Čeho je moc, toho je příliš. Třeba téhleté politiky. Nejvyšší čas, aby si už někdo konečně vytáhl černého Petra a šel s Babišem do vlády (a skončil jako ČSSD) a zase byl na chvilku od politiky pokoj
„Nějak se nám to zamotává, aby z toho nebyla ještě nějaká pěkná polízanice!“ povzdychl si pan H. a začal nám vyprávět svůj podivuhodný příběh, „víte, já šel k volbám hlavně proto, abych si to užil.
O nic jiného mi nešlo než o ten pocit důležitosti, a taky o celou tu posvátnost voličského aktu, přísahám!
Člověk vidí dva měsíce, jak se politici snaží, jak vycházejí do ulic, jak debatují, nešetří sebe, ani vlastní rodiny ve vlastním zájmu nás všech, jen proto, abychom se my, voliči, ve finále dokázali správně rozhodnout a nasměrovali naši zemi kýženým směrem.
Jak se však spravedlivě rozhodnout, když všichni pro nás chtějí to nejlepší?
Nechtěl bych nikomu při volbách ublížit, a tedy jsem došel k závěru, že nejspravedlivější bude, když o tom, koho budu volit, rozhodne los.
Snad je to bláznivé, ale mně to připadalo jako nejlepší řešení v danou chvíli.
Vzal jsem tedy volební lístky a zašel za notářem.
,Tak a tak, pane notáři, potřebuji pod vaším dohledem vylosovat jeden volební lístek, který pak vhodím do urny. Je-li všechno řízené Bruselem, je-li všechno předem domluveno, pak nejlepší obranou, nechceme-li se zcela vzdát svých práv, nechceme-li se zcela připravit o možnost něco ovlivnit, je náhodná volba.
Proti náhodě jsou i ti největší páni zcela bezmocní.‘
Vytáhl jsem tedy pod dohledem notáře volební lístek.
Byl to volební lístek ODS.
,Jsem volič ODS! Více svobod, méně státu, nebo tak nějak!‘ blesklo mi v tu chvíli hlavou.
Ostatní volební lístky jsem tedy místo do urny hodil do kamen v notářově kanceláři, kde v mžiku shořely, kdežto volební lístek ODS jsem následně vsunul do škvíry v urně.
Přišed pak domů, našel jsem si volební program ODS a důkladně ho prostudoval.
,Mohlo to být i horší!‘ oddechl jsem si po přečtení toho materiálu.
Já vím, že volební programy jsou jen žvásty, ale tohle se, na to, že to byly žvásty, zdálo být sem tam rozumné.
Byl bych býval na to už i docela zapomněl, že jsem volil ODS, vždyť jsem byl jen pouhým nástrojem pouhé náhody, nic víc.
Ale jako naschvál jsem zaslechl, jda kolem hřbitovní zdi, útržek rozhovoru, jak se někdo za ní, nějací lidé, protože mrtví snad nemluví, baví o volbách.
,Mladý Klaus se dostal do Sněmovny a už slintá po moci stejně jako starý, třese se do vlády, udělá pro to všechno, klidně i odkrouhne Fialu, vrazí mu dýku do zad,‘ vykládal kdosi.
,Jablko nepadá daleko od stromu. Starý založil ODS kvůli privatizaci a mladý si ji taky nakonec zprivatizuje pro sebe, jen aby se mohl opájet pocitem vlastní důležitosti,‘ odpověděl kdosi jiný.
Víc jsem nezaslechl, protože jsem se nezastavil, ale i to mi stačilo, abych se o to začal zajímat jako volič ODS, byť jen volič náhodný.
A tu jsem zjistil, že ODS skončila ve volbách druhá a jejich 28 štokrlat ve Sněmovně by dalo s pětasedmdesáti štokrlaty Babišovými jakous takous většinu.
Taky jsem zjistil, že předseda Fiala do vlády moc s Babišem nechce, kdežto mladý Klaus se do ní hrne, tvrdě, že v opozici sotva ODS prosadí své programové priority.
Tu mi nezbývalo, než se vžít do pocitů skutečného, ne tedy jen zcela náhodného, i když jen docela obyčejného voliče ODS, abych pochopil, o co nyní jde.
