Nevím jak vy, ale já prostě zbožňuji články o mccarthismu po česku. A už úplně je zbožňuji, když tyto články píší vzdělané a inteligentní ženy!
Běžel jsem jako o život. Vlastně jsem běžel skutečně o život. Ani Zátopek by nezaběhl maratón rychleji než já teď.
„Musím přidat! Musím přidat! Rychleji! Rychleji!“ povzbuzoval jsem se, až jsem konečně doběhl ke Káti.
„Co je? Vypadáš jako bys právě uběhl maratón pod dvě pět,“ řekla Káťa, když jsem k ní vtrhl jako velká volba.
„Dal jsem ho pod dvě tři, ale to teď není důležité, Káťo!“ vyhrkl jsem, ale pak se opravil, „vlastně je to důležité! Hraje se o čas, už jsi zase na titulce!“
„Už jsem zase na titulce?“podivila se Káťa a zamyšleně dodala, „každý blog, co teď napíšu, je na titulce.“
„Jasně, že je na titulce! Chtějí rozpoutat hon na čarodějnice, proto jsi na titulce, aby to rozzuřili lidu, aby je to rozběsnilo, aby všichni křičeli: ,Kritizuje západ, je to ruský troll!‘
Proto ti dávají každý článek na titulku. To je jejich taktika! Je to prostě takový mccarthismus po česku.
Víš přece, co je mccarthismus, jsi sečtělá a inteligentní žena, skoro jako Šichtařová, takže to určitě víš. Mccarthismus je praxe, při které jsou lidé nepodloženě obviňováni z nepřátelské činnosti proti vlastní zemi. Cílem je přitom zamezit jim v politicky kritickém vyjadřování. V češtině pro ni máme výraz hon na čarodějnice bez podprsenek.
Samotné označení této praxe je odkazem na události, které zasáhly USA v 50. letech minulého století. V té době ovládla tamní společnost masová špionománie způsobující to, že se na zastánce levicových názorů pohlíželo jako na potenciální agenty Moskvy. Nese jméno po senátoru Josephu McCarthym, který to vše svým projevem o infiltraci sovětských špiónů do amerických institucí odstartoval. Aby se to nakonec zvrtlo v pronásledování lidí za pouhý výrok nebo příbuzenský vztah.
Mccarthismus je zkrátka černou kaňkou amerických dějin a varovným mementem pro celý svobodný svět. Je totiž zřejmé, že i demokratická společnost může propadnout totalitním praktikám, pokud se nechá ovládnout fanatismem,
A teď jdou po tobě, protože kritizuješ západ, a proto tě dávají na titulku! Do hodiny tady máme zfanatizovaný dav, bude po tobě házet kamení a kolem huby se mu bude valit pěna!
Vzplanutí mccarthismu je pochopitelně nebezpečím i pro tebe, Káťo!“
Jak jsem ale podcenil Káťu!
Káťa nepatří mezi ty slepice, které budou sedět v představenstvech firem jen proto, že jsou slepice!
Nejenže nedostala strach, ale ještě mi podala knihu a řekla: „Tady máš, přečti si to.“
„Blacklisted by History: The Untold Story of Senator Joe McCarthy and His Fight Against America’s Enemies?“ přečetl jsem název knihy a dodal, „co je to proboha za blbost?“
„To není blbost,“ usmála se Káťa a pobídla mne, ukazujíc na pohovku „sedni si. Uvařím ti čaj a pohostím tě medovými koláčky. A zatímco se jimi budeš cpát, budu ti vyprávět pravdivý příběh senátora McCarthyho.“
Po pravdě řečeno, pravdivý případ senátora McCarthyho je mi, na rozdíl od Káti, docela šumafuk. Ale čaj a medové koláčky mě přesvědčily, abych zůstal, ostatně, co bych lhal, po to maratónu pod dvě tři mi i docela bodly.
A tak zatímco co jsem do sebe rval medové koláčky, seznamovala mě Káťa, pohodlně usazena na opačné straně pohovky, s pravdivým příběhem senátora McCarthyho: „Víš, McCarthy se nemýlil, když byl přesvědčený, že americká administrativa je prolezlá komunisty a sovětskými agenty, a pokud se mýlil, tak jen v tom, že těch agentů bylo ještě víc, než si myslel.
Důkazy o tom dodal projekt Venona, v jehož rámci americká vojenská Signální zpravodajská služba (předchůdkyně Národní bezpečnostní agentury NSA) od roku 1943 zachytávala sovětské rádiové diplomatické depeše ze Severní Ameriky do Moskvy (do roku 1945 dvě stě tisíc), přičemž se kryptoanalytikům podařilo rozluštit jejich kódování.
Díky tomuto projektu byli třeba odhaleni i manželé Rosenbergovi. Proto když říkáš, že mccarthismus je praxe, kdy jsou lidé nepodloženě obviňováni z nepřátelské činnosti, tak se mýlíš.
McCarthy měl pravdu. Ve třicátých a čtyřicátých letech v USA existovalo masivní komunistické spiknutí, infiltrace federální administrativy a její subverze. Kontroverzní se pro mnoho stoupenců levice stal princip, který McCarthy obhajoval a zastával, svobodná země má právo vyhledávat ve své administrativě stoupence totalitních názorů, jejichž cílem je zničit občanské svobody, a propouštět je.
McCarthy se nemýlil, že stalinisté jsou v podstatě stejní jako nacisté (viz Putin). Proto levice, která tuto pravdu nevidí, nebo rovnou vědomě popírá, nemůže vládnout svobodným občanům, neboť není schopná chránit jejich svobodu. McCarthy zkrátka trval na tom, že lidé, kteří byli ve třicátých letech komunisty a v padesátých pracovali v západních vládách, představují bezpečnostní riziko.
Takže když se na to podíváme objektivně, tak jsem mccarthistka i já, protože i já kritizuji západ za to, že levicový, i já poukazuji na to, že levice není schopna chránit svobodu občanů, ale naopak svobodu omezuje víc a víc.
Prostě, abych to celé zkrátila, já jsem taky takový McCarthy v sukních, všude vidím jen samé levičáky, kteří omezují naši svobodu.
Dáš si ještě čaj a medové koláčky?“
To víte, že jsem si dal ještě ten báječný čaj a báječné medové koláčky a vůbec mi nevadilo, že Káťa Mccarthy v sukních, i když bez podprsenky jako nějaká bláznivá feministka.
