Ministr Rakušan nám neohroženě vstoupil do světa skřetů. Nezvítězil, ale cestu ukázal!

Ministr vnitra se s odvahou sobě vlastní pokusil vysvětlit a obhájit vládní kroky v prostředí, které je liberální demokracii, pokroku a novým myšlenkám dlouhodobě nepřátelské. Jak se však dalo čekat, házel jen perly sviním

            Až nastanou dny hněvu a nynějšímu totalitnímu režimu budou právem přičteny k tíži všechny jeho zločiny a zvěrstva, kterých se dopustil na českém národě (včetně pokusu o genocidu v podobě všeobecné mobilizace a pokusu o vyvolání třetí světové války, v jejímž rámci měla být Česká republika zničena obranným ruským jaderným úderem), nemělo by se zapomínat i na zločin z největších a to zneužití pana Ladislava Pokojného pro účely vládní lživé propagandy.

            Pan Ladislav Pokojný, a to vám řekne každý, je naprostý dobrák, je to jeden z těch lidí, kteří jsou solí naší země, pracovitý, přemýšlivý, nikdy se žádných okolností nepropůjčující žádnému zlu. A právě zneužití takového člověka je svinstvem největšího kalibru, svinstvem, které se ve své podstatě neliší od takových svinstev jako např. Velký reset či Nový světový řád, svinstev zplozených světovládnými globálními elitami, kterým tak věrně slouží, avšak již díky bohu brzy svržená a z povrchu zemského smetená Fialova vláda.

            Jako mnoho jiných a poctivých lidí (a díkybohu, že většina národa je tvořena takovými lidmi, neboť český národ je přes veškeré brutální převýchovné snahy liberální demokratů především národem sedláků, jejichž pestrý myšlenkový svět je tak geniálně zobrazen v Prodané nevěstě a dále i v dílech Aloise Jiráska), se ani pan Ladislav Pokojný neztotožnil s totalitním režim, který u nás po svém podvodném volebním vítězství nastolili fašističtí liberální demokraté.

            Se vzrůstajícím znepokojením sledoval pan Pokojný řádění Fialovy vlády a hlavně pak řádění Obergruppenführera Rakušana (nomen omen) a jeho gestapa, které se už ve své brutálnosti nezastavilo před ničím. Jak,  ubývalo svobody a sílila brutalita režimu, sílilo i znepokojení pana Ladislava Pokojného.

            „To přece nemůže být budoucnost našeho národa! Tato totalita, toto otroctví, do něhož jsme zaprodáni elitami!

            Komu nás ještě Fiala zaprodá?

            Zaprodal nás Američanům!

            Zaprodal nás Němcům!

            Zaprodal nás Bruselu!

            Zaprodal nás Ukrajincům!

            Už čtyřikrát nás tato vláda zaprodala, už čtyřnásobnými otroky nás učinila!

            Kdo bude ještě vysávat náš národ!“ zoufal si pan Ladislav Pokojný a kamkoliv pohlédl, neviděl nic než naprostý zmar, „co se to s námi děje? Proč jsme se podvolili! I já si přece pamatuji, že ještě před dvěma lety bylo všechno úplně jinak!

            Byla svoboda, lidé nebyli vyhazováni z práce za své názory! Nebyla cenzura, nebyla inflace, nebyla drahota, nebylo člověka, který by nebyl přežraný! Nebyla válka, ale mír! Nikdo nás neposílal umírat na frontu, nikdo nás nemobilizoval!

            Lidé nemrzli ve svých domovech a dálnice se taky stavěly!

            Dva roky stačily a z naší vlasti je spálená země, dva roky stačily, aby se naplnilo temné proroctví Miroslava Štěpána, že budeme otroky ve své vlastní zemi!

            Tak, jak se chová k národu Rakušan, tak se k Čechům nechoval ani Heydrich!

            V březnu 1939 pochodovali ulicemi Prahy fašisti, teď jimi pochodují banderovci, a aby toho nebylo málo, na Hradě je bývalý komunista, který chce přijmout euro a Obergruppenführer Rakušan chystá další megapodvod s korespondenční volbou!“

            Jak vidno, pan Ladislav Pokojný správně odhalil a usvědčil viníky katastrofálního stavu naší země, už jen proto, že nesledoval Českou televizi a neměl vymytý mozek. A protože nesledoval Českou televizi, dobře viděl, jak se nás totalitní režim snaží zavléct do války s Ruskem, když vyzbrojuje českou armádu a odmítá jakkoliv jednat s Ruskem o míru.

            Byla to Fialova vláda a hlavně pak Obergruppenführer Rakušan, který přivedl pana Ladislava Pokojného do tohoto neblahého psychického rozpoložení. Být to v roce 1948, tak pan Ladislav Pokojný bez váhání emigruje, nebude váhat s emigrací  ani chvilku, jako s ní váhal občan Brych.

            Ale kam měl pan Ladislav Pokojný emigrovat teď, když se celý Západ topí v komunismu?

            A tak udělal tu nejzoufalejší věc, kterou mohl udělat, totiž vypravil se na besedu právě s Obergruppenführerem Rakušanem, aby mu všechna ta obvinění vmetl do jeho kuního ksichtu.

            Avšak nesuďme za to pana Ladislava Pokojného, že se nechal vlákat do pasti, že sedl na lep největší kurvě mezi kurvami ve vládě, neboť pan Pokojný jednal v nejlepší možné víře, neboť mu tak přikazoval jeho kategorický imperativ!

            Hospoda, kde se beseda s kuním ksichtem konala, byla plná právě takových lidí jako pan Pokojný, to znamená dobráků, kteří byli sprostě zneužiti stejně jako on.

            Při pohledu na kuní ksicht se panu Pokojnému sevřel žaludek tak prudkou nevolností, že se přestal ovládat.

            Jako smyslů zbavený vyskočil a začal na kuní ksicht chrlit: „Fašisto! Fašisto! Podporuješ fašistický režim v Kyjevě! Okradli jste důchodce, rozprodali jste naši zemi! Zelenskyj je Žid! Nechceme tanky, chceme traktory!  Lid vás potrestá za korespondenční volbu! Chceme mír! Fialu chválí 16 %, kde to jsme! Tady na vás nadávají všichni! Kdybychom nesousedili s Polskem, tak celá republika umře hlady! Jaký máte názor na genocidu Slovanů? Co s tím chcete udělat!?“

            Konečně panu Pokojnému došel dech. Nesmírná závrať se ho zmocnila a ještě předtím, než se vyvrátil na zem, se mu zdálo, že se k zemi nekácí on, ale Rakušan pod tíhou jeho obvinění, že je to definitivní konec té jejich liberálně demokratické krutovlády.

            „Demise! Už je to tady!“ stačil blaženě vykřiknout, než se udeřil hlavou o zem a ztratil vědomí.

            Ale aby bylo jasno, ty zmetku Rakušane!

My, nepodvolení občané, přísaháme, že pana Pokojného, kterého Obergruppenführer Rakušan zneužil pro své trapné divadlo, pomstíme!

            Jana Bobošíková buď nám k tomu nápomocna!