Prosba paní Šichtařové

Pro začátek OK. Ale přesto na jednu, tu nejdůležitější fázi, paní Šichtařová ve svém pamfletu zapomněla. A to je to, o co ji zoufale prosím!

Při pohledu na šesti zásadními artikuly celkem hutně zaplněný článek paní Šichtařové mě okamžitě napadlo: „Fajn, to nejdůležitější už máme za sebou. Prostě zamakáme a splníme všechno, co po nás všech požaduje paní Šichtařová. Konečně to všechno, co je tak nepopulární, řekl někdo pořádně nahlas!“

Technicky vzato, přesně jak říká paní Šichtařová, není to rušení buzerací nijak těžké, navíc, když už víme, opět díky paní Šichtařové, na jaká ministerstva se zaměřit (viz její článek „Prosba pravdoláskařům & xenofobům”).

Stačí jen, aby byly ve sněmovně přijaty příslušné zákony.

Jistě, budou to zase další zákony (paní Šichtařová o tom psala v článku „Zločincem proti své vůli, aneb jak politicky korektně oloupat babán“ ), ale naštěstí to budou zákony moudré, o kterých můžeme bez sebemenších obav říct: „Jen houšť!“

Není proto divu, že jsem si s úlevou pomyslel: „Teď už můžeme konečně hledět do budoucnosti s nadějí, když máme šest artikulů!“

Sladká ta naděje mě ukolébala, že jsem si připadal jako bych přežraný těmi nejchutnějšími koblihami, jistě ten pocit znáte.

Už jsem téměř dosáhl nirvány, ačkoliv skutečná nirvána nemá samozřejmě s přežráním nic společného, když v tom mé vědomí rozčísl strašlivý úder otevřenou dlaní.

Vyskočil jsem a zvolal: „Proboha, na povinné plavání zapomněla!

Ministerstvo školství, respektive ministryně školství, která už ovšem podala demisi, chce donutit rodiče, aby své děti posílali povinně do plavání, a tak z nich touží udělat stádo!

Musím jí to, paní Šichtařové, připomenout dřív než bude pozdě!“

Jako šílený jsem se hnal ke klávesnici, sedl si za ní a začal psát prosbu paní Šichtařové, v duchu se proklínaje za to, že neumím, na prahu čtvrté průmyslové revoluci, psát všemi deseti.

„Vážená paní Šichtařová,“ psal jsem, bojující o každou sekundu, aby moji prosbu obdržela paní Šichtařová co nejdříve, „chápu, že kojíte (státu navzdory), že se rozbouřená hladina hormonů ve Vaší krvi dosud neuklidnila.

Ale mezi Vašimi šesti artikuly chybí ten nejdůležitější totiž, zákaz povinné výuky plavání, kterou stát opět sprostě šikanuje rodiče!

Proč by měl například, a neexistuje proto jediný logický argument, sportovní antitalent Franta Vomáčka umět plavat?

A proč by vlastně měl umět vůbec někdo plavat?

Člověk přece není tuleň!

Nehledě na to, že plavání uvolňuje všechny ty hnusné a temné vlastnosti a tak se nám znovu rozbujelo doslova v každém mozku udavačství (tolik se snad neudávalo ani za protektorátu!) vyfabulovaných prohřešků vůči plaveckému stylu jen proto, že soused/sousedka vypadá v plavkách lépe.

Jistě není náhoda, že plavecký kruh vypadá jako Sauronův prsten z Mordoru, o snubních prstenech nemluvě!

Vzal bych to z jedné vody, zrušil bych ministerstvo školství, vypustil všechny bazény, přehrady i rybníky, jen řeky bych nechal na pokoji, v nich už stejně žádná voda není.

Kéž by se alespoň na chvíli přestalo nálepkovat a pravdoláskáři se spojili s xenofoby, Banga s Ortelem, Semín s Halíkem, protože v jednotě je síla. A já pevně věřím, že když budeme nyní, v tento tak vzácný okamžik, jednotní, tak zrušení povinného plavání pro školáky dosáhneme!

Ale vůbec nejdůležitější ze všeho teď je, abyste, vážená paní Šichtařová, zařadila tento požadavek mezi své artikuly.

Bez toho se nehneme z místa a děti se mezitím budou měnit v bazénech na stádo ploutvonožců, bez toho nebude mít fáze číslo jedna, kterou teď sledujeme na našich náměstích, lautr žádný smysl.

Proto vás prosím.

Prosím vás: ,Bojujte i, a taky především, za zrušení povinné výuky plavání!’

Prosííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííím!“

Prosil bych zcela jistě dál, kdyby se neobjevila paní Marie Pokorná i se psem a nedala mi pořádnou ránu do kusadel.

Ta ženská prostě ze všeho nejraději dává rány do kusadel.

Asi se furt nudí, nebo co.