Například taková paní Šichtařová je kategoricky proti jakémukoliv stropování cen, prý je to socialismus, ale proč platit za pivo čtyři pětky, když ho můžete mít za dvě?
S Ladikem se život vskutku nemazlil a dějiny jakbysmet.
Všivák život mu posadil na hlavu takovou srandovní čepičku, takže Ladik připomínal ventilek a dějiny ho vláčely sem a tam jako nějaké pápěří či pazdeří, nebo, řekněme raději na rovinu, jako zrnko písku, které bez přestání drtí obří nelítostné žernovy nadnárodního kapitálu, jehož majitelé, všichni ti Rothschildové a Rockfellerové na Ladika zvysoka kašlou.
Největší dějinnou tragédií Ladikova života tak bylo neustále zdražování piva, které trvá už přes třicet let a které dle všeho nemělo nikdy skončit.
Začalo to strašlivým podvodem v listopadu 1989, kdy zrada, jak správně poznamenal Milouš Jakeš, přišla tentokrát s východu.
„Vláda, která zdraží pivo, padne,“ říká se od nepaměti, už od svatého Václava, jehož zavraždění postavilo český stát, který byl německou kolonií, na nohy a tak nadnárodní kapitál nechal napřed padnout komunistickou vládu a pak teprve zdražil pivo.
A tehdy to začalo.
Ta dějinná tragédie, která se týkala a týká i Ladika, neboť i Ladik je jen zrnkem písku, pápěřím, pazdeřím.
Tehdy začalo zdražování piva za mlčenlivého souhlasu obyvatelstva, aby v poslední letech nabralo rychlost takřka až šílenou.
A Ladik, náš dobrý Ladik, ten ventilek s čepičkou na duši našeho národa, byl toho všeho účasten, i jej se všechny ty dějinné události, ovšemže dopředu zinscenované podle ďábelského plánu nadnárodním kapitálem, týkaly i jej nemilosrdně drtily.
Před EET stálo pivo -23,- Kč.
Jenže po jeho zavedení stálo najednou pivo -27,- Kč!
„Co se dá dělat!“ řekl si Ladik a dál chlemtal pivo v Jedové chýši.
Pak přišel coronapodfuck a pivo zdražilo na -33,- Kč.
„Co se dá dělat!“ řekl si zase Ladik a dál chlemtal pivo v Jedové chýši.
Jenže dějiny kvačily vpřed, pranic se neohlížely na Ladika, a tak přišla rusko-americká válka.
Ladiko to samozřejmě hnětlo.
Hnětlo ho, že Američané jen tak mírnyx týrnyx válčí na Ukrajině, aniž by se ho ptali na jeho názor. Prostě tam přišli a začali válčit. Ladik samozřejmě věděl, že je to proto, aby se Němci nemohli dostat k ruským surovinám, což ho hnětlo dvojnásob, protože kdyby Němci měli ruské suroviny, stali by se jasným evropským hegemonem, což by jednak vedlo ke zlepšení podmínek v pracovních táborech, ve kterých otročili Češi a jednak by Němci vyplatili Čechům válečné reparace, jak to požaduje Okamura po domluvě se svými německými soudruhy s AfD.
Jenže co to bylo Ladikovi platné, že to všechno věděl, když kvůli americké invazi do Ruska zdražilo pivo už na -37,- Kč?
Jenže čeho je moc, toho je příliš!
Příliš je už zbraní dodávaných na Ukrajinu a příliš je už i -37,- Kč za jedno pivo.
A tak se Ladik vzbouřil, vzbouřil se proti všemu, vzbouřil se proti zdražování piva, které se začalo v listopadu 1989.
A tak vešel s čepičkou na hlavě do Jedové chýše, která byla plná nešťastníků, kteří chlemtali pivo za -38,- Kč. Nadávat na vládu, demonstrovat proti ní, to v sobě ještě odvahu našli. Ale přestat chlemtat pivo a tak se vzepřít dějinám a nadnárodnímu kapitálu, to už bylo nad jejich síly.
„S okamžitou platností vám zastropovávám ceny!“ zařval Ladik jako lev, jako tygr na výčepní, která mu už čepovala břečku zvanou víc než příznačně Ostravar.
V dosud hlučné, neboť všichni nadávali na fialový hnus, hospodě zavládlo ticho jako v republice, když Babiš ve sněmovně konečně usne.
„A co to jako znamená?“ ozval se z rohu jakýsi nedovtipa.
„Znamená to, že od této chvíle nezaplatím nadnárodnímu kapitálu za pivo víc než dvacet pět korun za krígl!“ prohlásil Ladik.
„To taky chceme! Ty zastropované ceny! Víc jak dvacet pět korun za pivo platit nebudeme!“ vykřiklo sborově všech nešťastných 27 štamgastů, kteří dosud chlemtali pivo za nezastropovanou cenu -37,- Kč.
Byla to impozantní vzpoura proti systému.
Jenže výčepní s tím nesouhlasila.
Vylila břečku, kterou čepovala, nikoliv do Ladika, ale na zem, čímž se sama, hlupaňa, připravila o -25,- Kč.
A sotva pivo dopadlo na zem, vykřikla: „A ven vy kurvy lenivé! Nejsme v Maďarsku, abych vám dotovala chlast ze svého. Táhněte z mojí hospody, můžete chlastat pivo jinde za padesát!“
„To jsi nám neřekl! Že nás kvůli zastropovaným cenám vyhodí z hospody!“ obořili se štamgasti na Ladika.
„Je to fialový hnus!“ vykřikl Ladik a opravdu celý zfialověl, jako by právě vypil fialový inkoust.
Ale proč by to dělal?
Normální člověk by přece fialový inkoust nevypil, leda by snad šel neohroženě proti proudu, takový člověk by fialový inkoust mohl skutečně vypít, to ano, fialový inkoust je na to nejlepší.
