Sami vidíte, jak je dnes venku pěkně. Proto jsem rychle sesmolil tento článek, abych už už mohl vyběhnout ven a tam nechával bezprizorné sněhové vločky měkce a něžně dopadat na svůj vyplazený jazyk
Na křesťanech je mi protivný jejich anachronismus.
Nevidí, a nechtějí vidět Ježíše, jinak než ukřižovaného, trpícího, hezky přibitého na kříži poctivými hřeby, jako by byl Ježíš upír, čili nemrtvý, který z nich za nocí vysává krev.
Ale to je omyl.
Křesťané žijí v minulosti, proto jsou mrtví, kdežto Ježíš, Ježíš je budoucnost.
Ostatně já sám, když něco nevím, obracím se rovnou na Ježíše, aby mi řekl, jak se věci mají, krom jiného tím zcela eliminuji riziko, že bych si mohl něco náhodou vyložit tzv. „po svém“, a tak se v té či oné věci šeredně zmýlit.
Ostatně, kdo je, a nemůže v našich mzdových podmínkách nebýt, větší duchovní a rovněž i mravní autoritou než Ježíš?
A tak bylo tomu i v tomto případě.
S blížícími se velikonocemi jsem si vzpomněl na farizeje.
„Odsoudili Ježíše farizejové právem či neprávem, řídili-li se při svém soudu literou zákona, to jest tím, tedy nejen Desaterem, co bylo nadiktováno bohem Mojžíšovi?“ napadlo mne.
Ale hlavu jsem si s tím nelámal, obrátil jsem se rovnou na osobou nejpovolanější, to jest Ježíše.
A co mi na to řekl Ježíš?
Ježíš mi na to řekl: „Odsoudili mne zcela neprávem, samozřejmě.
Desatero, i to všechno ostatní jsem totiž nadiktoval Mojžíšovi já, Ježíš. To je vcelku pochopitelné, protože Bůh je, jak známo, trojjediný, a diktoval-li to Mojžíšovi bůh, tak jsem mu to musel diktovat i já.
A kdo může lépe vykládat boží zákon než sám bůh?
Opět zase jen bůh, čili já!“
Ježíšova slova se zdála být nanejvýš logická, ale něco mě v souvislosti s nimi napadlo.
„Snad, tedy chci říct, samozřejmě, zcela určitě tě odsoudili v rozporu se Zákonem, jehož ty sám jsi autorem,“ přikývl jsem, ale pak, jako by mimochodem, aby si snad Ježíš nemyslil, že jej chci úmyslně usvědčit z manipulace, jsem dodal, „ale potom je každý boží zákon lidem k ničemu, protože boží zákon nemohou nikdy lidé, již z podstaty věci, správně vyložit.
Třeba ti farizejové.
Mysleli si, že žijí v bohu, že jsou jedině spravedliví, a přesto se ukázalo, že to byli pokrytci, protože si mysleli, že vykládají zákon jedině dobře, ačkoliv to bylo právě naopak.
A když jsi je za to kritizoval, tak tě odsoudili, protože si mysleli, že se rouháš, že mluvíš proti bohu, a přitom ty jsi sám bůh!
Ale jak to mohli vědět, že jsi bůh?
Jistě, konal jsi znamení, ale sám jsi přece důrazně varoval před těmi, co přijdou po tobě a budou taky konat znamení.
Jak mohli vědět, že jsi to ty, kdo nadiktoval zákon, který si vykládají po svém, tedy špatně?
Copak konec konců i tvoje slova nejsou mnohými lidmi vykládána ,po svém? a tedy rovněž zcela špatně, např. sv. Pavlem?
Může ostatně jakýkoliv člověk vykládat správně boží zákony a slova, je-li jen člověkem a ne bohem?
Cokoliv člověk řekne o bohu, je jen jeho výkladem a tedy výkladem špatným, protože o bohu může jedině správným způsobem mluvit jen bůh.
To máš, Ježíši, jako s Ústavou Českou republiky.
Bohem, protože hlavou státu, je prezident. Ten jediný je oprávněn vykládat Ústavu správně.
Vezmi si třeba takový článek 4.
,Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá,? říká tento článek.
Zakazuje snad nějaký zákon, aby někdo, kdo je trestně stíhaný, byl poslancem, senátorem či předsedou vlády?
Samozřejmě, že nezakazuje, ale přesto se najdou samozvaní vykladači ústavy, kteří se ohánějí nikoliv ústavou, ale právě Desaterem, které jsi nadiktoval Mojžíšovi.
,Nepokradneš!? zdůrazňují tito samozvaní vykladači ústavy, chtějíce tím říct, že krást je nemorální (stejně jako udavačství), že tedy trestně stíhaný člověk nemá morální právo býti předsedou vlády.
Ale to je přece hluboký, ale samozřejmě především silně účelový a manipulativní výklad Ústavy a toho, co je a není mravné!
Jednak není Desetaro, byť jsi jeho autorem ty, Ježíši, součástí našeho právního řádu, protože nejsme židovským pasteveckým kmenem, a jednak o tom, co je mravné a nemravné, nerozhodují ani v nejmenším oni, ale jedině ty.
A rozhodl jsi, že všelijaké čachry s vlastnickou formou Čapího hnízda kvůli dotacím jsou nemravné?
Nerozhodl!
Proto jsou tito farizejové pokrytečtí nadvakrát. Jednak hřeší proti duchu ústavy, která nezakazuje nikomu, kdo čachruje s dotacemi, být předsedou vlády, a jednak hřeší proti samotnému Desateru, to jest, proti tobě, když označují někoho, kdo čachruje s dotacemi za člověka nemorálního, dovolávající se Desatera, aniž by ovšem znali tvé, jedině správné stanovisko soudce nejvyššího.
Ostatně, co si vlastně o tom, Ježíši, myslíš?“
„Co si o tom vlastně myslím?“ odpověděl mi Ježíš a posunul si trnovou korunu do týla, škrábaje se na hlavě, „no tak určitě každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného, jak říká Šavel.
Ale v tomto případě fakt nevím, jestli je ten Babiš světec a mučedník, nebo prvotřídní hajzl.
Ale že je Zeman bůh, to je nepochybné.“
To mi řekl Ježíš, a já mám pocit, že se zase jednou vyslovil jako věštec.
Nebo má jen bujnou fantazii?
S fantazií, byť Ježíšovou, a tedy boží, se ovšem nedá moc polemizovat, ta se dá jen ocenit, a už vůbec ne kritizovat...
Článek, na který odpovídám, naleznete za bílého dne i se svíčkou v ruce zde
