Na ministra Rakušana nekřičme! Obviňme ho z toho, co udělal naší vlasti!

Ministr vnitra Vít Rakušan započal své spanilé jízdy po ČR u piva v Karviné a nesetkal se s vřelým, nýbrž s přímo ohnivým přijetím. Leč občané, nekřičme na něho. Obviňme ho z toho, co osobně i jako člen vlády udělal naší vlasti

            Po procesu, ostatně velmi krátkém, s Fialou, následoval i proces s Rakušanem, na který se těšilo a do něhož vkládalo své naděje na potrestání jednoho z největších zloduchů našeho národa snad ještě víc lidí než při procesu Fialově.

            „Ať visím, jestli nebude Ropušan viset!“ vyjadřovali své pevné přesvědčení, že spravedlnost přece jen existuje a není slepá, nejen jednotlivci, ale i celé pracovní kolektivy.

            To, že se tento proces uskutečnil v Karviné, se ukázalo skvělou volbou. Středočeský Rakušanův dialekt právě zde, v Bezručově kraji, nadmíru výstižně ilustroval, jak se tento bídák odcizil nejen Karvinsku, ale i celému Česku, neboť Karvinsko je srdcem naší nádherné země a koho nemiluje Karvinsko, toho nemiluje už nikdo, kromě Pražáků samozřejmě.

            Konečně dospěl Rakušanův proces do svého posledního dne a všichni s neskrývaným napětím čekali na závěrečnou řeč prokurátora Lukáše, tohoto Julia Hudáčka mezi prokurátory, skutečného esa, které bylo právem nasazeno do tohoto ostře sledovaného procesu.

            „Vsaďte, že nebude vůbec na Rakušana křičet! S tím obhajoba toho hajzla počítá! Že prokurátor na něho bude řvát jako urvaný a on se bude moct stylizovat do role oběti! Ale kdepak ty liberální kurvy na prokurátora Lukáše!“ mnuli si lidé spokojeně ruce, protože dobře věděli, že prokurátor Lukáš nebude na Rakušana křičet a ta nedá Ropušanově obhajobě, placené Sorosem, nejmenší šanci.

            A opravdu, když soudce Rychetský, který předsedal soudnímu tribunálu, dal pokyn prokurátorovi Lukášovi, aby se ujal slova a přednes obžalobu, neozval se žádný nenávistný křik.

            Naopak!

            Prokurátor Lukáš se uklonil a pevným, avšak příjemně modulovaným hlasem začal klidně odříkávat svou obžalobu, jež byla ozbrojující svou upřímností. Nemohlo být pochyb, že prokurátor Lukáš všemu tomu, co říká, bezmezně věří. A kde je víra, tam není ani třeba důkazů, už jen tato víra je sama tím největším a nejpádnějším důkazem.

            A byla důkazem nejpádnějším i v tomto případě, důkazem nesporné a nezpochybnitelné Rakušanovy viny. I kdyby se snad nepotvrdilo nic z obžaloby prokurátora Lukáše (což však byla zcela vyloučeno), samotná víra v pravdivost svých vlastních slov stačila, aby prokurátor Lukáš zcela obnažil zločinnou povahu charakteru obžalovaného vlastizrádce Rakušana.

            „Vážený národe, vážím si cti, které se mi dostalo, když jsem byl určen jako žalobce v tomto procesu, jenž snad bude definitvní tečkou za ostudnou a velmi nepěknou kapitolou našich jinak velkolepých dějin, kapitolou, v níž liberální demokraté dovolili nadnárodním silám, aby zotročili a takřka zlikvidovali náš národ,“ začal prokurátor Lukáš svoji obžalobu a aniž by zvýšil hlas, pokračoval, „je dnes mým čestným úkolem ukázat všechny zločiny tohoto monstra, jež nyní sedí na lavici obžalovaných, monstra, které zradilo a pošpinilo to, co je každému člověku nejdražší, totiž vlastní národ a vlast.

            Podívejte se na toto monstrum, jen se na něj podívejte!

