Opět jsem narazil na článek (vy možná taky), v němž se připomíná sexuální orientace jisté naší sportovkyně. Její věc samozřejmě, ale nemohu se zbavit dojmu, že ježdění na snowboardu je symbolem degenerace naší konzumní civilizace
Šárka jezdila na snowboardu.
Ohromně jí to bavilo, všechny ty skoky a triky.
Dokonce si tím vydělávala na živobytí.
Jednou, před několika lety byla i stříbrná na mistrovství světa!
Když se jí někdo, kdo vůbec nevěděl, že byla kdysi stříbrná ve slopestylu, zeptal, co vlastně dělá, odpovídala: „Dělám free, cool sport, ale je to strašná dřina. Člověk si musí jít za tím, aby to někam dotáhnul. Beru to jako práci, kterou miluji. Chodím do posilovny, ale dělám i jiné sporty, abych se udržela v kondici. Lezu po skalách, surfuju, jezdím na skateboardu.
Platí mě za to svaz a Dukla.“
„Tak to jo, to určitě musíte jezdit na jaře do Kalifornie, a v létě pak zase na Nový Zéland, a na podzim vám zase začne sezóna, a tak pořád dokola a jednou za čtyři roky vám do toho vleze ještě ke všemu olympiáda,“ přikyvovali lidé.
Kromě toho, že Šárka jezdila na snowboardu, dělala různé skoky a triky, byla ještě lesba.
Ale rodiče to naštěstí věděli delší dobu.
Jenom babička byla z toho trochu rozhozená.
Nemohla si na to zvyknout.
Ale už si zvykla.
Babičky jsou už prostě takové, zvyknou si časem na všechno.
Sedí v křesle a pletou svým vnučkám svetr, aby jim nebyla na zimní olympiádě zima, až půjdou na stupně vítězek.
