Článek, na který reaguji, je tak roztomilý, že nereagovat na něj by byl prostě hřích. Ale kdo chce, může po mně samozřejmě hodit kamenem, pardon, sucharem s medem
Tak máme dnes zase státní svátek, kua!
Co si ten stát vůbec vo sobě myslí, že nám nařizuje, kdy je svátek a kdy ne, že mě nutí, abych to slavil tak, že si nemůžu jít koupit lahváče!?
Došly mi totiž lahváče a všude je zavříno!
Všechny krámy, i ty docela malinkatý, maj zakázáno dnes prodávat, neříkal jsem to, kua, že to tak skončí?
Napřed zakázali prodávat vo svátcích velkejm krámům.
Hned jsem věděl, že je to průser.
„Tendleten zákaz to je prolomení tabu. Zkoušej, jak daleko můžou zajít. Chtěj snížit naši citlivost. Napřed schválej spoustů svátků, svatýho Václava, a tak, a pak vo nich zakážou prodávat.
Chtěj nás utýrat hladem a žízní, aby se to tady uvolnilo pro uprchlíky,“ říkal jsem, když se zakázalo velkejm krámům prodávat vo svátcíh.
Že prej kvůli prodavačkám!
Haha!
Kdyby si prodavačky vopravdu chtěly meromocí užít rodinu, tak by si přece vzaly volno!
Přece nejsou na hlavu padlý!
A co kdyby si vzaly volno všechny prodavačky?
Tak by si velký krámy nabraly brigádníky, třeba důchodce, který by si jistě rádi přivydělali nějakou tu kačku, dyť si porád stěžujou, že maj malý důchod, za kterej se nedá látat každej víkend na Kanáry.
A na má slova došlo, říká se tomu Vovertonovo vokno
Nakonec zakázali prodavát vo svátcích všem krámům.
Kua, kde si teď koupím lahváče za deset korun?
Krámy maj mít votevříno furt, imrvére!
Dyť není žádná válka, ani hladomor, není ani žádná krize, nežijeme ve spálený zemi, kde by nic nefungovalo, včetně zásobování.
Kdyby byla krize, nebo vobčanská válka eurohujerů proti vlastencům, prosím, ať si maj krámy přes noc zavříno, a v neděli a vo svátcích taky.
Ale vona žádná krize není, ani vobčanská válka!
Co když se někomu na štědrej den nešťastnou náhodou připálí kapr a zkazí bramborový sálat?
To má takovej člověk zdechnout hlady jen proto, že je štědrej den a prodavačky chtěj bejt, údajně, doma s rodinou?
Co já budu dělat teď bez lahváčů?
Já prostě chci svoje lahváče, a chci je teď, hned!
Jak ten svátek, co si vymyslel nějakej pitomej stát, voslavím, když nemám lahváče?
Že prej v západní Evropě je to taky tak, že tam maj krámy vobčas zavříno.
Ale co je mi, do prdele, do nějaký západní Evropy, když tam voslavujou to pitomýho Marxe, kterej nerozuměl ekonomii ani za mák na rozdíl od všelijakejch ekonomek?!
Ne, s tím se musí něco dělat!
Musíme vystoupit z EU, aby se nepěstoval na polích ten žlutej sajrajt, ale stavěly se na nich byty, aby vo svátcích lítala letadla, abych si moh´ koupit lahváče, prostě abychom zase žili jako docela normální a vobyčejný lidi, co věděj, že když na podzim nezasejou (starý dobrý žito), tak na jaře neskliděj (zrno).
Jestli se vám tento článek líbil, pošlete ho dál, ať je nás co nejvíc, co máme ještě rozum.
Jo, a kdybyste měli ňáký lahváče, tak mi je foukněte kurýrem, klidně i rozpitý, nejsem žádná slečinka.
Nebo snad kurýři vo svátcích taky nemakaj, taky chtěj bejt s rodinou?
Tak proč si potom tu rodinu pořizujou, to mi hlava fakt nebere!
