Stačilo málo. Zkritizovat olympiádu v Pekingu a Martina Sáblíková mohla zvítězit v anketě o nejlepšího sportovce roku. Jenže právě to neudělala a tak zmizela, letos ji na vyhlášení sportovce roku v České televizi prostě neuvidíme
Včera zveřejněná „nominace“ finalistů ankety o nejlepšího sportovce roku jen oficiálně potvrdila to, co už se neoficiálně ví několik let, totiž to, že sportovní novináři nemají rádi Martinu Sáblíkovou.
Výčet všech úspěchů Martiny Sáblíkové by byl tak dlouhý, že kdybychom je měli všechny uvést, byla by délka tohoto článku už naprosto za hranou, omezme se tedy jen na připomínku toho nejčerstvějšího, kdy se Martina s přehledem a ve fantastickém předstihu kvalifikovala na nadcházející olympiádu, jíž se může zúčastnit jen dvanáct vyvolených, důkladně naočkovaných rychlobruslařek z celého světa.
Je to ale právě tato skutečnost, tento nepopiratelný fakt, co vybičovalo nenávist sportovních žurnalistů vůči Martině Sáblíkové, spolu s Helenou Fibingerovou, historicky nejúspěšnější českou sportovkyní, na historické maximum.
Tato nenávist je dlouhodobého charakteru, o tom není sporu. Dosud se ovšem projevovala „jen“ tím, že Martině Sáblíkové bylo dlouhodobě a systematicky upíráno prvenství v anketě o nejlepšího sportovce roku, místo ní byli jako sportovci roku voleny jen nastrčené figurky, které ničeho významného, s porovnání Martinou Sáblíkovou, nedosáhly.
Tentokrát však zněl příkaz mnohem jasněji.
„Martina Sáblíková nesmí proniknout za žádnou cenu do první desítky!“ bylo už dlouho dopředu vydáno přátelské „doporučení“, jak se má letos hlasovat a těch pár statečných a slušných lidí, které můžeme mezi sportovními novinář ještě najít a kteří přesto hlasovali pro Martinu Sáblíkovou, se opravdu dá spočítat na prstech jedné ruky.
Čím si Martina Sáblíková vysloužila takovou nenávist sportovních novinářů?
Odpověď na tuto otázku je velmi jednoduchá.
Martina Sáblíková totiž prohlásila, že se na nadcházející zimní olympiádu velmi těší a že by jí tamní moderní ledový ovál mohl sedět, přičemž o možnosti bojkotu olympijských her z důvodu údajného porušování lidských práv nepadlo nikdy ze strany Martiny Sáblíkové ani slovo.
Martina Sáblíková prostě rituálně nezkritizovala poměry v Číně a ihned si vysloužila nenávist uvědomělých sportovních novinářů, respektive tato nenávist nyní vystříkla jako hnis z přezrálého vředu.
A tak režimní mašinérie spustila kampaň, jejímž výsledkem je zatím jen zmizení Martiny Sáblíkové z desítky nejlepších sportovců roku, ačkoliv Martina Sáblíková například v aktuálním ročníku Světového poháru v rychlobruslení atakovala medailové pozice, od kterých ji v některých případech opravdu dělilo jen několik setinek sekundy.
Ano, někdo může namítnout, že např. Česká televize stále dává k dobru přenosy z rychlobruslařských závodů, a proto nelze mluvit o zmizení Martiny Sáblíkové. Ale o stažení těchto přenosů, včetně přenosu z olympiády, z programu České televize je už definitvně rozhodnuto, a tak budou diváci v České republice ochuzeni o olympijský závod Martiny Sáblíkové, respektive si budou muset naladit nějaký jiný televizní kanál, protože Česká televize budu v tu chvíli vysílat curling, kterému se v naší zemi věnuje skutečně jen naprostá minorita.
To, že se v souvislosti s blížícím se startem olympiády v Číně stále hlasitěji mluví o problémech s dodržováním lidských práv, zejména pak útlakem některých národnostních menšin v nejlidnatější zemi světa, není samo o sobě špatně.
Ovšem nelíbí se mi, proč jsou do této problematiky často až násilně zatahováni samotní sportovci. Jak jinak lze totiž okomentovat to, když Martina Sáblíková kvůli tomu, že tyto poměry veřejně nezkritizovala, zmizí z desítky nejlepších sportovců, kam bezpochyby patří?
O absurdnosti této nenávisti svědčí i ten fakt, že sportovcem roku bude letos, po zákulisní dohodě, zvolen Lukáš Krpálek a to jen proto, aby vyrovnal celkový počet vítězství, kterých v této, už zcela zmanipulované, anketě dosáhla Martina Sáblíková a tak ji vymazal z historie...
Ale ať si uvědomělí sportovní novináři vybíjejí svoji nenávist vůči Martině Sáblíkové, jak chtějí. Pro mě, a se mnou i pro celý národ, včetně pedagogů, zůstává Martina Sáblíková dál absolutní jedničkou mezi našimi sportovci.
A že nemá americké sebevědomí?
To vůbec nevadí, ba právě naopak, všichni věříme, že to v Pekingu zase zlatě cinkne!
