Odsuzování Turecka kvůli vojenské operaci proti Kurdům, provozované v hojné míře i zde, je jen projevem totálního pokrytectví těch, kteří se považují za české vlastence a patrioty
Jsou chvíle, kdy i Václav K. ml. dovede uvažovat a mluvit vcelku rozumně a střízlivě, a to většinou tehdy, nemá-li na sobě nic než jen ručník omotaný kolem pasu, jako například teď, když jsem ho potkal v jedněch tureckých lázních.
„Ti Turci, to jsou svině, co?“ zeptal jsem se ho v očekávání vřelého souhlasu.
„Proč svině?“ odpověděl Václav Klaus ml.
„Masakrují přece Kurdy!“ odpověděl jsem.
„Vám záleží na nějakých Kurdech?“ podivil se předseda Trikolóry.
„Vám snad ne?“ podivil jsem se zase já.
„Proč by mi mělo záležet na nějakých Kurdech? Nezáleží mi na nich ani trochu,“ odpověděl Václav K. ml.
„Jak to, že ne!?“ vyrazila mi odpověď dech.
„Jsem český politik, a proto mi musí záležet především na našich českých zájmech a ne na zájmech Kurdů,“ řekl docela vážně Václav K. ml. a pokračoval, „naopak, Turci jsou mi sympatičtí čím dál víc.
A víte proč?“
„Proč, proboha?“ nechápal jsem, jak můžou být někomu sympatičtí Turci.
„Protože se s ničím neserou, jako ti naši humanisté a sluníčkáři.
Jsou pro ně Kurdové teroristi, kteří ohrožují integritu tureckého státu?
Jsou, a tak se nimi prostě neserou, vyčistí si sami pásmo u své hranice, aby si zajistili bezpečnost.
A u nás?
U nás stavíme mešity za státní peníze, a měníme azylové zákony, aby byli migranti u nás jako doma!
A to všechno jen kvůli nějakému zkurvenému humanismu, místo abychom všechny islamisty jednoduše zlikvidovali tak, jak likvidují Turci kurdské teroristy.
Byl bych pokrytec, kdybych odsuzoval Erdogana!“ nešetřil Václav K.ml. upřímností.
„Cože, vy neodsuzujete Erdogana?“ nevěřil jsem vlastním uším.
„Ne, neodsuzuji, naopak ho chválím za to, jak chce vyřešit problém uprchlíků, prostě je vyexpeduje zpátky do Sýrie.
Nedal bych ani tisíc vítačských Merklových za jednoho pošahaného Erdogana.
Až vyhraji volby, chci být jako on, chránit české hranice, jako Erdogan chrání hranice turecké.
Žádné slitování s nikým, kdo je překročí nelegálně!
Chceme-li ubránit naši vlast, potřebujeme silnou armádu a potřebujeme se zbavit všech těch pitomých sluníčkářských ohledů, včetně jejich nositelů.
Nebo si myslíte, že by Erdogan neměl syrské uprchlíky násilně vrátit na území vyčištěné od Kurdů, ale poslat je k nám do Česka?
Abychom se o ně postarali?
Aby se sluníčkáři z toho posrali radostí?
Ohrožují-li sluníčkáři bezpečnost státu, měli by být pozatýkáni a zavřeni, stejně jako byli v Turecku zatčeni ti, kteří nesouhlasili s vojenskou operací proti Kurdům.
Byl bych blázen, kdybych odsuzoval Erdogana za to, že dělá pro Turecko to, co chci já udělat pro Česko, nehledě na to, že má čtyři děcka, jako já, což my chceme v Trikolóře podporovat!“ zašeptal Václav K. ml., protože celou dobu jsme šeptali, abychom nerušili ostatní návštěvníky lázní, kteří si stejně jako my důkladně drhli svou pokožku.
„Vlastně máte pravdu,“ řekl jsem po krátkém zamyšlení, když jsem si slova Václava K. ml, důkladně přebral ve své palici, „každý, kdo u nás kritizuje Turecko, si de facto kálí do vlastního vlasteneckého hnízda.“
„Nechal jsem si teď doma udělat turecký záchod. Když člověk kálí ve dřepu, je to docela přirozené,“ přikývl Václav K. ml. a zvedl se, aby si dopřál masáž a parfémování těla mýdlovou pěnou, oni ti Turci, i když se to nezdá, jsou velmi čistotní.
