Co bude dál? Zatím vlci dáví a trhají nevinné lidi, díkybohu, jen na Šumavě. Ale je jen otázka času, kdy začnou napadat lidi čekající v pražských ulicích na tramvaj
Devátého prosince přinesl deník BLESK zprávu o tom, že v našem regionu Lipenska roztrhala smečka sedmi vlků loveckého psa, fenu jagdteriéra. Stalo se tak při lovecké naháňce nedaleko Nové Pece, kdy v leči byla celá řada bezbranných lovců i se psy.
Jagošky jménem Koryna nám bylo všem líto a tak jsme se rozhodli vyjádřit soustrast širší rodině lesníka Miroslava Novotného, která byla majitelem fenky a milovala ji víc než medvědice miluje svá medvíďata.
„Každý lesník profesionál musí počítat s tím, že jeho lovecky upotřebitelný pes je, stejně jako lovená zvěř, třeba rys, nebo sysel, při lovu v nebezpečí. Když ale o něj přijde, je to pokaždé smutné, po takovém honu se pak pije jen na smutek,“ třásl jsem rukou nebohého lesníka, jenž měl dosud zarudlé oči.
„Nešťastná Koryna! Měla na kontě dvacet zardoušených lišek při norování! Bože, já to nepřežiju!“ lkal zoufalý majitel jagošky, objímaje mne, „teď smečka sedmi vlků roztrhala mého psa, koho roztrhá příště?!“
Dojat tím pláčem, cítil jsem se, jak se mi kdesi v nitru cosi prudce rozpíná, následkem čehož ve mně vzpěnila všechna moje barva, chci říct krev.
„Dál bude naše pomsta! Musíme pomstít Korynu, musíme ukázat vlkům, kdo je na Šumavě skutečným pánem!“ zvolal jsem a zavelel, „do zbraně! Napereme do těch vlků olovo, ať se naučí slušným móresům! Vsadím krk na to, že je nám tady někdo schválně vysazuje, aby sem k nám nejezdili turisté a naše penzióny zely prázdnotou!
Ale smrt Koryny byla poslední kapkou, musíme zasáhnout kulovnicí!“
Moje slova jen vyjadřovala to, co si všichni mysleli.
Že je třeba zasáhnout kulovnicí!
Aniž bych musel ještě cokoliv říkat, naskákali jsme všichni do svých aut, seřadili se do kolony a vyrazili na trestnou výpravu za vlky. Já jsem jel v Toyotě Hillux se senátorem Jirsou, který svíral svoji kulovnici tak, až mu zbělely klouby na prstech, a s bývalým ředitelem národního parku, tedy s lidmi, kteří pro obnovu přestárlého lesního porostu na Šumavě toho udělali mnohem víc než slavný kůrovec.
„Ještě, že u sebe vždy nosím olovo. Myslím, že to s tou jeho jedovatostí trochu přehání,“ řekl velmi případně senátor Jirsa.
„Já bych ani ničím jiným než olovem ani nestřílel, maximálně ještě tak leda obohaceným uranem,“ poznamenal bývalý ředitel parku.
Za takovýchto a podobných řečí nám cesta v Toyotě rychle ubíhala, než jsme se nadáli, ocitli jsme se uprostřed hlubokých šumavských hvozdů jako vystřižených z Klostermannových omalovánek.
„Tady by mohla vést lanová stezka korunami stromů, to by bylo turistů!“ poznamenal zkušeně Jirsa
„To by mohla,“ přikývl bývalý ředitel.
„Hned bych sem jel na rodinný výlet,“ přikývl jsem a ztuhl jako kámen, dvacet metrů před námi stála vlčí smečka o síle devíti (!) dospělých kusů.
„Tady jsou, kurvy! Držte se, hoši, napálím to do nich v plné rychlosti!“ vykřikl senátor Jirsa a šlápl na plyn.
Ale vlci byli rychlejší.
Přiskočili k našemu autu, než to stačilo vůbec zrychlit, údery svých tlap rozbili přední sklo a jednoho po druhém nás vytáhli ven tak rychle, že jsme ani po nich nestačili vystřelit ze svých kulovnic. Jen senátor Jirsa se pokusil tasit dýku a vrazit ji vlku, který ho tahal po zemi, do srdce. Ale jeho ruka se okamžitě ocitla v železném sevření druhého vlka, který na senátora Jirsu zbaběle zaútočil ze zálohy.
Neměli jsme proti těm nestvůrám nejmenší šanci. Trhali nás, mně, senátora Jirsu i bývalého ředitele na kusy.
Ale byli to vůbec vlci?
Byl bych schopen odpřísáhnout, že ty oči, které na mě tak krvelačně hleděly, nebyly oči vlčí, ale lidské. Jistě by stálo za to udělat genetickou analýzu, aby se zjistilo, nakolik to jsou vlastně ještě vlci, a nakolik už vlkodlaci
„Byla to chyba, měli jsme si na ně vzít vrtulníky a kulomety,“ musel jsem uznat, dodělávající jako nějaký dobytek na zemi, že jsme udělali obrovská chybu, která nás stála život, místo toho, abychom pomstili Korynu, sami jsme se nechali roztrhat.
Kdepak, na tyhle vlky je kulovnice málo, dnes terorizují jenom Šumavu, ale zítra už budou výt v Praze!
