Jistý pravoslavný kněz, Kristův služebník, jeden z nejslusnějších lidí, byl nedávno vržen do žaláře za to, že oslavoval na Facebooku Putina. Právem...
Není to tak dávno, maximálně několik týdnů, kdy samostatně myslící část naší veřejnosti pobouřil, i přes veškerou snahu cenzury, případ pravoslavného kněze, jednoho z nejslušnějších mužů, včetně černochů, na světě vůbec, jenž byl vržen do žaláře za to, že na facebooku velebil Putina, vysloviv přání, aby byl Putin nejen prezidentem Ruska, ale i naší, fašisty dočasně okupované vlasti.
Samozřejmě, že i v našem revolučním kroužku „Držitelé modrých knížek za mír“, se o tomto otřesném případu velmi živě diskutovalo, abychom jednomyslně dospěli k závěru, že zatčený pravoslavný kněz je zcela nevinnou obětí totalitní zvůle, a proto je potřeba jej okamžitě pustit na svobodu, což jsme vyjádřili sborovým zvoláním: „Pusťte bratra domů na Donbas!“
Ovšem, bylo nám jasné, že jen pouhá slova zde tentokrát už nic nezmůžou, že je potřeba, abychom, přestože jsme držitelé modrých knížek, odjeli na Donbas, jelikož tam se právě bojuje proti fašistům za naši svobodu, přesně tak, jak to vyjádřil soudruh Filip, když pravil na schůzi ÚV KSČM: „Na Donbasu se bojuje i za Prahu a popa Hadravu!“
Balili jsme si věci na cestu a těšili se, že se již brzy setkáme se všemi uvězněnými bratry na svobodě, kterou jim přineseme z Ruska, když postupně osvobodíme od fašistů Ukrajinu, Pobaltí, Bulharsko, Slovensko, Polsko a Austrálii s Novým Zélandem.
„Vydrž, bratře, již brzy budeš na svobodě! Vrátíme se a s námi přijde i náš milovaný Putin Fašistobijec a nastolí věčný mír!“ volali jsme jeden přes druhého.
Ale jak se ukázalo, ne všichni.
„Mlčte! Nemáte právo osvobozovat někoho, kdo byl právem odsouzen!“ okřikl nás muž, kterého nikdo, jak se později ukázalo, neznal, a který mohl být, jak jsme si všichni v první chvíli mysleli, nejspíše agentem BIS, jenž měl za úkol náš spolek rozbít a nás přivést rovněž tak do žaláře pro naše nepohodlné názory.
„Kdo jsi, že si nám dovoluješ přikazovat, co si máme myslet?“ obořil jsem se na toho muže.
„Jsem ten, kdo jsem,“ odpověděl onen muž a pokračoval dál, tónem, který nesnesl odporu, „pravoslavný kněz, služebník Kristův, nemá co psát na Facebooku.
Facebook je Ďáblův nástroj, který neslouží k ničemu jinému než k pronásledování křesťanů a svádění lidí z pravé cesty.
Proto vznikl Facebook v Satanově zemi, v USA, proto jsou jeho majitelé levicoví liberálové, militantní sekularisté a proto služebníci Antikrista.
Zveřejňuje-li pravoslavný kněz cokoliv na Facebooku, znamená to, že slouží Antikristu!
Pravoslavný kněz má v každém okamžiku svého života následovat Krista, oddaně mu sloužit a ne vysedávat na Facebooku a zveřejňovat tam pořád nějaké příspěvky.
Jediným Pánem je Kristus a nikdo jiný, Jeho má pravoslavný kněz vzývat, Jeho jediného má považovat za toho, kdo bude železnou berlí pást národy!
Hadrava sedl na lep Ďáblovi, dal se svést z cesty, která vede do božího království, protože v Krista nikdy skutečně nevěřil, ten, kdo skutečně věří v Krista, odolá všemu pokušení, nenechá se omámit Antikristovým Facebookem.
Může následovat Krista ten, pro koho je Facebook důležitější než Písmo, ten, kdo místo toho, aby si četl v Písmu svatém bez přestání sleduje, co je na facebooku?
Hadrava nebyl potrestán za svoji víru, ale za svoji nevíru, jako bude potrestán každý, kdo se nechá zmást Antikristem a Facebook je mu milejší než boží slovo.
Pravím vám, pro takové, jako je Hadrava, pro ty, kteří zradili Krista, je uchystáno peklo, ve kterém je jen pláč a skřípění zubů, protože jediná Pravda je nikoliv na Facebooku, ale ve slovech toho, kdož je sám vtěleným Slovem!“
Museli jsme uznat, že ten muž má pravdu. Facebook je Antikristovo dílo a každý, kdo na něm, je zradil Krista, opustil jej, nechal na pospas tomu světu, kterému vládne Antikrist. Jedině kdyby snad Hadrava vykonal po kolenou pouť na Donbas, byl by mu jeho smrtelný hřích odpuštěn.
Chtěli jsme tomu muži poděkovat, že nás zachránil před věčným zatracením, když jsme chtěli služebníka Antikristova, jenž se vydává za pravoslavného kněze, vysvobodit z žaláře. Ale ten muž mezi námi už nebyl, prostě zmizel.
„To nebyl agent BIS, soudruzi, to musel být úplně někdo jiný, někdo, kdo zná veškerou Pravdu. To byl určitě Hájek v převleku za agenta BIS, Kristova pravá ruka, který se nám zjevil, aby nás zachránil před peklem,“ řekl jsem a nikdo mi neodporoval, všichni přikyvovali na znamení souhlasu.
