Proč mě sobotní skon čestného předsedy TOP 09 potěšil

Klaus, Jakl, Zeman, Babiš, Schillerová, Havlíček, Konečná, Semelová, Grebeníček, Skála, Foldyna, Kobza, ba i ten Okamura, ti všichni toho udělali pro Českou republiku víc než kníže z Orlíku!

Jako člověk, který z mnoha důvodů nefandí TOP 09 (výčet těchto důvodů by vydal nejméně na dva samostatné články) mě samozřejmě skon jejího zakladatele a rádoby čestného předsedy, velmi potěšil.

            Hned jak jsem se to dozvěděl, běžel jsem do Institutu Václava Klause, kde už oslavy této události byly v plném proudu.

            „Je po něm, havlistovi! Žil si ve Vídni, měl teplou vodu, zatímco mě v ČSBS tekla v kanceláři studená voda!“ jásal jeden z největších mužů naší historie, ne-li ten největší, a ze samé radosti div nechodil po rukou.

            Nikdo svou radost prostě neskrýval.

            Každou chvíli se ke mně někdo přitočil a dělil se mnou poctivým a rovným dílem o své štěstí: „Chválabohu, že je po něm.

            Řekněte sám, to se dělá, sahat na Benešovy dekrety?

            Nebo hnát český národ do Haagu!

            Nu, teď už dostal, co mu patří, ochutnal vlastní medicínu!

            Kdyby bylo dost penicilínu, tak by ještě, prevít, žil, hehe!

            A pak, vy byste snad chtěl mít za tchána esesáka?“

            „Brr, dejte pokoj, ani esesáka, ani banderovce!“ otřásl jsem odporem.

            Když udeřila půlnoc, všechno ztichlo, protože odněkud se vynořil, evidentně dobře naladěn, syn největšího muže v našich dějinách.

            „Dámy a pánové, dovolte, abych na oslavu skonu zavilého havlisty, dědičného nepřítele českého lidu, člověka, jehož otec hnil v květnu 1945 v Čimelicích, zatímco můj táta likvidoval v Praze holýma rukama fašistické hrdlořezy, zapěl českou hymnu,“ pravil junior a v patřičné póze se pustil do zpěvu české hymny, „wo ist mein Heim, wo ist mein Heim?“

            Stačily tyto úvodní verše české verše, její první, nám všem tak drahé tóny, aby všichni přítomní vybuchli v smích, jakýsi chlap vedle mě při tom dokonce vyprskl ze sebe dobře deset litrů piva.

            I já jsem se smál zplna hrdla, a pokud chcete vědět, co mě k tomu vedlo, tak čtěte dál.

            Pan Karel Schwarzenberg byl agentem Davosu a dlouholetým vedoucím české expozitury Bildebergu, jakož i aktivním uskutečňovatelem zrůdného Kalargiho plánu, což není nic jiného než legalizovaná genocida evropských národů.

            Jelikož šlo o osobnost se silnými snobskými postoji, arogancí a, dovolte mi tento výraz, i degenerovaným elitářstvím, nezbývá mi než spolu s prezidentem Václavem Klausem zvolat jeho okřídlené a věčně pravdivé: „Ne Schwarzenberg, ale Zeman, ne Lumbeho vila, ale Lány!“