Tak už i v Davosu je údajná klimatická změna tématem číslo jedna. Tak například pojišťovny považují neexistující klimatickou změnu za největší pojistné riziko blízké budoucnosti!
Silně zamyšlený Václav K. tiskl ze všech sil tvář k oknu, u něhož stál, hleděl upřeňe na bezejmenné ulice za neprůstřelným sklem, a taky na bezejmenné davy, které se těmito ulicemi nehlučně valily. Kdyby někdo v tuto chvíli v oněch ulicích pozdvihl oči vzhůru, a v okně jednoho z domů zahlédl tvář Václava K., jistě by se zhrozil, protože by spatřil zhmotnění toho největšího zoufalství.
Ale naštěstí netiskl se k okenní tabuli Václav K. nekonečně dlouho, protože do místnosti, ve které se tak dělo, vešla velmi upravená žena, kterou předtím, již brzy ráno, vlastně ještě za tmy Václav K. pověřil úkolem, aby zjistila, jaké má Trikolóra voličské preference.
„Tak už máme sedm a půl!
Jsme jednoznačně skokanem měsíce!“ zahlaholila vesele velmi upravená žena.
Václav K. se odvrátil od okna, pohlédl na upravenou ženu a řekl: „Sedm a půl, říkáte?
To je málo!
Chtělo by to aspoň třicet!“
„Příští měsíc budeme mít určitě už třicet!
S třiceti už bychom mohli sestavovat vládu,“ odpověděla mu žena.
„Ale i třicet je málo!
Chtělo by to aspoň šedesát,“ pronesl Václav K.
„Určitě budeme mít šedesát!
Je to pravda, že ten, kdo má šedesát, má i ústavní většinu?“ zeptala se velmi upravená žena.
„Jakou ústavní většinu?“ pohlédl na ni udiveně Václav K.
„Ve Sněmovně.
A je to pravda, že kdo má ústavní většinu, může měnit Ústavu, jak se mu zamane?
To by byla krása, to bychom mohli vystoupit z EU, to bychom mohli vládnout sami!“ zvolala velmi upravená žena.
„Mluvím o sněhu,“ řekl na to Václav K.
„O sněhu?“ pohlédla teď zase udiveně velmi upravená žena na Václava K.
„Ano, o sněhu. Je ho málo. Chtělo by to aspoň šedesát centimetrů sněhu,“ vysvětlil Václav K.
„Myslíte kvůli suchu, které je na 42% území republiky, jak se povídá?“ zeptala se teď nejen velmi upravená, ale vlastně i velmi inteligentní žena.
„Ne, myslím kvůli tátovi.
Táta touto dobou vždy lyžoval. Jenže teď už máme řadu teplých zim po sobě. Stále se opakují podobné meteorologické situace, přičemž hlavně chybí západní a severozápadní proudění přinášející sem k nám, do kunderovské střední Evropy vlhký oceánský vzduch, kdy sněží zejména na horách, ale občas i v nížinách, jak tomu bývalo v minulosti,“ zadeklamoval Václav K.
„Chcete snad tím říct, že se mění klima?“ zalapala po dechu velmi upravená žena, kterou ta slova vyvedla z míry.
„Chci říct, že táta touto dobou vždy lyžoval. Měl nejlepší lyže v celém Špindlu, na to táta vždycky dbal. Nejraději měl fischery, ale nepohrdl ani rosiňolkami, když měl Rossignol výjimečně dobrý rok, ale elany, měl snad jen jednou. Táta si uměl sehnat dobré lyže.
Měl totiž řadu kontaktů ve světě, byl mezi světovými ekonomy velmi oblíben. Posílali mu, za to, že ho citovali, přes železnou oponu banány, ale před zimou vždy táta chtěl, aby mu poslali nějaké lyže. A tak měl vždy v celém Špindlu nejlepší lyže.
Kdybyste ho viděla, jakou měl pokaždé radost, když si ověřil, že na sjezdovce nemá nikdo lepší lyže než on!“ zvolal Václav K., ale pak posmutněl, „planeta se otepluje, ale my ji nedokážeme ochladit.
Ukradli jsme tátovi sníh!“
Velmi upravená žena po těch slovech vypadala tak, jako by vypadal muslim, kdyby před ním někdo řekl, že Alláh je malinkatý, nebo jako by vypadal katolík, třeba Petr Hájek, kdybyste před ním řekli, že bůh je jediný, a ne trojjediný a tudíž Kristus není věčné Slovo, které se vtělilo v člověka Ježíše, proto vidět Syna, neznamená vidět Otce, že vše, co bůh je, není vtěleno a viděno v Kristu, z čehož nutně vyplývá, že Ježíš Kristus není bůh, náš Spasitel.
Ano, tak nyní vypadala velmi upravená žena, jako muslim, nebo Petr Hájek, před kterým byste se takto, na plnou hubu, rouhali.
„Klimatická změna neexistuje!
Nikdo vašemu tátovi neukradl sníh!
To je jen propaganda!
Kecy greténské Grety!
Nejraději bych jí vyškrábala ty její upíří oči!“ vykřikla, jak nejzuřivěji to šlo.
Václav K. k ní ale přistoupil, chytil ji za ruce a řekl: „Ale já vím, jak planetu ochladíme, aby táta zase mohl lyžovat!
Koupíme za ty peníze, co nám dává Kellner, sněhová děla a technickým sněhem planetu ochladíme.
Táta bude zase lyžovat!“
„To je čiré šílenství“ vytrhla se velmi upravená žena a s prudce se dmoucí hrudí vášnivě vykřikla, „ty peníze nám přece dává Kellner na to, abychom se dostali do Sněmovny, ne na to, abychom umělým sněhem ochlazovali planetu!
Nemůžeme za ně koupit sněhová děla, teď, když už máme sedm a půl a příští měsíc budeme mít už třicet!
Vy jste zešílel!“
„Nezešílel.
Syn má aspergera. Vždy ho měl, teď už to nemá smysl tajit.
Kdybyste viděla, co nám dalo práce, dostat ho vůbec na sjezdovku,“ ozval se zády velmi upravené ženy hlas Václav K. st., který se objevil v pravý včas, aby vše, jako vždy, uvedl na pravou míru, „měli jsme i velmi vážné podezření na PMS, ale ten jsme mohli, po synově vyloučení z ODS, díkybohu, vyloučit.
A taky není, pravda, že bych nelyžoval, že by mi někdo ukradl sníh.
Zrovna teď jedu do Davosu na světové ekonomické fórum bojovat proti ekoalarmistům.
A hádejte, co si tam beru s sebou?
Beru si tam s sebou lyže, abych dokázal, že žádná klimatická změna neexistuje.
Omluvte proto, prosím, syna, za šok, který vám způsobil. V jeho případě inkluze evidentně nefungovala, což je nejlepší důkaz její zvrácenosti.
Ale to s těmi lyžemi, že jsem je měl vždy nejlepší, tako to je tase pravda, to syn tentokrát opravdu nelhal.“
Po těchto slovech si velmi upravená žena oddechla, když se to všechno tak pěkně vysvětlilo, když se dokázalo, že Václav K., není jednak ekoalarmista, a jednak notorický lhář, že někdy říká i pro lepšolidi hodně nepříjemnou pravdu, například tu o lyžích svého otce, z té se lepšolidi určitě vzteky zase celí zaserou.
