Slušní lidé jsou velmi znepokojení. Někdo k nám dováží ruský plyn!

Ministr průmyslu a obchodu nedávno všechny slušné občany šokoval prohlášením, že někteří obchodníci dovážejí do Česka ruský plyn, přestože zde vůbec není potřeba. My, zodpovědní občané, tuto informaci považujeme za alarmující

Pan Pokojný není rozhodně blb, nebo není rozhodně ani zdaleka blb. Přesto byl rozhodně znepokojen. Ovšem na jeho místě by byl znepokojen každý, protože každý, kdo se ocitne mezi dvěma mlýnskými kameny, musí být znepokojen.

            V tlustých, nad pomyšlení vypasených slovnících cizích termitů se tomu říká ambivalence.

            A byla to právě ambivalence, která dostihla a postihla pana Pokojného, a zrovna právě teď, před Vánoci.

            „Jsem dokonale rozpolcen! Mé pocity jsou zcela protichůdné!“ postěžoval si mu tuhle pan Pokojný a dodal, „na jednu stranu Fialovu vládu nenávidím za to, jak devastuje naši zem a na druhou stranu ji musím milovat za to, že k nám dováží levný ruský plyn!

            Víte, já vždy chtěl, abychom k nám dováželi levný ruský plyn!

            Ale nechtěl jsem, aby ho k nám dovážela Fialova vláda, ale vláda odborníků vzešlá z revolučního kvasu a z vůle lidu!

            Na jedné straně jsem se těšil, že bez ruského plynu zmrzneme a proto rozzuření odboráři vyjdou do ulic a svrhnou nenáviděný fialový hnus. A na straně druhé jsem se těšil, že budeme dovážet ruský plyn, protože to bude znamenat, že už je mír a že se máme zase dobře.

Takže nakonec nenávidím Fialovu vládu, že k nám dováží ruský plyn, ačkoliv jsem ji dřív nenáviděl za to, že k nám ruský plyn dováží.

Chtěl bych, aby dovoz ruského plynu zakázala, abych ji za to mohl nenávidět, a nenávidím ji za to, že ho nezakázala, protože ji kvůli tomu nemůžu nenávidět!

            To jsme to dopracovali, hrom do police! Máme ruský plyn, nemrzneme, ale máme pořád fialový hnus a nemrzneme, přestože odborářské demonstrace plní náměstí!

            Co mám dělat, panebože!?“

            Pan Ladislav Pokojný vypadal opravdu zkroušeně, bylo mi ho fakt líto.

            Ale jak jsem mu mohl pomoci?

             „To bude ambivalence. Co jiného by mohlo bejt?“ pokýval jsem hlavou a dodal, „to máte asi z napětí mezi libidem a thanatem.

Zatímco Eros se kromě uspokojení libida snaží spojit a zachovat život, Thanatos usiluje o uspokojení agresivních a destruktivních podnětů, jejichž cílem je odcizení věcí a návrat k anorganickému stavu.

               Eros je demokratická opozice, Thanatos je fialový hnus, stručně řečeno.

Tento impuls se často objevuje ve formě agresivity vůči druhým nebo vůči sobě, ať už přímo či nepřímo. I když Eros je síla, která generuje dynamiku, Thanatos je charakterizován generováním ústupu a hledáním odpočinku, pokud není spojen s erotikou.

            Bejt vámi, tak se proto zaměřím na libido, abych snížil to napětí a pak vás to, doufejme, přejde.  Vypadá to, že jste se zasekl s libidem v anální fázi a proto to nezdravé napětí, proto ta vaše ambivalence. Z toho se musíte dostat, a pak zase bude líp!

Držím vám palce!“

            Nic víc jsem panu Ladislavu Pokojnému poradit nemohl, ono to libido zaseklé v anální fázi fakt není žádná sranda!