Veřejnost má svaté právo znát fakta o zásahu na FF UK i motivech pachatele!!!

Pokud máme právo nahlížet do svazků tajných spolupracovníků StB, pak máme právo vědět i všechno ostatní, to znamená absolutně všechno!!!

            Policisté byli u Máni vaření pečení, protože bez přestání na ni chodila všemožná udání.

            „Prosím, můžete mi prohledat celý byt. Ale upozorňuji vás, že Puškina a největšího básníka mám na svém nočním stolku, abyste mi zase nemuseli kvůli tomu přehazovat celý byt,“ přivítala Máňa policisty jako vždy.

            Ale policisté byli tentokrát milí a přívětiví.

            „Kvůli tomu jsme dnes, paní Máňo, nepřišli,“ usmáli se policajti a přátelsky na paní Máňu zamrkali, „dnes jsme za vámi přišli s malou prosbou.“

            „Nic vám nepodepíšu! Nejsem udavačka! Nikdy! Ani za nic! Jste čerti! Jste zlo!“ obořila se Máňa zhurta na policajty.

            Ale ti si to nebrali osobně a tak se nepřestávali usmívat.

            „Ani kvůli tomu jsme dnes nepřišli, abyste nám to podepsala, víme, že to nikdy nepodepíšete,“ řekli a zatvářili se prosebně, „chceme si jen s vámi popovídat. Tak nějak lidsky, jestli nám rozumíte. Potřebujeme se totiž poučit ze svých vlastních chyb při zásahu na Filosofické fakultě.

            A kdo jiný by nám mohl nastavit zrcadlo než vy?

            Tak co, byla byste tak hodná?“

            „No tak dobře,“ souhlasila Máňa, protože pod jejím divokým jižanským vzhledem se přece jen skrývalo dobré srdce.

            „Moc vám děkujeme, paní Máňo,“ zatetelili se radostí policajti a ani se pořádně nestačili vyzout a už podávali Máni štos papírů, „tady je jmenný seznam všech příslušníků policie, kteří se podíleli na zásahu. Zaškrtněte, prosím, červenou propiskou ty příslušníky, kteří podle vás chybovali.

            Například policejní odstřelovače, kteří na akci zcela absentovali a kteří jsou v seznamu uvedeni taky.“

            Máňa vzala štos papíru a začala podtrhávat jména těch, kteří evidentně pochybili.

            Ale to jí nebránilo v tom, aby se nezeptala: „A tu dceru poslance jste nechali skoro vykrvácet, protože je z ANO?“
            „Samozřejmě. Kdyby pan poslanec nebyl z ANO, tak bychom samozřejmě postupovali jinak,“ přikývli policisté a pokračovali, „to víte, že jsme přitom pokazili, co jsme mohli.

            Výuka probíhá na Palachově náměstí a my vyklidíme Celetnou!

            Víme, že vrah jede do Prahy, ale nezastavíme jediné auto, jediný autobus, který do Prahy vjíždí, neobšancujeme jediný vlak, abychom ho zadrželi.

            Ale když jde o to, abychom vám zpřevraceli byt, tak to jsme machři, to jo!“

            „Tak a je to, tady to máte,“ podávala Máňa policajtům zpátky štos červenou propiskou hustě počmáraný štos papírů.

            „Děkujeme, jste moc hodná,“ poděkovali policajti, jako kdyby byli slušně vychovaní a vytáhli ještě jeden papír, „jo a abychom nezapomněli. Tohle se u něj ještě našlo. Možná by vás to mohlo zajímat.“

            „Ale to je přece text Komety!“ vykřikla Máňa a policisté jen omluvně pokrčili rameny, člověku jich bylo v tu chvíli skoro až líto, tohle si určitě nezasloužili!