Proč jsou Trump a Zeman špatní?

Víte, já jsem ještě na blogu lidovek napsal dost vcelku kritických článků o Havlovi na to, abych byl označován za havloida. Ale pokud je Zeman toliko korunovaný hňup, nebudu se tvářit, že tímto korunovaným hňupem není

Adam se hlasitě rozplakal.

„Proč pláčeš? Proč si nehraješ, Adámku?“ zeptala se jej tetinka, kterou synovcův hlasitý pláč probudil, „volají snad zlí lidé v té tvé socdem, jak tam platíš ty členské příspěvky, po tvém vyloučení, jako zlí lidé volají do lesa po vyhození Konvičky z univerzity?“

„Ne, ze strany mě nevyhodili, tetinko. Pláči kvůli tomu, že mi právě zablokovali internet a tak mě omezili na svobodě,“ bulil Adam.

„Kvůli tomu neplač. Je lepší nazývat špatné věci špatnými než dobré dobrými,“ řekla tetička.

„Máš pravdu!“ zvolal Adam a přestal okamžitě plakat, načež tetinka znovu usnula.

Pod mocným dojmem toho jsem okamžitě běžel domů a pln nadšení napsal: „Postavme vedle sebe Havla a Zemana, lidé drazí!

Netvrdím, že Havel je dobrý. Ale Zeman je jen ješitný elitář, ve své podstatě excelentní bolševik. To, co je u něho vydáváno za boření klišé, je samo to největší klišé. Zeman žádná klišé neboří, na to se má příliš rád.

A propos, spisovatel Stránský, na jehož popud byl vyhozen z jakéhosi seriálu herec Dejdar, není levičák, ale právě naopak

Je lepší nazývat špatné věci špatnými než dobré dobrými!

Postavme se vedle sebe Obamu a Trumpa, lidé drazí!.

Netvrdím, že je Obama dobrý. Ale Trump je primitiv, rozumově asi tak na úrovni Vasila Biľaka (na saka nepouštět!), za kterého vládnou jiní. To, co je u něho nazýváno nevypočitatelností, není než jen projevem jeho omezenosti.

Nikdo není snáze ovladatelnější než takoví lidé!

Je lepší nazývat špatné věci špatnými než dobré dobrými!“

S uspokojením hledím na slova, která jsem napsal.

Kdesi v hlavě rozlévá se mi hřejivý pocit.

„Co? s to napsal, Kájo?“ ptá se mě tetinka, která se právě probudila.

„Ale jen pár slov, tetinko. Ani to nestojí za kloudnou řeč,“ odpovím skromně, a přistrčím k ní notebook, „tu máte, přečtete si je, tetinko.“

Zvětším písmo, tetinka začne číst.

„To není špatné, to vůbec není špatné!“ pochválí mne a zase usne.

Hřejivý pocit sílí.

Musím se jít projít, aby mě to zevnitř nespálilo.

Ale lidé už moje slova četli.

„To není špatné, to vůbec není špatné!“ chválí mne na každém kroku.

„Všeho moc škodí!“ řeknu si a schovám se do křoví.

Lidé mne hledají, ale marně. Dívají se všude, jen do křoví, kde jsem schován, ne.

Každému, co jeho jest!