Je to jen taková odrhovačka. Vůbec ne angažovaná, takže ji neberte ani trochu vážně, berte ji na hodně lehkou váhu
Tomáš složil písničku.
Brnkal si na kytaru, slova mu sama přicházela na jazyk místo slin.
Ani nevěděl jak, byla z toho písnička.
„Co se to tady vyrojilo, jako hejno ran,
vpravo, vlevo, valím vulvy,
šíří se z to ze všech stran.
Na Spuniku, na Facebooku, na mém blogu,
neunikneš, je to všude,
na Hradě, i na každém kroku.
Báchorky pro děti, jak kdysi,
svině se vysvlékly,
teď jsou z nich vlastenecké krysy.
Ve jménu vlasti a svobody
vedou nás do prasečí obory!“ notoval si Tomáš.
„To je krásná písnička, ty budeš určitě nějaký starý PR mistr,“ řekla Markétka, která se najednou objevila před Tomášem.
„Líbí se ti?“ zeptal se Tomáš.
„Mně se líbí všechny zamilované písničky,“ přiznala se Markétka a dodala, „a jakpá se ta písnička jmenuje?“
„Jmenuje se Nevěřící Tomáš,“ odpověděl Tomáš.
„Hned jsem si to myslela, že se tak jmenuje!“ vypískla Markétka a zatleskala zcela nečekaně tak prudce, že se Tomáš lekl a slova i melodii písničky navždy zapomněl.
Markétka byla ve skutečnosti pěkná svině, fanatická sluníčkářka, prvotřídní herečka, vlastně zatleskla naschvál a pak se tomu jen šíleně smála: „Hehehe, máš po písničce, nácku, hehehe!“
Kdepak, ta by nikdy nevrtala díry do lodí, na kterých se plaví migranti, ta by jim ještě dala, děvka z pražské kavárny!
