Ono mi ostatně ani nic jiného nezbývá. Evropan jsem a Evropan budu, evropský šat nosit budu, a bruselské bůžky budu uctívat beze studu!
Stáli jsme s Mohamedem a jeho velbloudem na vrcholu hory Říp a obhlíželi vůkolní krajinu. Pohled to byl nádherný, ani z himálajských vršků nespatříte něco tak fantastického. Ale Mohamed byl zasmušilý.
„Podívej, to je Roudnice! Nad Labem!“ ukázal jsem na Roudnici pod námi, abych ho rozveselil, ale ani Roudnice nezabrala.
Důvod Mohemedovi zasmušilosti však brzy vyšel najevo.
„Nezbývá mi, než se přihlásit k evropské národnosti, žádného jiného východiska nemám,“ řekl Mohamed zdrceně a smutně se usmál.
Bylo mi ho líto a tak jsem řekl: „Nu, snad nebude tak zle. Ostatně dost možná, že ani žádná taková národnost neexistuje. Po pravdě řečeno, nikdy jsem neslyšel, že by o sobě třeba takový Srb, nebo Bělorus, nebo dokonce Albánec, tvrdil, že by byl Evropan.“
Ale moje slova Mohameda neutěšila.
„Když stál tady na Řípu praotec Čech, mnoho lidí netušilo, že jsou české národnosti a přece Češi byli, protože Říp, to je česká hora Sinaj.
A jako kdysi přišel praotec Čech to těchto končin, vystoupiv na tuto horu, přišel jsem nyní i já do Evropy, do samotného jejího srdce a spatřivší zemi oplývající mlékem a strdím, stal jsem se praotcem Evropanem a tak se všichni, kdož přišli se mnou, ze všech těch nesmírných dálav, stanou se Evropany, budou mít evropskou národnost. Tak je to vždy, když osidluješ nová území a splyneš s jeho obyvatelstvem.
Nebo myslíš, že tak tomu není?“ povzdechl si Mohamed.
„Když to tak říkáš, máš asi pravdu. Jsi, Muhamede, asi opravdu praotec Evropan, a jsi-li praotec Evropan, pak musíš mít i evropskou národnost!
A evropskou národnost mají všichni, kdož žijí v Evropě, do které jsi přišel, jako byli kdysi všichni obyvatelé této země Čechy, protože do ní přišel praotec Čech. A proto mám i já evropskou národnost, a proto ji uvedu při sčítání lidu,“ musel jsem dát Muhamedovi za pravdu.
„Moc se omlouvám, že to tak dopadlo. Vy Češi, jste byli přece vždy tak dobří lidé, skvělí bojovníci, výteční lučištníci, lstiví zvědové, spravedliví soudci a vůbec nejlepší veslaři na galérách, co jsem kdy zažil. A teď jsou z vás kvůli mně Evropané. Fakt mě to mrzí,“ omlouval si mi Mohamed za mé evropanství.
„To neřeš! Jednou k tomu přece muselo, podle Sibily, dojít, ta přece taky mluví ve svých proroctvích o Evropanech. Jde z toho pořádný strach, ale je v tom i jakási, třebaže zatím nejasná naděje“ mávl jsem rukou a ukázal na velblouda, „raději mi, řekni, kolik toho takový velbloud sežere za den?
Víc než ovce?“
„Ani mi nemluv, to zvíře mne jednou přivede do blázince!“ zazoufal si Mohamed.
A zvíře, jako by mu rozumělo, vesele se zazubilo a posměšně zahýbalo svými hrby, něco takového jsem viděl poprvé v životě.
