Dočkám se jako kritik veřejnoprávní České televize a neplatič koncesionářských poplatků (na rozdíl od mnohých zbabělců) omluvy od těch blogerů, kteří nikdy nezpochybňovali objektivitu, vyváženost a kvalitu jejího zpravodajství?
Karel zvedl svůj kýbl s magorákem a začal z něj žíznivě pít nelidsky obludnými doušky.
Vypil kýbl celý na jeden zátah, jak má ten prevít ve zvyku.
A když ho položil, říhl si na celý svět.
„Kua, to je matroš! Ten Erdogan přece není špatný chlap, kua, že mi to posílá potrubím, jmenuje se to Turkish stream a ve skutečnosti to je ruský listový čaj, který pije každý ruský trestanec, co ho dostala na svobodu všeobecně částečná mobilizace!“ zvolal.
Jeho zmínka o Erdoganovi mi něco připomněla.
„A co pan učitel?“ zeptal jsem se Karla, který teď zamyšleně hleděl před sebe.
„Ještě, žes to nakousl!“ praštil Karel svojí pěstičkou do stolu a samolibě se usmál, „vjeli jsme si tuhle pořádně do vlasů! To bys nevěřil!“
„Snad ne kvůli generálu Vlasovovi, jehož Vlasovci celou válku bojovali proti Sovětskému svazu, ačkoliv byl generál Vlasov zároveň hrdinou bitvy o Moskvu?“ zeptal jsem se.
„Ale kdeže kvůli Vlasovovi! Představ si, že jsme si vjeli do vlasů kvůli řediteli České televize!“ zařičel Karel.
„Kvůli takové pitomosti?“ podivil jsem se.
„Právě, že kvůli takové pitomosti, hehe! Vždyť já, kamaráde, ani neplatím, na rozdíl od pana učitele, koncesionářské poplatky, a přesto jsme si kvůli tomu vjeli do vlasů, byli ve při, hehe!“ rozesmál se Karel.
„Jářku, o tom mi musíš říct něco víc! To mě, hrome, zajímá!“ pobídl jsem Karla, aby mi o tom řekl víc.
„Jo, řeknu, ale napřed do sebe obrátím další kýbl magoráku!“ řekl Karel a já zase počkal, až do sebe obrátí další kýbl magoráku, který mu už zase přinesli.
„Tak a teď můžeš mluvit,“ řekl jsem.
A Karel mluvil.
„Jde o to,“ začal a s nepřítomným pohledem pokračoval, „že pan učitel chce, aby se ředitelem České televize stal Vladimir Solovjov.
Já s tím ovšem nesouhlasil.
,Zbláznil jste se, nebo co!? Solovjov! Vám úplně přeskočilo, pane učiteli, to máte asi z toho zvýšení platu! Jak se učitelům zvednou prachy, tak to je vždycky konec, leze jim to na mozek! Žrali nastavovanou kaši, a teď si dávají husí jatýrka! Učitelům prachy nezvedat, to je chyba!
Vzpamatujte se!
Žádný Solovjov!
V čele České televize musí stát Olga Skabajevová!
To je, pane, ženská!
Kam se na ni hrabe Bobošíková!
Hovno Solovjov, Skabajevová, pane učiteli, Skabajevová!'
Ale pan učitel o tom nechtěl ani slyšet. Pořád opakoval, že Solovjov a nikdo jiný.
Proboha, může mít někdo říct, co na tom chlapovi vidí?
Tak jsme si kvůli tomu vjeli do vlasů.
Museli nás roztrhnout až fotbalisté FC Slovácko.
Mě drželo deset hráčů do pole a pana učitele držel brankář.
Ale už jsme se usmířili. Dokonce se společně chystáme na hokej do Uherského Ostrohu, to víš na štěrkopísku v Ostrožské se už koupat nedá.“
„Jo, je teď takový blbý čas, hodně blbý,“ přikývl jsem a dodal, „na koupání je voda už studená, ale na to, aby se dalo už bruslit, je voda studená zase málo. Nevíš, kde mám svůj cikánský šál?“
„Sedíš si na něm,“ odpověděl Karel.
„Jo, sedím si na něm. Díky,“ poděkoval jsem, omotal si svůj cikánský šál kolem krku a hrdě odkráčel s čajovny, Karlova magoráku jsem se ani nedotkl, ten kýbl, co mi Karel taky nechal přinést, marně čekal na rty na člověka.
