V nynějších časech, kdy se studují vysoké školy nikoliv za účelem nabytí skutečného vzdělání, ale jen kvůli vyšším platům absolventů „vysokých škol“, mi přijde lpění na originalitě diplomových prací zhola směšné a zbytečné
Sejde-li se náhodou na jednom místě, dejme tomu ve byznys třídě lhostejno jakého leteckého spoje, či třeba i v prachobyčejné vládě, vícero inteligentních lidí, jistě neodolají pokušení nepochlubit se tím, jak opsali svoji diplomku, protože inteligentní člověk pozná se i dnes, stejně jako v minulosti, nejen podle toho, že poslouchá stanici Vltava, ale rovněž i podle toho, že je řádně, jak zákon káže, vysokoškolsky vzdělán.
Nejinak tomu bylo i v tomto případě, kdy skupinka inteligentních lidí uvízla na jakési svatbě, aniž by jeden z nich byl nějak spřízněný s nevěstou či ženichem, ale i takové věci se v dnešním turbulentním světě stávají, neboť e-mail, kterým byli na tuto svatbu pozváni, ukázal se být fake news.
Aniž by je k tomu kdokoliv vyzval, začali se sami tito inteligentní lidé vyznávat z hříchu plagiátorství svých diplomových prací, přičemž nebylo si možno nevšimnout s jakou náruživosti tak činí, jejich doznání působilo jim evidentně tu největší rozkoš.
„Můj případ plagiátorství je trochu jiný než váš,“ pravil vysoký, na spáncích již prošedivělý muž, když všichni ostatní z této skupinky inteligentních lidí, ostatně na svatbě jediných, přiznali se k opsání svých diplomek.
„Jak jiný?“ podivila se jedna z žen v této skupince, která opsala svoji diplomku i se jménem původního autora.
„To hned uslyšíte,“ řekl muž a skutečně se pustil do vyprávění, „jako každý z nás, vysokoškolsky vzdělaných osob, chtěl jsem samozřejmě dostát jakýmsi, třebaže směšným zásadám fair-play a napsat zcela originální diplomovou práci, když už pro nic jiného, tak aspoň pro pocit vlastní originality, a taky proto, že to byla výzva a já mám rád výzvy.
Ale brzy jsem zjistil, tak jako každý z nás, vysokoškolsky vzdělaných osob, že něco takového, je jednak zhola nemožné už jen vzhledem k časovým možnostem studenta vysoké školy, jakož i k celkové náročnosti univerzitního studia, jen podotýkám, že jsem studoval obor wellnes specialista, ale taky k naprosté zbytečnosti toho všeho.
Ano, velmi záhy jsem pochopil, že originální diplomová práce není tím, co by ze mne mělo snad udělat lepšího člověka. Lepší lidi z nás dělá jen drobná a každodenní práce, nikoliv padesát stránek po nocích sesmoleného textu, kterýmžto máme dokázat, že jsme hodni vysokoškolského titulu.
Přiznám se však, že mi přes toto zjištění bylo pořád trapně při pomyšlení, že to tak dělají všichni. Věděl jsem samozřejmě, že není vyhnutí, že prostě nelze diplomku neopsat, nemá-li být člověk blbec, ale přesto mi na tom pořád cosi vadilo.
Možná si řeknete, že jsem příliš útlocitný a možná budete mít i pravdu.
,No tak, vzchop se! Víš, přece, že nemáš jiné východisko, že neexistuje žádná jiná alternativa!’ snažil jsem dokopat k tomu, abych diplomku opsal, ale marně.
Státnice se blížily, vedoucí diplomové práce mi sám doporučil diplomky, ze kterých bych mohl pohodlně opisovat, ale já pořád přešlapoval na místě. Hrozilo docela vážné nebezpečí, že svá vysokoškolská studia úspěšně nezavrším.
A pak, v hodině doslova dvanácté, jsem si vzpomněl na slova jakéhosi studenta politického islámu, který tvrdil, že Mohamed holdoval hašiši, a že korán proto není ničím jiným než jen produktem této Mohamedovi vášně.
,Chystám se o tom, v budoucnu, napsat habilitační práci,’ tvrdil tento student politického islámu.
Buď, jak buď, při vzpomínce na tato jeho slova, uvěřil jsem tomu, že hašiš, který v lidském mozku, jak známo, probouzí jasnozřivost, mi umožní napsat diplomovou práci, aniž bych musel explicitně opisovat, což mému svědomí náramně vyhovovalo.
Neztrácel jsem ani sekundu, protože času již opravdu nebylo nazbyt, opatřil si hašiš a s dychtivým očekáváním jsem pozřel dávku nutnou k vyvolání jasnozřivosti.
A ta se skutečně dostavila, protože jsem se ještě nestačil ani pořádně nadechnout a už se ke mně snášel z nebe anděl držící v rukou zlatě se blyštící knihu.
,Neseš mi diplomku?’ zeptal jsem se jej.
,Jo, nesu’ odpověděl anděl a podal mi zlatou knihu, ,nauč se to nazpaměť, vlož to do své paměti, protože tato kniha je příliš svatá na to, aby fyzicky opustila nebe.’
Uposlechl jsem si anděla a vložil si všechna slova, jež byla v tato knize, do své paměti, a to i včetně citací a seznamu použité literatury.
,Máš to? Včetně citací a seznamu použité literatury?’ zeptal se mne anděl, když jsem podával knihu zpátky.
,Jo, mám, Včetně citací a seznamu použité literatury,’ odpověděl jsem mu po pravdě.
Anděl vzal knihu a odlétl s ní zpátky do nebe. Já, když jsem přišel k sobě, nelenil a všechno to, co se mi uložilo do mé paměti, to jest veškerý obsah oné zlaté knihy, vtělil jsem do své diplomové práce včetně citací a seznamu použité literatury.
Přiznávám zcela otevřeně, že současný stupeň lidského vědění dosud neumožňuje odhalit mé plagiátorství. Avšak pevně věřím, že se jednou lidstvo dostane na takový vývojový stupeň, a když ne lidstvo, tak určitě umělá inteligence, kdy i já budu konečně usvědčen z toho, že jsem svou diplomovou práci opsal a nijak nelžu, když řeknu, že tento den bude mým dnem nejšťastnějším, protože již nebude ani těch nejmenších pochyb o tom, že i já jsem inteligentním člověkem.“
„Přeji vám, aby bylo vaše plagiátorství odhaleno co nejdříve!“ vydechla nadšeně žena, která opsala diplomovou práci i se jménem původního autora.
Načež jiný muž, taky inteligentní člověk, protože taky poznamenal: „Jen doufejme na to, že lidstvo mezitím natolik nezhloupne a nedojde k poznání, že diplomové práci jsou venkoncem docela zbytečné jako tydlety státní maturity.“
Víc už toho říct nestačil, protože k němu přiskočila nevěsta a vzala ho tak divoce do kola, až se z toho ten nešťastník dočista zbláznil a až do konce života pak tvrdil, že svou diplomku vůbec neopsal, chudák!
