Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Volit srdcem? Paní Šichtařová je příliš velká optimistka

Autorka článku „Přiznání“ přiznává, že je spoutána zakyslými bonzáky, nepřejícími sousedy a závistivými bývalými spolužáky. Toho se chce zbavit v těchto volbách, a proto bude volit srdcem. Podaří se jí to? Pochybuji...

            Žijeme, bez demokratické diskuse, v podivuhodné době, ani nám to nemusí nikdo obzvláště vtloukat hliníkovou lopatou do hlavy.

            Loupe nás už delší čas v koleni a my bezpečně víme: „Volby se blíží! Už se zase láme chleba vezdejší!“

            Ano, láme se chleba, vždyť bonzáctví šíří se jako mor, i my jsme jím už nakaženi.

            A co hlavně, zapředeme-li rozhovor, ať už kdekoliv, kdykoliv a s kýmkoliv, nezačíná se tento rozhovor ničím menším než zmínkou o politice.

            „Hm, za poslední čtyři roky se toho hodně změnilo,“ říkají lidé a zadumaně si mnou bradu, aby co nejlépe a nejsrozumitelněji zformulovali svoji následující zásadní myšlenku, až ji opravdu zformulují, „stali jsme se míň svobodní.

            Ano, chtěli jsme se mít líp, a místo toho..., do prdele!

            Postupuje to nenápadně. Někteří to ani nepostřehli, myslí, že nejsou míň svobodní než před čtyřmi roky.

            Ale vezměte si jen povinnou školku!

            Jako by se v lidech uvolnilo a vyplavalo na povrch to špatné, jako by ze všech lidí nebyly už jen svině!“

            Ano, tuto smutnou skutečnost se dozvíme ze všech rozhovorů, které zapředete kdekoliv, kdykoliv a s kýmkoliv, pokud to ovšem není taky bonzák.

            A to, že jsou lidé dnes větší svině než před čtyřmi roky, nám taky potvrdí každý. Ani se ho na to nemusíme ptát, sám to na nás vyklopí bez vyzvání, kdykoliv a kdekoliv.

            „Všechno mě spoutává!“ vyhrknou na vás lidi a horečnatě vás chytí za ruku, jako kdybyste byl převozníkem přes řeku zapomnění (strčit vám do kapsy obolus, to je ovšem nenapadne, tak zkurvil jejich charakter sociální stát!), „spoutávají mě zakyslí bonzáci. Nepřející sousedi. Závistiví bývalí spolužáci ze základní, střední i vysoké školy. Okovy tradiční výchovy. Momentální společenská doktrína. To i ono mě spoutává!“

            Chápavě vyslechneme ta zoufalá slovo, a když se podíváte blíže, opravdu vidíte, že máte co do činění s hotovým diamantem, který se ocitl v trní lidské společnosti, jež jej připravila o to nejcennější, o svobodu, spoutavší ho do kozelce.

            Co Nám zbývá, než takovou nešťastnou bytost, proti které se všechno spiklo, stát, spolužáci, sousedé, bonzáci, vychovatelé a kdoví co ještě všechno, politovat?

            Jistě bylo by to svým způsobem úsměvné, takovou souhra zlých a nepřejících okolností, takový pech na místo i dobu života, na lidi, kteří jsou, jak se ukazuje, toliko svině a nic víc.

            Jenže když nám to říká, tak to už není legrace, tady už něco nehraje, tady už fakt něco není v pořádku!

            „Páni, to je ale dekadence!“ otřeme si orosené čelo, když to slyšíte ze všech stran, že je míň svobody, že jsou všichni spoutání zakyslými bonzáky, nepřejícími sousedy a závistivými spolužáky, kteří jim brání žít tak, jak by všichni chtěli, totiž zcela svobodně.

            Slyšíce to dnes a denně, všechen ten hořký nářek, musíme se nutně ptát: „Kam se, kua, ztratila svoboda?

            Kam se, kua, poděli všichni ti slušní, poctiví a čestní lidé, když je každý spoutaný a všichni jsou svině?“

            Ptáme se a taky na to hledáte odpověď, protože konec konců, jak se zdá, jde o poměrně kardinální záležitost.

