Ministryně Šlechtová se diví, jak mohl Bohuslav Sobotka pohřbít celou úspěšnou vládu. Ale nebyla to ona, která prosadila novelu zákona o pohřebnictví?
Bohuslav Sobotka, hned jak se ráno probudil, věděl, že to udělá.
I jeho manželka to věděla, už dlouho ho neviděla u snídaně tak šťastného.
„Uděláš to, o čem jsi mluvil ze spaní? Pohřbíš ji celou?“ zeptala se.
„Pohřbím. Pohřbím ji celou, i se Šlechtovou. Sama si o to řekla,“ přikývl Bohuslav Sobotka a dlouze se napil čaje.
A opravdu o tři čtvrtě na dvě, když se lidí zmocňuje euforie, protože se blíží konec šichty, předstoupil před novináře.
Novináři na něj dychtivě hleděli, doufajíce, že budou mít zase o čem psát.
„Škoda, v zemědělství jsme si celkem rozuměli. Ale novela zákona o pohřebnictví je už přijata, ministryně Šlechtová odvedla dobrou práci. Není na co čekat, úspěšná vláda může být důstojně pohřbena,“ pomyslel si v duchu a prohlásil, „jsem připraven podat k vlastním rukám prezidenta, nebo jeho mluvčího, republiky demisi. Je vyloučeno, abych jako předseda vlády hájil vážné daňové problémy ministra financí a dělal z něj mučedníka.“
Po těch slovech novináři překvapeně vydechli, pár sekund jim trvalo, než si uvědomili: „To je senzace!“
Ale to už se Bohuslav Sobotka v duchu smál: „Hehe, pohřbil jsem úspěšnou vládu, teď je na tahu Zeman!
Ať si mě klidně dusí, co je mi po tom!
Mám už té politiky po krk!
Válejte se v tom bahně, kolik chcete, hehe, mě už se to netýká!“
Ale na politické scéně se strhla strašlivá mela.
Kdo měl palec v pořádku, kdo s ním jen trochu pohnul, ten tweetoval jako o život, předsednictva stran se překotně scházela, aniž by její členové ještě stačili strávit oběd.
„Co teď?“ ptali se všichni, kteří měli dojem, že se jich to nějak týká, poslanci, ministři, politici.
A přitom se nic tak zvláštního nedělo.
Jen předseda vlády podal demisi.
Měl na to právo.
Využil ho.
Nezodpovědný zbabělec?
Ne, hrdina, takhle pěkně poslat všechny do prdele!
