Souhlasím s tentokrát s naší ekonomkou, že opatření, která přijímá vláda, nebudou nikdy fungovat, protože u pandemie Covidu je nejlepší opatření žádné opatření, tzn. přesně takové, jaké navrhuje paní ekonomka
Chodili za mnou na jaře lidé a ptali se mě, plní strachu, co prý si myslím, o českém „úspěchu“ s malým počtem nakaženým.
Usmál jsem se, zhluboka se nadechl a odpověděl jim: „Není proč se radovat. Země, které přijímají nejdrakoničtější regulace, mají také nejnižší počet nakažených, tedy nejmenší stupeň imunizace. A jak známo, pandemie chodí ve vlnách. Přijde tedy vlna druhá. A až přijde, ty země, které mají při první vlně nejmenší úmrtnost lidí, tedy nejmenší imunizaci, budou mít mnohem hlubší vlnu druhou. Což je přesně případ Česka.
Proto se neměla přijímat žádná opatření, protože opatření nefungují. Druhé vlně bychom nejlépe předešli tak, že kdybychom si masovou nákazu odbyli už teď, jedním slovem, kdybychom se takříkajíc pěkně skrznaskrz promořili a zbavili se slabých a nemohoucích jedinců už teď, aby nám na podzim nekazili statistiky!
Proč?
Protože čím déle budeme tuto masovou nákazu oddalovat, tím větší pak bude její náraz, bude to hotové cunami!“
Ale lidé mne neposlechli!
Nosili roušky, myli si ruce jako blbí, a výsledek se na podzim dostavil. Úplně jsme si zkazili statistiky, kdybychom měli taková čísla na jaře jako teď, mohli jsme se už v klidu mačkat v předvánočním shonu...
Už jednou se mne takto lidé na ulici ptali, že prý co si myslím o americko-evropském „úspěchu“ s dlouhým hospodářským růstem.
A já jim na to každý rok odpovídal: „Není proč se radovat. Je v našem zájmu recesí projít co nejdřív. Země, které trpí nejhysteričtějším strachem z recese, kde vlády nejvíc ekonomiky zachraňují, mají také nejnižší počet padlých firem, tedy nejmenší stupeň narovnání nerovnováh. A jak známo, recese nechodí po horách, ale po ekonomikách ve vlnách. Přijde tedy recese další. A až přijde, ty země, které nechaly v minulosti zbankrotovat nejmíň firem, dovolily nejmenší nárůst nezaměstnanosti, mají vždy mnohem hlubší recesi příští.
Proto by bylo nejlepší, abychom byli v permanentní recesi, vůbec z ní nevycházeli, aby nepřišla recese ještě větší!“
Ale lidé, tedy vlády, mě vůbec neposlechly!
A nejenže mne neposlechly, ale dokonce se mi smály: „Už jsme přišli na to, jak recese odvrátit, prý že recese, chachá!“
A výsledek se dostavil!
Země, které se nejusilovněji vyhýbají recesi, se při recesi příští dočkají největšího volání po levicovém, zeleném a neomarxistickém obratu. Což je klasický případ Česka, tak dlouho jsme se vyhýbali recesi, místo toho, abychom jí kráčeli vstříc, až jsme docela ztratili konkurenceschopnost, ačkoliv jsem předtím varoval.
Ale nikdo mi nevěřil.
Teď říkám, sám od sebe: „Populismus je největší úspor!“
A zase mi skoro nikdo nevěří, až na jednu jedinou, ženu, vskutku vyvolenou mezi všemi, která mě cituje ve své knize, která se jmenuje „Jak nepřijít o peníze.“
Tu knihu napsala ještě ze svým manželem, ale o něm nemluvím.
Proč taky?
Je to přece jen manžel, nic víc, škoda slov.