            „Jak to, že jsme se stali méně svobodní než před čtyřmi roky? A jak to, že před čtyřmi roky nebyli všichni takové svině?“ snažíme se najít nějakou skulinu, od které bychom se mohli odrazit, „počkat, ale moment, byli jsme před čtyřmi opravdu více svobodní, byli jsme před čtyřmi roky menší svině?“

            Nenašli jsme sice ještě odpovědi, jen další otázky, ale vypadá to, že ty nás navedly k jádru věci.

            Je totiž otázku, ano, je otázkou, zda jsme někdy vůbec byli skutečně svobodní, a zda lidé nebylo vždy jen svině, to jest, zakyslí bonzáci, nepřející sousedi, závistiví spolužáci.

            Jde totiž, o to, ano, o to jde, zda bychom byli svobodní, kdyby se jakýmsi zásahem odstranilo všechno to, co lidé označují za zdroj své nesvobody, tedy včetně všech ostatních lidí?

            To ovšem můžeme zjistit docela jednoduchým experimentem.

            Vezmeme jednoho takového ryzího člověka (ostatně víc takových lidí, ani není) a přesadíme jej ze Země na Měsíc, kde nic takového není, kde bude jen on sám.

            Bude takový člověk v tu chvíli, jsa sám na Měsíci, absolutně svobodný?

            Nu, zdá se, že bude!

            Ale co kdybychom přece jen proti všem předpokladům našli takových lidí deset a všechny je, toužící po svobodě, přesadili na Měsíc, byli by taky ještě svobodní?

            Snad ano.

            Ale co by se stalo, kdybychom přesadili na Měsíc, původně pustý a prázdný, a proto zaslíbený svobodě, přesadili všechno lidstvo, byl Měsíc ještě oázou svobody, pro každého, kdo už není ochotný nechávat se dál spoutávat?

            Závěry, ke kterým takto docházíme, jsou samozřejmě krajně znepokojivé.

            Co je to vlastně ona svoboda?

            Ve středověku, například, neexistovalo nic z toho, co mnozí označují za dnešní zdroj nesvobody (Brusel, sociální stát, apod.). Tedy lidé by tehdy měli být ne-li absolutně svobodní, tak aspoň svobodnější než my, a přece byli nevolníky, i když tehdy nebyl povinný poslední rok školky, úřady neodebíraly rodičům děti, ani se neprováděla inkluze.

            Kam se nám, sakra, ta lidská svoboda, to nejkrásnější, poděla!?

            Byli skutečně svobodnými tedy snad jen pralidé, ale snad přece nechceme tvrdit, že se pralidé měli líp, než se máme dnes, třebaže taky neměli euro!

            Ne, celé je to jakési zapeklité.

            Není ona nesvoboda, na kterou si stěžujeme, a kterou tak v mnohých případech bolestně pociťujeme, kterou se necháváme spoutávat, jen jakousi, řekněme dialektickou nutností, která souvisí s tzv. pokrokem, který apriori neodmítáme, protože nikdo z nás nechce mít přece nižší životní úroveň, nechce být méně vyspělý, nechce ztratit konkurenceschopnost?

            I to přece může být!

            Ovšem nemůžeme si nevšimnout, že to všechno je, onen pocit nesvobody je dáván do souvislosti volbami, o nichž se nejspíše někteří domnívají, že by tuto nesvobodu měly, nebo minimálně mohly za určitých okolností, když budeme volit srdcem, odstranit?

            Znamená to, že v těchto volbách kandiduje někdo, kdo by v případě svého vítězství, ekologicky zlikvidoval i zakyslé bonzáky, i nepřející sousedy, i závistivé spolužáky.

„Ach, jak bychom si všichni pohověli, kdyby výsledky voleb věrněji odrážely skutečné cítění lidu! Kdyby byly méně zkreslené taktizováním!“ netají se mnozí svou nadějí ve všemohoucnost voleb.

Ale co je to cítění lidu?

Cítí všechen lid stejně?

Pokud ano, tak už je nejspíš stádem!

A stádu, jak známo, svobody netřeba!

Stačí, když uvedeme docela malý příklad, jak je toto cítění lidu náramně ošemetné.

Náš dobrý lid cítí, že platit kartou či mobilem je mnohem pohodlnější. Platí kartou všude, kde se dá, dokonce si možnost platby kartou vyžaduje. Hotovost se tak stává zbytečnou, a když se nakonec sama zruší, tiše a plíživě, ani pes po ní neštěkne.

Cítění lidu se realizovalo, všude se platí kartou, a přece je zrušení hotovosti finálním završením digitální totality.

