Napsal mi jeden známý: „Dezoláty, protestující proti bídě a vládě, která naplňuje cizí zájmy, je zapotřebí postřílet. Kdo vyvěsí českou vlajku, je dezolát a patří do kriminálu, vlajky mohou být jen ukrajinské. Tak je to správné.“
Vlastík P. byl sice opravdový vlastenec, ale měl nehoráznou smůlu, skoro jako nějaký učitel, kterému vláda na základě plošných škrtů, k nimž ji vyzval Václav Klaus st., těsně před prázdninami nezvedla plat.
Takový učitel má jistě smůlu, ale proti smůle Vlastíka P. to nic není.
Posuďte sami!
Všem vlastencům mazala cenzura jejich články, jenom Vlastíkovi P. jako na potvoru ne, ač se snažil sebevíc.
„Mně dnes cenzura smazala padesát článků, ve kterých jsem psal, že Putin není démon, ale rozený demokrat,“ chválil se nějaký vlastenec.
„A mně zase smazali sto článků, ve kterých jsem psal, že je prezident Pavel loutkou Washingtonu!“ chválil se jiný vlastenec.
„A kolik smazali článků tobě?“ psali se vlastenci Vlastíka P.
Ale Vlastík P. zahanbeně mlčel a hleděl do země, taková ostuda, je vlastenec a nesmazali mu žádný článek!
Ale to nebylo zdaleka všechno, smůla se Vlastíkovi prostě lepila na paty.
Tak například v zimě skoro všichni vlastenci buď umrzli, nebo pomřeli hladem.
Ale Vlastík ani nezmrzl, ani nepomřel hladem, taková ostuda, taková hanba!
Nebo další příklad!
Všem vlastencům inflace znehodnotila úspory, takže zase všichni pomřeli, ale Vlastík ne!
Taková hanba, taková ostuda!
Kdyby aspoň musel Vlastík žrát hlínu, ale ani to nemusel!
Prostě nepředstavitelná smůla!
Ale ani to není ještě všechno!
Strašně moc vlastenců skončilo pro své vlastenecké názory v kriminále, jen Vlastík měl ten pech, že běhal dál po svobodě, jako by se nechumelilo, jako by nebyl ani vlastenec!
Babiše zničili, Zemana popravili, ale Vlastíka, jako naschvál, nikdo nezničil, ani nepopravil!
Ale ani to nebyl konec Vlastíkova neštěstí.
Šel demonstrovat proti bídě a proti vládě.
Všechny účastníky demonstrace postříleli, ani nestačili dozpívat první verš české hymny, jen Vlastík se vrátil domů bez jediného škrábnutí!!!
„Taková smůla!“ bědoval celý nešťastný a ze samého zoufalství vyvěsil z okna československou vlajku a sám zavolal na policii, aby se udal.
Ale policajti si pro něho nepřijeli!
A když tam volal zas, tak mu to nikdo nebral!
Samozřejmě, že lidi, kteří to viděli, začali pochybovat, jestli je Vlastík skutečný vlastenec, když nezmrzl, nepošel hlady, neseděl v kriminále, ani ho nezastřelili, ba dokonce se začaly šířit ohavné klepy, že Vlastík je ve skutečnosti provládní satirik píšící od pseudonymem Trčák!
Ale pak se na Vlastíka konečně štěstí usmálo.
Do Prahy totiž přijel Vladimir, ale ne Putin, nýbrž Sorokin. Sorokin byl sice Rus, ale stejný zrádce jako generál Vlasov, protože napsal skutečně odporný esej o Putinovi, který jmenoval Monstrum z minulosti.
„Já ti dám, že Putin je démon!“ zahrozil Vlastík ruskému zrádci, celý šťastný, že konečně může dokázat, jaký je vlastenec.
Pořídil si dutou Havlovu bystu, do té busty nacpal výbušninu a časový spínač za pobrukování nápěvu české hymny. Takto vyzbrojen se vypravil na besedu s ruských zrádcem.
„Dovolte, abych vám jako milovník ruské literatury předal tenhle ten dárek,“ předal Vlastík ruskému zrádci Havlovu bustu.
Půl minuty na to otřásl pražským Výstavištěm, bývalým Pakulem, mohutný výbuch, který roztrhal na kusy nejen ruského zrádce, ale dobrého vlastence Vlastíka P., který tak konečně dokázal, že i on je vlastenec.
Byl to sice podrazák a kolaborant ale současně to byl přece jenom taky člověk, i když, pravda, nepříliš chytrý, protože kdyby byl chytrý, tak by nejezdil do Prahy a do České republiky, která ještě nebyla pečlivě očištěna od všech vlasteneckých živlů.
To už ale mluvím o Sorokinovi.
Rozhodně žádnou čest jeho zrádcovské památce!
