Jsem rád, že si můžu konečně zapolemizovat s někým normálním. Ostatně nepřesnosti, kterých se A. Dítětová ve svém článku dopouští, nejsou nijak zásadní, natož aby se vymykaly standardům její záslužné tvorby
Chápu, že normální holka holka, co putuje světem a má ráda přírodu a slušné lidi, je posedlá bojem za záchranu světa, to je, bojem proti ekoaktivistům, kteří chtějí svět, na rozdíl od normální holky, zničit a kteří jsou, samosebou, prvotřídní grázlové, a proto se normální holce se slabostí pro slušné lidi, musejí prvotřídně protivit, ne-li rovnou hnusit.
Kdyby normální holka nebyla normální holka, tak by se její boj za záchranu světa dal vysvětlit tím, že je prostě PR kreativec ženského rodu, jehož cílem je dělat z ekoaktivistů prvotřídní grázly, kdežto ti slušní lidé, které má normální holka tak ráda, jsou majitelé uhelných elektráren, všelijací ti Tykačové a Křetínští, kterým, na rozdíl od ekoaktivistů, jde rovněž o záchranu tohoto světa.
Naštěstí však naše normální holka není PR kreativec ženského rodu a tak je její posedlost bojem za záchranu světa, naší planety a v neposlední řadě i lidstva, nadmíru sympatická.
Nicméně i normální holka, co putuje světem a má ráda přírodu, ve které tu a tam i přespí, přikrývajíc se mechem, se ve své posedlosti a ve svém zápalu boje proti zeleným grázlů, může dopustit určitých, řekněme, nepřesností, což se taky i stalo.
„Otrávená řeka zelené bojovníky nezajímá! Proč asi?“ táhne opět normální holka do boje proti zeleným grázlům a nijak se netají s pádnými důkazy, jak moc zelené grázly otrávená Bečva nezajímá, páč jim jde samozřejmě o něco zcela jiného, totiž o zkázu světa a vyhynutí lidstva, takže jim vlastně otrava Bečvy hraje do jejich cinklých karet.
„Hnutí Duha, Greenpeace, Strana Zelených,“ vyjmenovává normální holka gangy zelených bojovníků, které neuspořádaly kvůli Bečvě žádné demonstrace před Ministerstvem životního prostředí, aby nezapomněla zdůraznit, jak moc jde těmto zeleným gangsterům o likvidaci uhelných elektráren, jež jsou jediné jedinou zárukou, podle normální holky, naší skvělé budoucnosti a vůbec zachování inteligentního života na zemi.
Samozřejmě nelze než s normální holkou souhlasit, ale proč mezi nimi neuvedla, má-li ráda přírodu, i svoje jméno?
Copak ona snad napsala nějaký článek o otrávené Bečvě, copak ona snad demonstrovala před příslušným ministerstvem, když má, na rozdíl od zelených grázlů, přírodu skutečně ráda?
A nejspíše pro samou přírodu, a příroda je na prahu jara přece nejkrásnější, zapomněla ve svém, jinak naprosto skvělém článku, zmínit iniciativu Za živou Bečvu či petici žádající objasnění, toho, co se stalo na Bečvě.
Proč normální holka nezmínila tyto iniciativy?
Snad proto, že ji připadají, na rozdíl od ní, málo zelené?
Nebo snad pořádala demonstraci ve Valašském Meziříčí ona?
Nakonec i to odporné a hnusné Hnutí Duha, třebaže poněkud s tím, co píše normální holka, jakousi iniciativu ve věci otrávené Bečvy podniklo, ale za zmínku to určitě nestojí.
„Ale kdo jsem já, abych mohl za to normální holku soudit?“ ptám se.
„Co pak bych se na jejím místě zachoval jinak?“ ptám se opět.
Ne, nezachoval bych se jinak, zachoval by se úplně stejně!
Jen si to sami představte!
Sedíte za počítačem, píšete nějaký článek, ale tam venku, za oknem se právě probouzí jaro!
Krokusy se prodírají tajícím sněhem, kdosi na facebooku se chválí tím, že už viděl první podběly, dokonce sdílí i jejich barevné fotografie.
A pupeny?
Pupeny div už nehrozí prasknutím!
Komu by se chtělo sedět u počítače a psát, byť pravdivý, článek?
Rychle ven, do přírody, k nějaké uhelné elektrárně, prolézt všechna křoví kolem ní a spočítat všechny ptáky, kteří v těchto křovinách neúnavně trylkují.
To by se mi chtělo!
Ne sedět za počítačem, a hned jak bych odsoudil zelené grázly, jak bych jim nastavil zrcadlo, a připomenul uhelné elektrárny, už bych na nic nečekal a pelášil ven, abych tam někde potkal normální holku, co putuje světem, má ráda přírodu a slušné lidi a ze všeho si pro sebe vybírá to nejlepší.
