Miloš Zeman požaduje po vnučce Ferdinanda Peroutky víc peněz, než mu přiznal soud v kauze Peroutkova článku, aby si lidé uvědomili, že si z pana prezidenta nelze dělat trhací kalendář, neboť pan prezident má vždy pravdu
Jelikož populární televizní pořad s Milošem Zemanem už skončil, musel jsem zajít osobně za Jirkou Ovčáčkem, aby mi řekl, co je nového.
„Nového je toho hodně,“ odpověděl mi Jirka Ovčáček, vzhlédnuv od svého mobilu, „předně se pan prezident, po mé zralé úvaze, odvolal proti rozsudku, kterým soud zamítl žalobu vnučky toho odporného kolaboranta Peroutky, jenž neomluvitelně mravně selhal v nejtěžších chvílích našeho národa.
Pan prezident požaduje vyšší náhradu na právní zastoupení. Jeho motivy nejsou nijak zištné, ba právě naopak, pan prezident sleduje účel čistě výchovný.
Paní Kaslová, jakož i kdokoliv další, si musí jednou provždy uvědomit, že pana prezidenta prostě nelze žalovat. To, že pan prezident citoval z Peroutkova článku Hitler je gentleman, neznamená, že ten článek neexistuje. Soud však přiznal panu prezidentovi jen deset procent náhrady nákladů na právní zastoupení.
Spor se totiž nevedl o právní ochranu kolaboranta Peroutky, ale o právní postavení pana prezidenta při veřejných vystoupeních. Veškerá energie, finanční prostředky a čas, které byly vynaloženy ze strany státu, aby byl pan prezident očištěn, vynaloženy prostě být neměly, což si paní Kaslová musí uvědomit, a proto pan prezident žádá, aby soudem usvědčená lhářka uhradila náklady v plné výši..
Abych použil odborný termín, Z pozice vedlejšího účastníka, kterým je pan prezident, se jedná o takzvané školné, aby si každý rozmyslel, jestli si skutečně bude dělat z prezidenta trhací kalendář a bude ho žalovat i tam, kde zjevně žalován být nemůže, jak to je v případě paní Kaslové.
Nedá se nic dělat, ale spravedlnosti musí být učiněno za dost.“
„Jaký pán, takový krám, jaký děda, taková vnučka.
Když morálně selhal děda a vyl s vlky, co můžeme čekat od vnučky?
To je jak s tím synem zavražděného ve Švejkovi, taky s ním nechtěl nikdo mít nic společného.
Jen ať platí jako mourovatá!“ zvolal jsem na adresu Peroutkovy vnučky a srdečně stisklo Ovčáčkovi ruku, „hodně štěstí, to zase bude pražská kavárna kvičet.“
„Děkuji.
Dlouhodobě varuji před postupem nenávistných levicových liberálů. Ideologickými metodami a nálepkováním se krůček po krůčku snaží vytěsnit z veřejného prostoru jakékoliv názory, se kterými nesouhlasí. V zemi, která zažila dvě totality, jsme povinni tento útok na svobodu odrazit,“ řekl velmi vážně a pak, už o poznání veseleji, dodal, „přeji vám klidnou nadcházející sobotu a požehnanou neděli!“
No, řekněte sami, není ten chlapec k zulíbání?
Však jsem mu taky hned na obě tváře vlepil pořádnou hubičku, jen to mlasko, jako když se člověk posere, protože sežral něco zkaženého!