            Tolik by se člověku na něho chtělo křičet za všechny jeho zločiny, tolik by se mu chtělo nadávat do fašistů, neboť by se tak dělo plným právem!

            Ale to není naše metoda, ne, vůbec ne!

            Kdybychom na něj nyní křičeli, ospravedlňovali bychom tím všechny jeho zločiny, neboť bychom byli jako on, odrodilec prahnoucí po krvi vlastního národa.

            Ne, nebudu na něho křičet, i kdy při pohledu na tuto lidskou zrůdu skutečně všechno ve mně křičí.

            Nebudu na něho křičet, jen jej obviním a obžaluji z toho, z čeho jej obvinit a obžalovat musím, protože to všechno jsou zločiny, kterých se toto individuum dopustilo.“

            Zde byl prokurátor přerušen zcela spontánním potleskem, za který by se nemusel stydět při svých projevech ani Babiš, nebo Okamura.“

Když potleskl utichl (nejdéle se tleskalo na galeriích), prokurátor Lukáš pokračoval: „Ne, dámy a pánové, nebudu zde mluvit o Putinovi v pytli.

Nebudu, ačkoliv občan od ministra své vlády právem očekává něco chytřejšího než toto nade vší pochybnost infantilní gesto vůči nejvyšším představitelům jiné země, byť páchající válečné zločiny, zejména je-li toto umělecké dílo se státníkem v pytli na mrtvoly, neboť pytle na mrtvoly mají zdrhovadlo, umístěno mezi naší státní vlajkou a vlajkou země, se kterou jsme solidární, takže se sama nabízí otázka, jak to se solidaritou myslíme vážně?

            Ne, nebudu zde o tom mluvit, ani se nebudu ptát, proč v tomto Pytli nebyl naopak prezident Zelenskyj, který nepochybně poslal na smrt statisíce ukrajinských banderovců, a nebudu o tom mluvit, i když bychom mohli dát přímou souvislost mezi tímto černým pytlem a mnohonásobnou vraždou na Filosofické fakultě, neboť byl to právě tento černý pytel, který, jako nic jiného, přispěl ke zhrubnutí společnosti.

            Ne, nebudu o tom mluvit, i když už to samo zcela stačí na odsouzení obžalované zrůdy, protože je to všechno, přes všechnu svoji ohavnost, věc zcela bagatelní ve srovnání s ostatními zvěrstvy, které se obžalované monstrum zcela v souladu se svojí zvrácenou ideologií liberální demokracie dopouštělo.

            Nebudu o tom mluvit, protože já odmítám považovat mrtvého jedné národnosti za méně mrtvého a před tím, než je zabit, za méně trpícího člověka než člověka národnosti druhého tak, jak to dělá toto odporné monstrum!

            Ano, vážení!

            Pro toto monstrum je muslim, to jest příslušník náboženství, které všichni tolerujeme, zabitý jeho milovaným Západem míň než banderovec a nacista právem zabitý jím nenáviděným Ruskem!

            Ano, moje srdce sice může být s Ukrajinou, ovšem Ukrajinou neutrální, Ukrajinou, která nebude nepřátelská vůči Rusku, nicméně ta otázka práva a nepráva napadnout suverénní stát tu prostě zůstává!

            Vyjádřil jsem se jasně, ale pro jistotu to zopakuji ještě jinak, aby o mně nikdo netvrdil, že snad omlouvám, nebo podporuji Rusko. Ruská agrese je přímočarým aktem porušení mezinárodního práva. Netvrďme ale, že Západ, který vzývá tato lidská zrůda, šel vždy cestou zákonnosti a humanity!

            A je to právě toto monstrum, které poskytlo Putinovu válečnému běsnění stejný ráz legality, protože bylo to  toto monstrum, které mlčky přihlíželo vraždění muslimů, jehož se Západ dopouštěl v Iráku a v Lýbii.

            Ano, pane Rakušane, obžalovávám vás z obzvláště systematické genocidy ukrajinských nacistů a banderovců, neboť jste svým jednáním a svou nečinností a svým nadržováním Západu zcela prokazatelně legitimizoval Putinovu vojenskou speciální operaci!

