Vskutku nepaťřím k těm mužům, kteří dávají u žen přednost kráse nenápadné před krásou ukřičenou. Mám rád, když ženská krása křičí a řve na celé kolo a nejraději ze všeho mám u žen čárky, která žena nemá čárku, ta je ohavná
Nejrůznějšími oklikami dostal se mi do rukou deník muže, kterého všichni, včetně mě či jeho rodiny, považují za velkého milovníka žena, třebaže některé ženy o něm, jistě poněkud nekorektně, tvrdí, že je to prasák. O to zvědavěji jsem se začetl do tohoto jeho deníku, abych si o něm, z jeho autentických zápisků, mohl udělat skutečnou a ničím nezkreslenou představu.
Přiznám se, že jsem tento jeho deník přečetl celý jedním dechem, a proto mohu s čistým svědomím říct, že tento muž není prasák, protože kdo je prasák, ten nedokáže ohodnotit skutečnou krásu žen, kdo je prasák, toho u ženy zajímá jen její IQ a jiné podobné pitomosti, kterýmžto zájmem snaží se jen maskovat prasáckou povahu svých choutek.
Ale uznejte sami, může být muž prasák, když si dnes zapsal do svého deníku toto: „Tak jsem dnes byl zase u ní. V té její poradenské společnosti, aby mi jako poradila, co a jak, předstíral jsem, že mne zajímá vývoj ekonomiky, ale přitom mě zajímaly jenom její kozy, hlavně ta čárka mezi nimi.
Páni, ta má kozy!
Ale nejkrásnější na těch její kozách je právě ta čárka mezi nimi. Úplně jsem si představil, jak ta čárka vylézá zpod nějaké zeleniny na obálce nějaké kuchařky, nejlépe bezlepkové. Musel jsem ji požádat o vodu. Podala mi ji a přitom se přede mnou sehnula. Její kozy jí div nevylezly ven a mě zase oči z důlků.
,Tak vy říkáte, že Evropa jde do pekel, že mám na akcie a dluhopisy zapomenout?‘ zeptal jsem se a díval se přitom na její kozy rozdělené nádherně vyrýsovanou čárkou.
,Už Římané věděli, že když nedají mouku a chléb svým chudým ve městech, takže jim tam budou padat jako mouchy a nebude je nikdo pohřbívat,‘ odpověděla mi.
,Takže nemám věřit politikům?‘ zeptal jsem se jí a bylo mi úplně jedno, co mi odpoví, protože všechno, co říkala, to byly jen kecy, věděl jsem to já, věděla to i ona, oba jsme věděli, že to jediné, co mne zajímá, jsou kozy, že kozy a ne kecy, jsou to důležité a hlavní a že pokud mají její kecy přece jen nějaký smysl, tak mají ten smysl jen právě kvůli jejím kozám.
,Lidé se rádi bojí, třeba ekonomické recese. Lidé mají sklon svůj strach, třeba z měnové politiky ČNB, přehánět. Proto, když se blíží nějaké ekonomické zpomalení, tak to politici bagatelizují, a to je důvod, proč není radno politikům věřit,‘ řekla mi to, co bych stejně tak mohl říct i já, totiž naprosté kecy, jen s tím rozdílem, že já nemám kozy a čárku mezi nimi.
Ale já přišel kvůli kozám, tak jsem jí řekl: ,Máte tady čárku. Čárku mezi kozami. Čárku jako kráva, čárku, kterou by viděl i slepý.
Můžu vám tam strčit svůj orlí nos, zrovna tak, jako ECB strká nos do ekonomiky, abych tím mohl nafouknout nejen ceny realit?‘ ukázal jsem na tu proklatou čárku, kvůli které musím pokaždé poslouchat ty pitomé kecy.
Největší bžunda bylo, že mi ani na mysl nepřišlo, že bych v tom mohl spatřovat něco sexistického, nešlo mi vlastně, vzato kolem a kolem o ty její kozy, ale jen o tu čárku, jednu jedinou čárku mezi nimi, tedy prostor sice ohraničený kozami, ale defacto prázdný, takže kdybych do něho strčil svůj nos, jako ECB do ekonomiky, nebylo by to vlastně ani ošahávání…“
Zápis z dnešního dne samozřejmě pokračuje dál, ale nemá jej smysl citovat, protože by tento článek mohl být pokládán za pornografický matroš, proti kterému, světe div se, tak urputně a nesmiřitelně bojuje katolická církev, kterou může z pokrokářství podezřívat jen nějaká šeredka, co ji žádný chlap nestrčil ruku mezi kozy.
Stačí, že bylo tímto úryvkem dokázáno, že onen muž není prasák a že u žen jsou kozy mnohem důležitější než inteligence, když máte kozy, pak jsou i vaše kecy inteligentní.
Deník už u sebe nemám, předal jsem jej dál, mít jej u sebe, taky bych nejspíše pořád myslel na tu čárku, protože taková čárka…
A zde se můj článek náhle končí, protože se mi tu čárku skutečně podařilo představit a já pochopil, že jsou na světě i důležitější věci než psaní nějakých blábolů…
