Pan Nožička si za svými slovy o Tomáši Satoranském pevně stojí

To, co zde před týdnem vypadalo jako něčí hloupost, jasně vypadá jako hloupost i teď. Mám rád svobodu slova a tak je diskuze pod článkem otevřena dokořán, účastnit se jí může každý, byť je mnoho povolaných, ale málo vyvolených

Ultramaraton jsem dnes na programu neměl, nacházím se teď ve fázi intervalů do kopce, a tak se mohu s neskrývanou chutí vrhnout do pečlivé analýzy dalšího komického výtvoru pana Nožičky, který obsahuje všechny potřebné humorné ingredience, jež od tohoto extraligového blogera plným právem dychtivě očekáváme, totiž především řádnou, nebojím se říct koňskou dávku, už klasické nožičkovské manipulace.

S chutí do toho, půl je hotovo, to platí stejně jako u ultramaratónu, zvlášť když ho jedete na normálním kole.

Kritická slova nejlepšího českého basketbalisty Tomáše Satoranského (který neomluvitelně naštval pana Nožičku už tím, že si dovolil přeskočit ve Sportovci roku Martinu Sáblíkovou, což mu dal pan Nožička poté náležitě sežrat tak, že by si od T. Satoranského ani Michael Jordan přihrávku pod koš nevzal), na adresu božského a fenomenálního Jardy Jágra vyvolala v panu Nožičkovi takovou vlnu dávivé nevole a nenávisti, že pan Nožička nelenil a okamžitě za to Tomáše Satoranského náležitě sepsul ve svém, dnes již kultovním článku.

Nebohý Tomáš Satoranský se totiž v rozhovoru na jedné nejmenované obecní rozhlasové stanici vyjádřil v tom duchu, že ho Jarda Jágr zklamal tím, že dělá reklamu na elektrokola, protože Jarda Jágr byl vždy pro něj symbolem tvrdé dřiny a poctivé tréninkové píle, která vede až na absolutní vrchol (což třeba bohužel nepochopil Krutov, třebaže byl z trojice Krutov-Makarov-Larionov, ten nejlepší).

Podle pana Nožičky to ovšem Tomáš Satoranský přehnal a tato kritika Jardy Jágra byla pro něj příliš ostrá, mnohem ostřejší, než jsou samotné brusle Jaromíra Jágra, takže hrozilo, že se o ní může někdo pořezat, z čehož měl pan Nožička zřejmě strach a tak ve svém dalším článku ještě na toto téma (ano, znám to moc dobře ze své vlastní zkušenosti, o některých věcech lze psát do nekonečna) raději taky přiostřil a označil Tomáše Satoranského rovnou za populistu.

Stalo se tak na základě toho, že nešťastný Tomáš Satoranský na svých slovech trvá, že si nesype popel na hlavu, a svá slova neodvolal ani poté, co jej pan Nožička odhalil jako sotva podprůměrného basketbalistu, který je nejlépe placeným českým sportovcem jen jakýmsi omylem (asi jej v NBA spletli s černochem, proto má tolik prachů).

Samozřejmě, že v tomto svém dalším rozhovoru, tentokrát novinovém, Tomáš Satoranský sám říká, že nijak neútočil na Jardu Jágra, přiznává, že kdyby se jen na to v rádiu neptali, tak by o tom vůbec nemluvil, sám se diví, že jeho slova vzali lidé, včetně pana Nožičky, vážně.

Ale zkušený prokurátor Josef „Urválek“ Nožička se oblafnout nedá, usvědčuje i teď nebohého basketbalistu z jednoho nejtěžších zločinů, totiž kritiky Jardy Jágra, když ho nachytá na těchto zdánlivě nevinných slovech: „Stojím si za tím, co jsem řekl. Pro mě jako pro někoho, kdo viděl v Jaromíru Jágrovi velký vzor, to bylo jen zklamání. On motivuje lidi k pohybu, a udělá reklamu na něco, kde nemusíte makat a můžete si to udělat snadnější. Což on v kariéře nikdy nedělal. Vždycky si přidával a pracoval."

Ano, tato slova stačí našemu Urválkovi, aby Satoranského opět definitivně odsoudil, a nic odsouzenci nepomůže, že se dobrovolně přiznává k tomu, že byl Jarda Jágr pro něj vzor, protože si vždy přidával a pracoval, ovšem je tady ještě přitěžující okolnost v podobě umístění ve Sportovci roku před Sáblíkovou, a na to náš Urválek-Nožička nezapomíná.

Určitě to od některých za následující slova schytám, ale mně článek pana Nožičky připadá jako návrat před rok 1989, kdy je někdo kritizován, v tomto případě sportovec, nikoliv za své sportovní výkony (na ty samozřejmě mohou být názory různé), ale za to, že si dovolil vyjádřit svůj vlastní názor na účinkování Jardy Jágra v reklamě na elektrokola. Navíc samotná kritika se nijak netýká faktu, že Jarda Jágr účinkuje v mnoha dalších reklamách, o kterých nepadlo ze strany Tomáše Satoranského ani slovo.

Proto mi přijde u pana Nožičky obzvlášť absurdní, že se právě on v současném demokratickém režimu pokouší kádrovat Tomáše Satoranského, který neřekl nic jiného než jen vlastní názor, stejně jako jistá děkanka na jedné americké univerzitě, když napsala, že na všech životech záleží, aby ji následně stejní kádrováci, jakým je i pan Nožička, z univerzity vyhodili...