Tak opět můžeme svobodně vydechnout, osvobozeni od fašistů hrdiny v sedlech silných motorek, kteří se dnes probili až k místu, kde druhdy stával pomník maršála Koněva
Na slavné květnové dny se Foldyna těšil každý rok jako malý Jarda. Dokonce si kvůli nim pořídil i motorku, velkou a nádhernou, na kterou musel ze svého poslaneckého platu šetřit nekonečného půl roku, protože noční vlk bez motorky je jako fašista bez NATO!
I letos už týden před osvobozením naší vlasti Foldyna skoro nespal, a když přece jen usnul, blouznil ve svém horečnatém spánku o maršálovi Koněvovi.
„Koněve, sladký Ivane Stěpanoviči!“ vyrážel ze sebe, sténaje u toho ve slastné extázi.
A pak konečně přišlo osvobození!
Foldyna se na výzvu českého vysílání moskevského rozhlasu oblékl do kožených kalhot a do kožené vesty (nutno podotknout, že v nich vypadal opravdu drsně, člověk by si ho hned spletl s důstojníkem Smerše), nastartoval svou milovanou motorku a vydal se osvobozovat svou neméně milovanou vlast ze spárů fašistů, když se předtím ještě stavil na benzince, aby nabral benzín.
„Bijte je fašisty! Moc vám fandím!“ povzbudil Foldynu řidič, který tankoval u vedlejšího stojanu svůj mercedes, oblíbený vůz Rusů, co ve svém životě něco dokázali.
A když platil za benzín, dala mu obsluha dokonce pusu a požádala jej: „Pozdravujte maršála Okamuru!“
A pak už se Foldyna vydal do boje za svobodu.
Pojížděl na motorce českou republikou a všude kam přijel, házeli lidé na něj šeříky a volali: „Sláva našim osvoboditelům! Smrt špionům! S Foldynou na věčné časy a nikdy jinak!“
Tak dorazil Foldyna, zanechávaje za sebou pobité fašisty a osvobozenou vlast, až k památníku maršála Koněva, který byl nedávno vzat na nebe, a proto po něm zbyl jen prázdný sokl.
Zastavil motorku, seskočil z ní a vrávoravým krokem člověka, který má v nohách už tisíc mil v sedle motorky, poklekl před prázdným soklem a začal se vroucně modlit: „Zdrávas, maršále Koněve, milosti plný, Putin s tebou, ty jsi požehnaný mezi maršály, naše svoboda je plod života tvého. Maršále Koněve, vítězi nad fašisty, pros za nás vlastence i v hodinu smrti hrdinské naší.“
Skončiv svou vroucí modlitbu, vstal Foldyna ze země. Jeho mise byla splněna, vlast opět svobodně vydechla, zbavena Foldynou v kožených hadrech fašistického jařma, letošní slavné květnové dny byly opravdu povedené. S nevýslovně hřejivým pocitem sedl opět Foldyna na svou věrnou motorku č. 23, celý zesláblý, jako po každé úspěšně završené onanii.
Ale dojel, chudák, jen na Vítězné náměstí.
Tam totiž na něj zpoza rohu vyskočil fanatický fašista s pancéřovkou.
„Putin kaput!“ vykřikl a zmáčkl spoušť své zbraně, aby se od těch dob jmenovalo náměstí, kde se Foldyna vypravil za milovaným maršálem Koněvem, aby posílil řady nebeské Rudé armády v hodnosti staršiny, na jeho věčnou památku Foldynovo vítězné náměstí...
