Nevzdělání důchodci jsou největší nepřátele státu. A to z toho důvodu, že chtějí po státu, vůči němuž zaujímají nepřátelský postoj, pravidelnou výplatu důchodu, a kdyby jen výplatu, ale i jeho neustále zvyšování
Péťa občas zašel k Pinkasům.
Pil pivo a mhouřil u toho oči docela jako mourovatý kocour, což zmátlo vrchního natolik, že nechal Péťu pokaždé odejít bez placení.
„Vida ho, kocoura! Pije ho a neplatí!“ pokyvovali uznale hlavou ostatní hosté a zkoušeli taky mhouřit očima, ale pochopitelně jim to nešlo.
Nejenže museli zaplatit, ale ani si nevšimli, že je vrchní natáhl, když jim připočítal i Péťovu útratu.
Jednou se takhle Péťa vracel od Pinkasů. Šel zrovna kolem nějakého septiku, když uslyšel chrčení. To chrčení vycházelo právě z toho septiku.
Péťa nahlédl dovnitř a co nevidí!
Vidí Varla Chrčálka, jak sedí v septiku a chrčí.
„Co, žádná trefná karma?“ zeptá se vesele Péťa a přimhouří oči, tentokrát ovšem lišácky.
„Ne, žádná trefná karma! Vysrali se mě! Celý uliční výbor se na mně vysral! Už jsou jak Pantlíková!“ zachrčí vzteky Varel Chrčálek.
„Počkej, já ti dám hned trefnou karmu,“ zamrká se Péťa.
„Jo? Fakt?“ blbě se usměje Varel Chrčálek.
„Jo! Tu ji máš!“ vykřikne Péťa a než se Varel Chrčálek vzpamatuje, vytáhne zpod košile režný pytel s hrubou záplatou a mohutným hlasem zvolá, „obušku, z pytle ven!“
Z pytle vyskočí obušek a začne vyplácet Varla Chrčálka, který prosí Péťu o milost.
Ale marně.
Péťa se směje, až se za břicho popadá, trefnější karmu ještě Chrčálek nedostal.
Směje se a vykřikuje: „Kdepak, to se nedá popsat, to se musí vidět!“
A opravdu se ze všech stran sbíhají lidé a taky se smějí, až se popadají za břicho a taky vykřikují: „Kdepak, to se nedá popsat, to se musí vidět!“
A co myslíte, kolik bylo mezi nimi mladých městských liberálů?
Ani jeden, protože to všechno byli nevzdělaní důchodci, tudíž nepřátelé státu, který systematicky okrádají o své důchody!
Podívejme se na ně, jak se bezstarostně smějí, smějí se, jako by měli doma plné mrazáky ještě předlistopadového masa!