            Nebýt takových zrůd jako vy, nikdy by k válce na Ukrajině nedošlo, protože by ji Rusko nemohlo rozpoutat, jelikož by nebyla legitimní!

            To vy máte na rukou krev ukrajinských nacistů, to vy jste ožebračil české důchodce o jejich miliardy, které jsme museli kvůli vám věnovat na Ukrajinu!

            A to vy, pane Rakušane, máte na rukou krev nevinných obětí z Filosofické fakulty, protože vrah se nesporně inspiroval vaším černým pytlem s Putinem a proto jste taky nechtěl zveřejnit jeho dopis na rozloučenou, protože v něm k tomu přiznává!

            Ale vám ani tyto zločiny nestačily, abyste ukojil své zvrácené choutky, protože o vašem největším zločinu jsem zatím pomlčel.

            Pane ministře vnitra Víte Rakušane ptám se vás teď přede všemi: ,Podepsal jste migrační pakt, který obsahuje povinnost přijmout migranty, nebo finanční a jiné sankce za jejich nepřijetí. Zároveň s tím jste bez jakýchkoli podepsaných mezinárodních smluv stejné právní síly tvrdil, že Česká republika má zatím "výjimku vůči přijatým uprchlíkům z Ukrajiny.

Proč jste lhal, že jste nepodepsal povinnost naší země přijímat migranty, proč jste lhal, že má naše země nějakou výjimku?‘

            Proč se tak obžalované zrůdy ptám?

            Ptám se ji, protože obvinění z této otázky je jasné!

            Pane ministře vnitra Víte Rakušane: ,Protože jste podepsal migrační pakt, zradil jste naši zemi. Otevřel jste jí cestu ke stejným problémům s integrací migrantů, jako mají země na západ od nás!

            Naši zemi, pokud by se vám podařilo uskutečnit váš zločinný záměr, zaplavit titíž muslimové, které vraždil váš Západ, a které já odmítám považovat za méně cenné mrtvé ‘

            Ano, o vině obžalované zrůdy nemůže být nejmenších pochyb.

            A pochyb nemůže být ani o trestu pro tuto zrůdu, protože jediný trest, který může být v tomto případě spravedlivým, musí být zároveň i trestem nejpřísnějším.

            Ano, požaduji pro zde obžalovanou a ze svých zločinů prokazatelně obžalovanou zrůdu trest nejpřísnější, ano, požaduji pro něj doživotní pobyt v Českých Budějovicích!

            A ještě jedno chci říct na závěr!

            Cokoliv byste uslyšeli od vynikajícího svým talentem obhájce obžalovaného, a jistě uslyšíte i jakákoliv dojemná a uchvacující slova, vypočítaná na váš cit, — vzpomeňte si v tomto okamžiku, že jste ve svatyni našeho soudnictví.

Vzpomeňte si, že jste obhájci pravdy, obhájci našeho svaté vlasti, jejich základů, jeho tradičních rodin, a všeho, co je vám svaté, včetně míru! Ano, vy zde zastupujete celý náš v tomto okamžiku, a nejen v této síni bude vyslechnut váš rozsudek, nýbrž v celém Česko, a celé Česko vám bude děkovat, dostane-li se této zrůdě spravedlivého, protože zaslouženého trestu!“

Prokurátor Lukáš domluvil a jeho obličej nebyl vůbec brunátný, jak brunátný má obličej člověk, který půl hodiny zuřivě křičí.

A tento vnitřní klid, se kterým obžaloval jednu z největších zrůd, je, troufám si tvrdit, přesně to, co dělá velikým nejen prokurátora Lukáše, ale co dělá velikým i náš národ, protože právě takovýto vnitřní klid je prvním a nejzákladnějším předpokladem míru a nabízí-li náš národ světu a jiným národům právě tento svůj vnitřní klid, pak mu nabízí to nejcennější a nejvzácnější, co může existovat…