Pan Ladislav Jakl je vyhlášený pivní expert, ale ze všeho nejvíce rozumí, zcela pochopitelně, jako zaměstnanec legendárního Institutu Václava Klause, energetice
Šli jsme s Láďou na pivo, Láďa je totiž pivní expert, rozumí pivu jako nikdo jiný.
Pivo bylo dobré.
Láďa se napil a řekl: „Jako křen!“
Když Láďa řekne, že je pivo, jako křen, tak je fakt dobré.
A tak jsme seděli u piva a klábosili.
„Tak co starý? Jak se mu líbilo v Maďarsku?“ zeptal jsem se Ládi na jeho šéfa.
„Ale jo, dobrý. Orbán ho pozval k sobě do kanclu, starej byl z toho celej na větvi,“ řekl Láďa a utřel si pivní pěnu ze svých fousů.
„No tak to může být rád, že mu Orbán něco neukradl, třeba Puškinovu cenu. Oni ti Maďaři jsou stejně pěkná verbež,“ řekl jsem a pokračoval, „věřil bys tomu, že chtěj urychlit svůj plán na odstavení uhelných elektráren? Původně je chtěli odstavit v roce 2030, ale teď se chtějí vzdát uhlí do roku 2025!
Svině jedny maďarské, já je nenávidím stejně jako sudeťáky a Ukrajince!
A víš, co řekl ten jejich prezident na klimatickém summitu v New Yorku, kam tvýho starýho nepozvali?
Řek tam, že Maďarsko je schopno zvýšit produkci ze solárních elektráren až desetinásobně a že je schopné mít až 90% elektřiny z bezemisních zdrojů!
Ale to ještě není všechno.
Ty svině maďarský si dokonce vzali prachy z EU, aby mohli odstavit svoji uhelnou elektrárnu, nechali se zkorumpovat zelenými fašisty!
A to už mi ani nebudeš věřit, v Maďarsku maj dokonce státní tajemníka pro ekonomiku, energie a klimatickou politiku!
To toho tvýho starýho musel v tom Maďarsku trefit šlak. Se divím, že Orbánovi nešel po krku!“
„Starej šel Orbánovi po krku. Jenže to nebyl Orbán, ale Macháně.“
„Cože, Macháně?“ vykřikl jsem údivem.
„Jo, Macháně, starej měl co dělat, aby se mu dostal z pazourů,“ prohodil Láďa a napil se piva, „čéče, tak dobrý pivo jsem už dlouho nepil, jako křen!“
„Jo, a to innogy, co u nás furt zdražuje plyn, tak to patří maďarskýmu státu, pěkně nás škubou, Maďaři!“ odplivl jsem.
„Jen ať škubou, pivo máme stejně lepší. Tuhle starej říkal, že už nechá těch svejch vopiček, a půjde konečně do důchodu. My tam půjdeme společně, já už se taky na to vykašlu, dělat ze sebe tajtrlíka,“ usmál se Láďa do prázdného půllitru, který připomínal bezednou studnici moudrosti, až na tu kocovinu pak.
