Vytřete si s povinným očkováním oko, profesore Flegře!

Profesor Flegr je přesvědčen, že očkování proti covidu musí být povinné, jinak nad tzv. covidem nezvítězíme...

            Micinku jsem nechal sterilizovat před půl rokem. Už jsem neměl chuť topit koťata, byly jich plné mrazáky.

            „No tys to teda vymňoukla, Micinko,“ povzdechl jsem si pokaždé, když jsem musel kvůli koťatům koupit další mrazák.

            Teď už mám pokoj, a do mrazáků můžu strkat něco jiného, třeba jahody, nebo ruskou zmrzlinu. I Micinka po sterilizaci zmoudřela, dá se s ní celkem rozumně mluvit, když už není otrokem hormonů.

            „Vůbec vám, lidem nezávidím,“ řekla mi tuhle.

            „Jako, že musíme živit vás, kočky, že vám musíme kupovat za těžké prachy Whiskas?“ řekl jsem na to.

            „To taky, ale hlavně, že se musíte očkovat proti covidu, to musí být otrava, každého půl roku si něco píchat, jen proto, že je to povinné a přitom to nanic není,“ řekla Micinka a začala si olizovat tlapky.

            „Jenže vy si musíte očkovat proti vzteklině. A taky povinně! Taky si musíte nechat píchat jedy!“ oponoval jsem.

            „Nemusíme se očkovat proti vzteklině. Povinně nás musí očkovat naši majitelé, ale my, kočky, na to házíme bobek, nikdo nám nemůže zakázat někam vlézt, jen proto, že jsme neočkované,“ lízala si Micinka dál tlapky.

            „Ty seš nějaká chytrá,“ mávl jsem rukou.

            „Jo, jsem,“ přikývla Micinka a začala příst, „vy lidi si myslíte, že očkováním přemůžete evoluci, že prostě budete žít věčně, že se vás evoluce netýká, že nezmizíte stejně, jako všechny ty druhy, které jste vyhubili.

            Říkáte si: ,Naočkujeme se proti covidu a nevyhyneme!‘

            Jenže právě tím, že se očkujete, tak se oslabujete, protože se evolučně nevyvíjíte, ale zakrňujete. Co vypadá z taktického hlediska jako úspěch, je z hlediska strategického pěkný průser. Očkováním nutíte vir, aby pořád mutoval, až vás nakonec pozabíjí všechny.“

            „Snad řekl jsem. Ale vy, kočky zdechnete s námi, protože už vám nebude nikdo kupovat Whiskas,“ zlomyslně jsem odsekl.

            „Možná. Ale kočka není člověk. Kolik je nás každý den přejetých na silnici a zakázal snad někdo kvůli tomu auta?

            My nemáme duše, nám je úplně jedno, když zdechneme, ale škoda je přece každého člověka, i Roma, ne kočky,“ zapředla Micinka zlomyslně a pak s mistrně předstíranou nevinností dodala, „ten poslední mrazák, co v něm nic není, si necháváš pro sebe, až přijde další mutace, na kterou očkování nezabere?“

            „Ne, pro Flegra!“ řekl jsem nakvašeně, ale zbytečně, protože to bylo vlastně docela vtipné, jen se tomu neměl kdo, kromě micinky, zasmát, všichni lidé se kamsi poděli, možná ani nikdy neexistovali, jen jsem si je vymyslel...