,Nevolil jsem snad ODS i proto, abych se vymezil proti Babišovi, abych zastavil jeho vzestup?
Nevolil jsem snad ODS i proto, že slíbila zrušit EET?
A teď bych se měl dívat, jak ODS prosazuje v Babišově vládě svoje programové priority?‘ přemýšlel jsem, jako bych byl vskutku volič ODS a hlava mi přitom těžkla stále víc, ,ale copak nebyla ODS vždy stranou oligarchů, politických podnikatelů, všelijakých šíbrů, nehájila jejich zájmy vždy více než třeba zájmy živnostníků, kteří ji ovšem houfně volili jako symbol svobody?
Ale byl Václav Klaus někdy něco jiného než jen ješitný žvanil, a je jeho syn, příslušník elitářské, rádoby pravicové, vrstvy, prolezlé nepotismem a přisáté na stát, taky něco jiného než jen žvanil toužící po moci, křísící a vyvolávající všechny ty duchy, kterým sloužil i jeho fotr?
Bože, koho jsem to zase volil?!‘
Poslední výkřik se mne ovšem netýkal, protože já jsem volil ODS náhodou, mohl jsem stejně tak dobře volit i komunisty, a bylo by mi to srdečně jedno.
Nakonec jsem ale měl hlavou tak těžkou, že mi nezbývalo než vyhledat odbornou pomoc. Zašel jsem tedy do politologické ambulance. Čekárna byla natřískaná, jako vždy po volbách, bylo v ní strašlivé dusno, ale po deseti hodinách jsem se konečně dostal na řadu.
,Tak co vás trápí?‘ zeptal se mne politolog.
,Může jít ODS do vlády s Babišem, když hlásala, že zruší EET?
Nebude to zrada na jejich voličích?‘ zeptal jsem.
,Jak se to vezme,‘ řekl politolog a pokračoval, ,ODS například může vyjednat kompromis, že se EET nebude zavádět ve druhé vlně a pak to prodat svým voličům jako úspěch.‘
,To znamená, že by sice EET zůstala u všech drobných živnostníků, ale už by se nezaváděla u notářů, lékařů, advokátů a podobně, že ti by byli povinnost EET ušetřeni?‘ zeptal jsem se.
,Ano, tak nějak by mohl dojednaný kompromis vypadat.
ODS by Babišovi jasně řekla: -Ruce pryč od vlivných advokátů!-
A Babiš by to mohl prezentovat jako důkaz toho, že nechce skutečně ovládnout celou republiku, že není ohrožením demokracie a svobody, že i on je schopný kompromisů, jde-li o politickou stabilitu země.‘
Ta slova mě pochopitelně uklidnila.
Snad Václav Klaus ml. dříve či později ovládne ODS, protože kdo by nechtěl do vlády, aby mohl prosadit své programové priority?
Ale i když se tak stane, nebude to nijak v rozporu s duchem, jenž v ODS vládne.
Jako volič ODS, jako příslušník oné elitářské vrstvy, k níž patří i Václav Klaus, mohl bych být nakonec klidný.
Ale stejně mi to nedá, přestože na druhé straně jsem volič ODS jen náhodný, když vidím, jak se to zamotává, jak se do sebe priority ANO a ODS navzájem zakusují, aby našly svoje programové průniky. Když vidím slintajícího národoveckého Václava Klause ml., nemohu popřít, že se mne přitom zmocňuje neklid, že si neříkám, že z toho všeho může být ještě pěkná polízanice...“
Pan H. utichl, ale námi jeho závěry neotřásly.
Ba naopak jsme si pomysleli: „Přání je zde evidentně otcem-zakladatelem myšlenky.
Závěry pana H. nám evokují: a) duševní chorobu, kdy se pan H. nedokázal smířit s realitou
b) opojení houbičkami, marihuanou, hašišem či něčím, co dosud neznáme.“
Nebo, že bychom trpěli duševní chorobou my, že bychom byli my opojení, něčím, co neznáme a ODS opravdu skončila ve vládě a tak skončila?
Bůhví,co se všechno se už honí mladému Klausovi v hlavě...
