Nechápu to. Když vláda, ve které seděl Babiš, schválila protikuřácký zákon, řvali tady všichni o totalitě. A když Kalousek, který proti tomu zákonu hlasoval, oznámí založení jakéhosi bloku, zdejší demokraté řvou zase
Sedím doma. Do hospody nejdu, i když se tam nesmí kouřit, i když bych rád poslal účtenku, kterou bych tam dostal, do Účtenkovky, abych si trochu přilepšil ke svému příspěvku v hmotné nouzi, protože tak trochu šetřím.
Sedím doma. Ale vůbec mi to nevadí, ba právě naopak, vychutnávám si pohodu domova plnými doušky. Bloudím pohledem po holých zdech a je mi přitom stejně, jako bych seděl ve Sněmovně, stejně dobře.
Sedím doma a těším se na vládu Andreje Babiše, až konečně bude. Těším se tak, že ani nemusím topit, takže vlastně ještě šetřím hezky dvojnásob.
Ale abych neseděl jen tah zbůhdarma, mám před sebou list papíru, na který tu a tam udělám čárku. Nepochybuji ani trochu o tom, že se ty čárky budou jednou, až udeří mrazy, hodit.
Les čárek houstne, teď už si připadám opravdu jako poslanec, dokonce se mne zmocní lehká dřímota.
Nevím, jak dlouho takto podřimuji, když mne probudí cvaknutí dveří.
Proberu se a vidím, že do mého pokoje vešel Kalousek.
Bez zaklepání, bez ptaní!
Ale aby té drzosti nebylo málo, aniž by se mne na cokoliv ptal, vyhodí mne ze židle, na které sedím a zaujme moje místo!
„Co si to dovolujete?“ ohradím se proti těm jeho panským způsobům.
„Tak jsem tady,“ řekne ten ožrala vůbec ne omluvně a pokračuje, „tak jsem dnes založil ,Demokratický blok?. Jsme v něm zatím čtyři, ale možná se k nám přidají další dva.“
Jakmile uslyším slova ,demokratický? a ,blok? popadne mě příšerný vztek.
,Poslyšte,? vykřiknu, sotva dech popadaje, ,toto je naše země! Nás, co jsme volili Babiše a co budeme volit i Zemana.
Kdo vám dal právo zakládat v naší zemi ten váš pitomý ,Demokratický blok??
Kdo vám dal právo dělat se většími, než ve skutečnosti jste?“
Ale Kalousek se jen usmívá, chlast z něho táhne na sto honů.
„Teď už mi musí dát v Lánech oběd.
Haha, nažeru se hezky za erární prachy!
Ne, jak Zeman, hehe, když chtěl jet do Zlínského kraje, ale oni mu řekli, že mu zaplatí jen skromnou večeři za třicet táců, hehe!
Tak musel jet místo toho do Olomouckého kraje, aby se pořádně nažral, hehe!
On musel jet do Olomouce, aby se nažral, ale mně stačí jet jen do Lán, když zastupuji 27% procent voličů.
A že ti voliči jsou dementi a alkoholici?
Tím líp, protože o tom je demokracie, že volit můžou volit i dementi, hehe!“
Ožrala se rozesměje na celé kolo.
Vzteky se neznám.
To se ten kokot musí smát na celé kolo zrovna u mě?
„Vypadněte, nebo zavolám popeláře!“ zařvu na něj.
„I dementi můžou volit, a mě volí jenom dementi zpoza oceánu, hehe!“ nepřestává se smát ta bestie.
To už se ale neznám. Popadnu Lidové noviny, kterými si vytírám zadek, a přetáhnu Kalouska po hlavě.
Smích najednou utichne, ožrala se přestane hýbat.
Nakloním se nad něj a vidím, že na židli nesedí už Kalousek, ale kníže!
Sedí a spí, z huby mu trčí fajfka.
To mi zvedne žluč. Nesnáším šlechtice a kuřáky. Beru knížete pod rameny, abych ho vyhodil ze svého pokoje. Ale kníže je těžký jako pytel lithia. Smýkám se s ním, ale kníže mi jako naschvál těžkne pod rukama.
„Hni sebou ty bestie!“ ulevím se a v tu chvilku se ozve slabé zapraskání.
To mi v kdesi na čele praskla žilka, vše je najednou zalito rudou září a já se poroučím na zem.
„A já vůl je volil! Já je volil, aby uzavřeli s Babišem opoziční smlouvu, drželi ho hezky pod krkem, vydírali a oni si místo založili ,Demokratický blok?!
Tak si naběhnout Kalouskovi na lopatu, kašlu na ně, ať si je volí dementi!“ probudí mne z mé dřímoty láteření souseda, voliče ODS, za zdí mého pokoje.
Rozhlédnu se po pokoji. Nikde nikdo, ani Kalousek, ani kníže. Všechno to byl jen pitomý sen.
Ale v tom se otevřou dveře mého pokoje a dovnitř vchází soused.
„Chci se vám omluvit, za to že jsem volil ODS. Ale dnes se mi konečně otevřely oči, spadly mi z nich šupiny. Ode dneška už budu volit jen Babiše a Zemana, nechci být nezodpovědným dementem,“ říká soused a staví na stůl lahev domácí slivovice, „šetřil jsem si, abych ji mohl vypít, až Babiše zavřou za Čapí hnízdo.
Ale teď vidím, že to byla jen účelovka.
Nač ji ještě šetřit?
Vypijme ji na to, že ta demokratická svoloč dnes pohřbila dnes sama sebe.“
Vstanu ze židle a vřele stisknu sousedovi ruku: „Ano, vypijme ji na vaše obrácení. Nezdravil jsem vás, ale teď už vás zdravit budu, když jste řekl jasné ne destrukci.“
No, řeknu vám, že jsme se tou domácí slivovicí, kterou jsme pili rovnou z flašky, napřed do jedné nožičky, a pak do druhé nožičky, zbořili jak ústava káže.
