Před pár hodinami si paní M. Šichtařová, která si dost často připisuje roli údajné ekonomky, zcela lživě vymyslila, že Piráti chtějí fixovat kurs české koruny
Známým se nedávno narodilo šesté dítě, pozvali mne za kmotra.
Ale jaké bylo zděšení, když jsem k nim přišel!
Dům, ve kterém předtím bydleli, se scvrkl na tolik, že se šest dětí a dva dospělí mačkali v pouhých dvou místech o celkové ploše sotva čtyřicet metrů čtvereční.
Ale co bylo ještě horší, bazén, který předtím měli u doma, se proměnil v kaluž hnojůvky, ve které se válela podvyživená svině!
To mě dorazilo a ještě víc mě dorazilo, že před jejich chýší, neboť jejich obydlí se už jinak nazvat nedalo, neparkovalo žádné auto!!!
S rozbušeným srdcem jsem vešel do útrob nuzného příbytku a nevěřil svým očím!
Uvnitř byla jen udusaná hlína a uprostřed větší místnosti stál hrubý stůl, kolem něhož se ve stoje (!) tísnila kompletní rodina, která si rukama brala neoloupané brambory z hliněného hrnce na stole, aby známá přitom ještě kojila robátka, jehož kmotrem jsem měl být.
„Co se to stalo, proboha? Kde máte barák? A bazén? A auta?“ vysypal jsem ze sebe.
„Ale, piráti fixovali korunu!“ mávla rukou známá.
„Idiotismus se prostě děje bez příčiny a plánu! Takový hnus!“ zvolal jsem rozhořčen na nejvyšší možnou míru a dodal, „tak teď už rozumím tomu, proč jste na tom teď ještě hůř než bídníci nebo Kellnerovi dědici.“
„Ano,“ přikývla známá a, přehodivši si robátka z jednoho svého prsu na druhý, pokračovala, ukazujíc na manžela „fixace koruny vytlačila český kapitál zahraničním a nahradily vysokopříjmové odborné profese spoustou nízkopříjmových nekvalifikovaných profesí. Tady mužíček přišel o svoji vysokopříjmovou odpornou profesi ekonoma a pracuje nyní v Kolbence za pár šupů jako svačinář. Přišli jsme takřka o všechno, a nebýt knihy Jak nepřijít o peníze, kterou jsem napsala, bydleli bychom nejspíš pod mostem.“
Tato informace mě definitvně zdrtila.
„Tak můžíček už není ekonom, ale zařezává v Kolbence?“ zasténal jsem, a úplně zblednuv, zadrmolil jsem„ekonomické diskuse mě vždycky bavily, když proti sobě stáli dva ekonomové, vy a váš mužíček. Když jste se dohadovali, jestli změna daní bude mít takový, nebo makový efekt, a argumentovali přitom výrazy jako mezní sklon k úsporám, Lafferova křivka, nebo multiplikační efekt, byl jsem na vrcholu blaha.
Ale teď, když váš mužíček zařezává v Kolbence, tak mě budou diskuze mezi vámi nudit, když na jedné straně budete stát vy, ale na druhé straně váš mužíček, naivka, který bude blekotat, že se mu musí zvýšit dětské přídavky, nebo neuživí rodinu!
A nedej bože, aby se z vás, když je teď fixována koruna, nestal ideolog, protože to byste pronášela bez znalosti elementárních ekonomických zákonitostí o těchto zákonitostech kategorické závěry.
Nejste ideolog, že ne, že jste aspoň vy pořád ekonomka!“
„Máte to marné, příteli. Nelze bojovat rozumem a argumenty, jak se o to snažíte, proti mým rozkydlým soudům vynášeným bez znalosti, příčiny a logiky,“ odpověděla však moje známá a můj život v tu chvíli ztratil veškerý smysl, protože parodie na ekonomické články mě odpuzují ještě víc než brambory vařené na loupačku, nebo mozolnaté ruce dělnasů z Kolbenky.
