Pryč se symbolikou! Jako prorokův vous se vine všemi diskusemi tento rozhodný názor. Kdo by s tím nesouhlasil, kdo by se pod to nepodepsal!?
„Nevíte, jak jsou daleko naši s tou likvidací muslimů?
Psalo se, že do středy by to mělo být hotové,“ ptá se pan Šikovný pana Halamy.
„Už je po nich. Říkal mi to dnes zeťák, byl u toho. Ty, co ještě zbývali, naházeli naši z Karlova mostu do Vltavy. Lidé stáli na břehu, a když chtěl někdo vylézt, tak ho pořádně praštili přes ruce.
,Alláhu akbar’, křičeli naši u toho,“ odpoví pan Halama.
„To musela být nádhera! Člověk, aby skoro litoval, že nežije v Praze,“ povzdechl si první z našich řečníků, dodav, „a co ta jejich uřvaná děcka?
Ta taky naši hodili do Vltavy?“
„Ne, na ta použili naši plamenomet. Bylo to tak praktičtější, hlavně kvůli nemluvňatům,“ odpoví druhý z našich řečníků.
„Ano, neměli bychom zapomínat na naše židovsko-křesťanské kořeny, které jsou základem naší identity, které jsme sáli takříkajíc s mateřským mlékem,“ přikývne pan Šikovný a spokojeně zamlaská, „stejně by z těch děcek nikdy nic pořádného nevyrostlo, respektive by z nich vyrostli jen zase muslimové.
Ze spratků by byli ještě větší spratkové a z holčiček by se staly zahalené ženy, které by rodily další muslimy.“
„Bylo to kdo s koho. Buď my a hlavně naše děti, nebo oni. Vyvraždili by nás a podřezali jako ovce. Nebo bychom museli přestoupit na tu jejich blbou víru a vraždit ty, kteří nevěří, to se ví,“ podotkne pan Halama.
„Nu, nakonec to celé dobře dopadlo, nakonec jsme si přece jen dokázali zvolit ty správné vůdce. Že nám to ale trvalo! Evropa už je zase křesťanská. Ani nevíte, jak jsem rád. Hlavně kvůli našim dětem. Už je nebude nikdo mýrnyx týrnyx zabíjet,“ zamne si spokojeně ruce pan Šikovný a dodá, „nevíte, co teď bude s Halíkem?
„Co by s ním bylo? To co se Sobotkou, Horáčkem a ostatními vlastizrádci, se všemi těmi sluníčkaři a neomarxisty. Naši je setnou na Staroměstském náměstí. Kdo chce kam, pomozme mu tam, Halíka ještě před tím budou lámat v kole,“ spokojeně zamne rukama pan Halama.
„Lámat v kole!
To jsem si oddechl, ani nevíte, jak. To jeho trapné volání mezináboženském dialogu byla jenom jiná forma džihádu,“ zaraduje se pan Šikovný, ale pak se zarazí, „jen aby mu Zeman nedal na poslední chvíli milost!
V deliriu je všechno možné!“
Pan Šikovný se rozklepal zvířecím strachem.
Ale pan Halama tento strach nesdílí: „Jsou věci, které nejsou možné ani v tom největším deliriu. Zeman může dát milost vrahům, ale nikdy ji nemůže dát Halíkovi.
A že je v deliriu?
To je toho!“
„Máte pravdu. Zbytečně se stresuju, škodím sám sobě, zkracuji si život. Dřív mi vadili muslimové, ale muslimové už nejsou. Byl bych hlupák, kdybych se teď nechtěl žít co nejdéle, abych se mohl podílet na obnově Evropy.
Co myslíte, čeká nás ještě hodně práce?“ zeptá se pan Šikovný
„Čeká nás ještě moře práce, než zvítězíme nad Sorosem s jeho plánem na vybudování globalistické říše, v níž by neexistovaly nejenže už ani tradiční rodiny, ale ani tradiční národy a kde se by platilo eurem.
To vítězství nám nespadne do klína, nedostaneme jej zadarmo.
První krok jsme už učinili, ale nesmíme polevit. Musíme být bdělí a ostražití.
Vždy se najde někdo, kdo je ochoten prodat se za jidášský groš.
Lidi jsou prostě svině,“ zaskřípe zuby pan Halama
„To jo, to jsou. Nejlepší by bylo, kdyby dědek už konečně natáhl brka, zadávil se těma prachama, co vyspekuloval. Musíme se modlit za jeho smrt,“ řekne pan Šikovný..
„Já se za ni modlím každý den. I za smrt jeho pohrobků. Za smrt všech, co nemají zdravý rozum. Za tu nejkrutější smrt, jakou si lze představit. Nic jiného si nezaslouží za to zlo, co napáchali. Všechny bych je nabodl na kůl, nebo zakopal po hlavu do země, fujtabl!
Já vám řeknu, že s těmi muslimy jsme se ještě moc mazlili, ale to jsme celí my, humanisté až na půdu!“ odplivne si pan Šikovný
„Hlavně, že už žádní muslimové nejsou. Teď ještě spálit všechny korány a Ďábel má utrum,“ řekne pan a v tom klepne pepka.
Taková smůla!
Řekněte sami!
Toho, že už nejsou žádní muslimové, se ještě stihl dožít, ale toho dalšího už ne!
