Na Rusáky!

Není nic poučnějšího než pohled na prohrávající ruské hokejisty. Už jen proto s chutí křičím: „Na Rusáky!“

„Na Rusáky! Na Rusáky! Na Rusáky!“ křičela chátra srocená na náměstích a mávající českými vlajkami tak, že jejich les byl hustší než nepropustná tajga.

Bylo mi z toho náramně smutno, smutno z toho, jak se lidé dají snadno zmanipulovat.

Prodíral jsem se tím davem, chtěl jsem křičet na protest proti tomu všemu, ale slova mi vázla v hrdle, snad i naštěstí, protože by mne dav nejspíše ušlapal, kdybych jej mocným hlasem přeřval: „Šajbu! Šajbu! Šajbu!“

V jednu chvíli mne obklopil hlouček lidí, držících se za ramena a poskakujících hloupě jako ohryzek zrádce Slánského, když se u soudu zpovídal do rozhlasu ze svých zločinů před celým národem.

„Na Rusáky! Na Rusáky!“ řvali i tito lidé, chtějíce, aby křičel a skákal s nimi.

Ale já se nedal!

Prodral jsem se štěrbinou mezi jejich těly a prchal z tohoto pekla, v němž se lidé proměnili jen v loutky ovládané světovládci, v němž odvrhli všechno poctivé jen pro chvilkové opojení z vítězství nad ruskými bohatýry, k nimž ovšem musel si „demokratický západ“ pomoci ohavnou lží o údajném, prý ruským státem řízeném dopingu.

Běžel jsem dlouho, než konečně dostal jsem na místo docela pusté.

Raději žít docela sám, v naprosté pustině než mezi stádem, jež pro kus žvance ochotno zaprodat všechnu svoji svobodu!

Šel jsem již krokem, nevěda kam, ale hlavně pryč od všech těch globalistů, kosmopolitů, nihilistů mávajících českými vlajkami, nad hlavou přelétl mi sokol, v houští mihl se nádherný ussurijský tygr a zase tiše zmizel.

„Takový hnus!

Všichni křičí: ,Na Rusáky!‘

Ještě, že se toho nedožil Sysoj Sysojevič!“ pomyslel jsem si smutně, zhnusen na největší možnou míru, „nechránili nás snad Sověti s Gottwaldem před těmi 70 lety právě před tímhle, před ,západní demokracií?!‘

Tehdy před Preissi, Petschky, Rothschildy, Slánskými, dnes před  ,dezinformační weby‘ před Bakaly, Sorosy a Rothschildy?

Před kartely, oligarchií a štvavým tiskem?

Není to plivání na tradiční osvobozenecký národ, vytržený z našeho vlastního žebra, spíše či zejména důsledkem hermetické informační blokády jdoucí přes generace?

Mainstreamových novinářů a „historiků“ a v důsledku jejich řádění ,trezorovaných‘ dějinných událostí?

Proč je Rusko ostrakizováno a zostouzeno před celým světem, když celý ten svět už jednou právě s tím poplivávaným Stalinem zachránilo?

Všem na očích!

Prohlašuji zde ultimativně a nedvojsmyslně, že kdo dnes nečeká sviňárnu, podvod a konspiraci od rána do večera a nejlépe i v noci, a především proti ruským hokejistům, je sebevrah!

Křičte: ,Na Rusáky!‘

Křičte a zničte Rusko!

Ale zničíte Rusko a zničíte celý svět!“

Hlava z toho smutku mi tak ztěžkla, že musel jsem si lehnout na zmrzlou zem.

Ležel jsem a ležel, vstávat se mi nechtělo.

Setmělo se, na obloze se objevily hvězdičky, mráz sílil a smutek jako švihnutím březové metly zmizel.

„Ó, jak je mi dobře! Trochu si teď zdřímnu a až se probudím, budou ruští bohatýři už ve finále!“ pomyslel jsem si, ale už se neprobudil.

V noci, když byl nejtužší mráz, mne jakýsi opilý mužik v kožíšku z romanovské ovce přejel saněmi, byl jsem docela vejpůl.