Patřím k oné ztracené generaci, které se funkčně a motivačně dotkl bojkot olympiád v roce 1980 v Moskvě a 1984 v Los Angeles. Bojkot vypadá efektivně, ale ve skutečnosti byl eskalací cenzury přirozených všelidských hodnot
Vesnická náves. Varel Chrčálek a Zdeňa stojí u obecní studny a rozprávějí spolu, každou chvíli kolem nich projede tank a nad hlavou jim přeletí bitevní vrtulník
VAREL CHRČÁLEK: Tož mi, pověz, Zdeňo, jak sa ti ľúbila ta olympiáda, co teďkaj skončila. Byla pěkná, šak?
ZDEŇA: Byla to ta nejlepší oslava míru a přátelství v celé historii lidstva.
VAREL CHRČÁLEK: Tož já to si taky myslím. Byl to dobrý nápad, přesunúť tu olympiádu z Los Angeles do Moskvy, šak? Tož tak ti řeknu, Zdeňo, krásnější symbol oslavy konca pětisetleté nadvlády Západu nad světem by si nevymyslél ani Dostojevskij, a že sú v obecní knihovně od něho všecky knížky, co napsal, šak jsem je tam viděl na vlastní oči.
ZDEŇA: Ano, Varle, říkáš to dobře. Moskevská olympiáda byla konečným stvrzením vítězství přirozených všelidských hodnot nad tanečky, nyní již de facto neexistujícího Západu, o svobodě z inspirativní zásobárny všelidských hodnot, které pak ale Západ vždy popřel dvojím metrem jejich konkrétního poměřování v praxi.
VAREL CHRČÁLEK: Tož hlavně, že už teďkaj není na tom našem světě žádných fašistů a nacistů, kteří vedli války proti civilizovanému Východu. Kde sa podíváš, tam už není žádný chciválek. A teho sportu, co bylo na téj olympiádě!
Člověk nevěděl, na co sa dřív dívať, jestli na moderní gymnastiku, nebo na akvabely.
A ty nerviska u teho!
Vyhraje ruská moderní gymnastka, nebo vyhraje čínská moderní gymnastka?
A co teprvá skoky do vody!
Já byť tím rozhodčím, tak sa z teho zblázním, hledať tam nejakú chybičku!“
ZDEŇA: Ano, byly to hodně dramatické sportovní bitvy. Ale nejdůležitější je to, že při nich neumírali žádní lidé. Ale ani palestinští sportovci se neztratili. V konečném pořadí národů obsadili třetí místo.
VAREL CHRČÁLEK: Šak to bylo od Rusů pěkné gesto, že pustili to první místo Číně. Šak ti jejich sportovci jeli vlakem do Pekingu týdeň! To mosela byť štreka! Lapíš ve vlaku, čučíš z okna, jeden den, druhý den, třetí den a nikde nic, všecky stromy vykácené, všecky dědiny prázdné, protože sa všeci odstěhovali do Tibetu. Tož ať mi nikdo nepraví, že si ta Čína ty svoje zlaté medaile nezaslúží!
Ale mi sa stejně lúbil ze všech sportovců Gagarin, protože byl druhý za Číňanem na stovce i v maratónu. Kde sa na něho hrabe Zátopek, to sa nedá srovnat!
ZDEŇA: Ani to naše předposlední místo není špatné. Vlastně je to úspěch po tom všem, čím jsme si prošli v minulých letech, kdy jsme byli západní kolonií. Chvíli to ještě potrvá, než se plnohodnotně zařadíme mezi vyspělé a sebevědomé svobodné národy. Ale moskevská olympiáda potvrdila, že jsme na dobré cestě.
VAREL CHRČÁLEK: Tož já taky věřím, že na příští olympiádě, kerá sa bude už na furt konať v Moskvě, když už tam ty stadióny stojíja, už nejakú tu medailu urveme. Šak nemosí byť ani zlatá, aj olympijský bronz sa počíce. Šak aj na ten možeme byť hrdí, nesme přeca buzeranti!
ZDEŇA: Ano, taky tomu věřím. Věřím, že naše sjednocení s bratrskou Čečnou přinese své plody i na olympijských kolbištích, protože Čečenci jsou dobří bojovníci. A tato víra a naděje v budoucí olympijskou medaili je teď naše největší bohatství. S Čečnou na věčné časy a nikdy jinak, Allahu akbar!
VAREL CHRČÁLEK: Allahu akbar, súsede. Mějte sa, koza už mečí, chce podojiť. Olympijský oheň už pohasl, ale mírový život ide dál, tož tak už to na světě chodí.“
ZDEŇA: Já už taky musím jít, protože se definitivně odhlašuji od racionálního analyticky pozitivního světa. Vracím se do postmoderní stoupy, neboť jsem byl jmenován náměstkem Belzebuba dezolátního pekla. Renta to není moc vysoká, ale mohu zneužívat čertovská kouzla k pomoci lidem a propagaci mírového humanismu.
Sousedé se loučí. Varel Chrčálek odchází podojit kozu, Zdeňa se vrací do postmoderní stoupy, aby pomáhal lidem a propagoval mírový humanismus, jehož manifestací byla právě se skončivší olympiáda…