Vadí to však našemu lidu, že byl takto připraven o svobodu?

Nevadí mu to ani v nejmenším, protože to jen věrně odráží jeho cítění, lid řekl svým hlasem, co skutečně chtěl!

Nu, snad můžeme říct v těchto volbách říct svým hlasem, co chceme, to jest, že chceme, abychom byli zbaveni zakyslých bonzáků, nepřejících sousedů, závistivých spolužáků, že chceme roztrhnout okovy výchovy.

Říct to můžeme, ale ať už budeme volit, třeba i tím srdcem, kohokoliv, a ať už zvolíme skutečně kohokoliv, výsledek bude vždy stejný, za další čtyři roky se staneme ještě míň svobodnými, bonzáci budou ještě zakyslejší, sousedi nepřejícnější a bývalí spolužáci závistivější.

Říkáte, že ne, když bude volit dobře?

Vsázíme se o lahev kvalitní domácí, deset let staré slivovice, že, ano!

Námět byl převzat z článku  M. Šichtařové „Přiznání“

Autor: Karel Trčálek | úterý 17.10.2017 8:22 | karma článku: 0 | přečteno: 409x
  • Další články autora

Karel Trčálek

Trollí farma existuje taky na nádraží Praha-Krč

A řekněte sami, lidé dobří a s mozky nevymytými vládní protiruskou propagandou, co by to bylo za trolí farmu bez toho, aby v ní v režimu 24/7 nemakal jako urvaný chatbot (zadaná slova jsou Rusko, mír, Dostojevskij)

17.5.2024 v 16:57 | Karma: 21,23 | Přečteno: 406x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

L. Jakl, kovaný politický pracovník Institutu Václava Klause by rád suspendoval novináře

Ano, pan Jakl má pravdu. Nepohodlné novináře je třeba suspendovat. Třeba kalašnikovem, jak to navrhoval Miloš Zeman, protože za svobodu he třeba bojovat, jak za ní bojuje pan Jakl v duchu revolučního marxismu...

16.5.2024 v 17:22 | Karma: 23,93 | Přečteno: 537x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Proč někteří lidé nenávidějí R. Fica natolik, až jim vadí, že se modlím za jeho uzdravení?

Modlíme se všichni za uzdravení pana Fica, a přesto se najdou mezi námi lidé, kteří jsou schopni nás kvůli tomu nenávidět...

16.5.2024 v 13:55 | Karma: 8,62 | Přečteno: 93x | Diskuse| Hyde park

Karel Trčálek

Atentát na Fica je plodem nenávisti, kterou rozsévají zaprodanecká liberální média

Nebylo dne, aby ve slovenských zaprodaneckých médiích někdo nevyzýval k násilnému svržení vlády a nastolení progresivistické diktatury. A to je výsledek!!!

15.5.2024 v 17:20 | Karma: 21,38 | Přečteno: 652x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Co mi dalo tzv. Hornerovo opáčko z dějin Ukrajiny

Dalo mi toho hodně. Sice jsem všechno to, co je v něm napsané, už mnohokrát někde četl, nebo někde slyšel, ale osobité podání jeho autora z něj dělá opravdu o svěží a půvabné dílko

15.5.2024 v 14:18 | Karma: 25,12 | Přečteno: 429x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

VIDEA TÝDNE: Atentát na Roberta Fica nebo pohřeb Postlerové

19. května 2024  18:23

Událostí číslo jedna tohoto týdne byl na Slovensku, ale i v Česku atentát na premiéra Roberta Fica....

Bylo za útokem na Fica víc lidí? Podle Slováků se chystal i masakr jako v Praze

19. května 2024  16:33,  aktualizováno  18:21

Aktualizujeme Slovenské bezpečnostní složky pracují při vyšetřování středečního atentátu na premiéra Roberta Fica...

Policisté skončili cestou za případem na střeše. Havarovali v křižovatce

19. května 2024  18:05

K ohlášenému napadení spěchali v neděli odpoledne policisté v pražských Modřanech. Po cestě na...

Imigrantů z LGBT komunity v Evropě přibývá. Z domovů je vyhání perzekuce

19. května 2024

Zatímco mnoho ze stovek tisíc migrantů, kteří přicházejí do Itálie z Afriky a Blízkého východu,...

  • Počet článků 2970
  • Celková karma 24,52
  • Průměrná čtenost 860x
Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Seznam rubrik