Článek pana Nožičky Josefa o falšování historie je typickou ukázkou falšování historie, protože u tak vzdělaného a erudovaného člověka jakým je pan Nožička Josef, se sotva může jednat o omyl způsobený neznalostí historických faktů
Seděl jsem v čajovně, pil ruský listový čaj a četl si knihu Vasilije Grossmana Život a osud, asi už popáté, doporučil mi ji k přečtení nějaký Pepek Nožička.
Čtu, čtu, piju čaj a piju čaj, a v tom se, při obracení stránky podívám z okna, a vidím, jak do tiché čajovny nakukuje nějaký oběšenec a vzápětí i do ní vchází.
„Marš ven, ty svině jedná zrádcovská, nebo na tebe zavolám Smerš, ano ten, Smerš, který odvlekl po válce do Sovětského svazu stovky československých občanů!“ zařvu na toho oběšence, protože v něm samozřejmě poznávám arcilotra Vlasova.
„Aspoň trochu čaje!“ zaprosí ta svině.
„Čaje se ti zachtělo, ty pse?
A kdo bojoval většinu války na straně Němců?“ uhodím na něj.
„Já nebojoval většinu války na straně Němců,“ brání se oběšenec.
„Ne?
Tak si přečti článek nějakého Pepka Nožičky!
Tam to máš černé na bílém, že jsi bojoval většinu války na straně Němců!“ triumfálně zvolám.
Oběšenec sedne ke stolu a chytí se za hlavu, jako všichni zoufalí lidé, kteří nevědí kudy kam a mechanicky spustí: „Já bojoval skoro rok proti Němcům. Vyznamenal jsem se velice v prvních dnech Velké vlastenecké války u Lvova, bránil jsem Kyjev, kde jsem byl těžce raněn, ale dokázal jsem se probít zpátky ke svým, tehdy ještě ke svým. Na jaře 1942, ano, bylo to na jaře 1942, mě Stalin pověřil proražením blokády Leningradu.
Ale všechno bylo do začátku špatně, vázlo zásobování, Němci nás začali obkličovat, mým jednotkám nedostávalo se žádné podpory, ale přesto jsme s Němci bojovali.
Páni, to byla bitva, těžká, krvavá, bitva, jak má být!
A my ji prohráli, Němci nás obklíčili v bažinách.
Víte vy, co to je, být obklíčen v bažinách?
Prchal jsem před Němci i se svým štábem, prchal nazdařbůh, až mě zajali.
Rozumíte, zajali mne, protože jsem se v beznadějné situaci, do které jsem nedostal vlastní vinou, nezastřelil!
A pak jsem zradil.
Ale jak jsem nemohl zradit po tom, co jsem za ten rok války zažil, když jsem pochopil, že Stalin, který zlikvidoval takřka všechnu ruskou inteligenci, je pro Rusko stejný nepřítel jako Hitler?
Suďte mne za zradu, ale ne za to, že jsem bojoval většinu války na německé straně!
Ruská osvobozenecká Armáda se začala formovat až v listopadu 1944, a nasazena v boji byla až v březnu 1945, tedy dva měsíce před koncem války!
Naši vojáci, na rozdíl od vojáků Rudé armády, měli přísný zákaz rabování, i znásilňování, a nebojovali jsme ani tak s Němci proti Rudé armádě, jako sami za sebe.
Co vy o tom víte?
Ptám se vás, co vy o tom víte, o naší situaci?!“
Oběšenec zpupně praští do stolu, ale já mu ty jeho lži nespolknu.
„V tiché čajovně mi nikdo mlátit do stolu nebude!“ zařvu na něho a chytím ho hezky pod krkem za jeho strangulační rýhu (podobnou měl i generál Píka), „heleď, ty svině jedna zrádcovská.
Já možná o tom nevím nic, ale nějaký Pepek Nožička o tom ví všechno.
A když napsal, že vlasovci bojovali většinu války na straně Němců, tak bojovali na straně Němců, protože nějaký Pepek Nožička jde proti proudu a proto nikdy nelže!
Marš ven!
Takové svině jako ty je jednou oběsit málo!“
Vyhodím oběšence ven ze své tiché čajovny, a opět usednu k milovanému ruskému listovému čaji a k milované knize, už opět nerušen žádnými lháři, kteří by snad chtěli falšovat historii a tvrdit, že generál Vlasov zabil za války víc Němců než Rusů, nebo dokonce, že Vlasovci osvobodili Prahu dřív, než by do ní stačil z Plzně dojet generál Patton, kdyby mohl, hehe!
