Kdo by to byl ještě před týdnem J. Soukupa řekl, že prezident Zeman bude svými nekvalifikovanými vstupy do zahraniční politiky škodit České republice skoro tak, jako pražský primátor Hřib!
Když přišel soudruh Si z práce, vypadal tak strhaně, že ho vlastní manželka skoro ani nepoznala.
„Proboha, co jste na tom ÚV zase dělali?
Nebo se stalo něco v Honkongu?
Vyhlásil Tibet samostatnost, odtrhl se od Číny?
Už nejsme jedna Čína?
Mluv?!“ vrhla se žena soudruha Si.
„Stalo se něco mnohem horšího.
Stalo se vůbec to nejhorší!“ zasténal soudruh a rozepnul si košili, aby se mu líp dýchalo, „Zeman nepřijede!“
„Ne!
Neee!
To není pravda!
Nemůže to být pravda!“ zaúpěla manželka soudruha Si a chytla se za hlavu.
„Je to pravda.
Tentokrát je to pravda, masakr na Náměstí nenebeského klidu je lež, ale toto je ta nejčistší pravda, kterou jsem kdy řekl.
Nepřijede,“ takřka neslyšně zaúpěl soudruh Si.
„A já se tak těšila na jeho bonmoty!
Bože, jak jsem se jim vždy nasmála!
Můj život ženy prvního muže Číny byl hned veselejší!
To mu už ani nestojím za to, aby přijel a rozesmál mě?“ zvolala manželka prvního muže strany.
„Nepřijede, protože prý v Česku málo investujeme.
Ale jak tam můžeme investovat, když investujeme všude jinde ve světě?
Copak je pro nás Česko důležitější než Afrika?
Nebo Venezuela?
Vždyť jenom ta nám už dluží 33 miliard dolarů!
Nebo v Ekvádor!
Tam nám už patří většina příjmů z ropy!
Naše zahraniční aktiva činí 9 bilionů dolarů, přičemž na všech našich zahraničních projektech jsou upřednostňovány čínské firmy. A to teď budeme rozšiřovat Panamský průplav, aby se tam vešly naše lodě.
Prostě už nemáme peníze, abychom k tomu všemu financovali ještě průplav D-O-L.
Copak krademe jako Mynář v lánské oboře?“ rozhodil bezmocně rukama soudruh Si.
„To nám ten rok krysy bez Zemana pěkně začíná!“ odplivla si žena prvního muže Číny, ale pak zaťala pěst, „a já ho milovala!
Myslela jsem, že pro něj něco znamenám.
Sedávali jsme pod lampióny, já mu zpívala a Ovčáček nám rozháněl smog.
Ale mu šlo jen o peníze, o ten jeho pitomý D-O-L!
Musíš Česku okamžitě vyhlásit válku!“
Soudruh Si se poškrábal na hlavě: „To právě nemůžu, když má Slavia tak dobře rozehranou ligu. To by mě Jarda Tvrdík hnal.“
„Ale kdybys vyhlásil válku Česku, tak bychom nemuseli splácet Home Credit tu půjčku, co jsme si vzali na novou televizi,“ argumentovala žena prvního muže strany.
„Jenže to by nás zase mohl Kellner pomluvit, že my, čínští komunisté, nedržíme slovo,“ ušklíbl se soudruh Si.
„Tak ať aspoň lid Šanghaje vypoví partnerskou smlouvu Praze!
Tím raníme Česko na jeho nejcitlivějším místě,“ navrhla žena prvního muže strany.
„Jo, to by šlo. Lid Šanghaje vypoví partnerskou smlouvu Praze a Zemanovi snížíme sociální kredit, takže nebude moct cestovat do zahraničí a vystupovat v televizi Barrandov.
Ať ví, že s ČLR nejsou žerty!“
„Ale Ovčáčkovi sociální kredit nesnižuji. Ten chlapec je moc milý a určitě za nic nemůže,“ poprosila žena prvního muže strany.
„Uvidíme, jak o tom rozhodne ÚV. Víš, že sám o takových důležitých věcech, jako je Ovčáčkův sociální kredit, nerozhoduji. Jestli mě soudruzi na ÚV přehlasují, budu jejich demokratické rozhodnutí respektovat,“ řekl soudruh Si.
„Ty seš prostě moc velkej demokrat a jednou na to dojedeš, uvidíš!
Popraví tě pro korupci a mě nepřiznají vdovský důchod,“ rozčílila se žena prvního muže strany, jako by nevěděla, že starého demokrata novým kouskům nenaučíš.
