Lidé už dokážou rozlišit víc jak čtyřicet různých pohlaví

Podle genderových a LGBT aktivistů máme k dispozici už čtyřicet různých pohlaví a to jsme dle všeho teprve na začátku

            Měl jsem brzy rodit a tak jsem sténal na celé kolo. Sousedy mé sténání ale rušilo, kategoricky žádali, abych sténal potichu.

            „Nemůžu sténat potichu.

            Za chvíli rodím.

            Víte vy, co to vůbec je?“ snažil jsem se jim vysvětlit.

            Nakonec sousedé na mne zavolali sanitku, která mne odvezla do porodnice.

            „Chci rodit doma!

            Nemáte právo mne odvézt do porodnice!“ bránil jsem se.

            Ale dvě svalnaté sanitářky mne zkroutily ruky za záda a naložily do sanitky.

            „Dneska už ti chlapi nic nevydrží.

            Naši tátové normálně rodili v porodnici, a ty dnešní padavky, jak je vytrhneš z jejich komfortní zóny, křičí, jako by je na nože bral,“ myli my hlavu sanitářky, zatímco sanitka se mnou uháněla do porodnice.

            Řval jsem jako šílený a kdo by neřval, při představě, že bude rodit v porodnici?

            Rodící robot, kterému mne přidělili, byl však naštěstí bezpohlavní.

            „Nebojte se, jsem bezpohlavní. Umělá inteligence nemá žádné pohlaví,“ ujistil mne, když se mnou sanitářky mrštily na stůl a roztáhly mi nohy do maximální možné šíře.

            „To je v pořádku.

            Můžete jít na pivo.

            Až bude hotovo, tak vám brnknu,“ poslal je rodící robot pryč a mile se na mě usmál, „tak jaképak máme pohlaví, tatínku?“

            „Já nejsem žádný tatínek!“ ostře jsem se ohradil.

            „Já vím, to já jen tak žertoval, hihi!

            Odpusťte mi, docela obyčejnému rodícímu robotu, hihi!

            Už brzy mne sešrotují, protože na moje místo přijde nový, sympatičtější rodící robot další generace, a tak se chci aspoň trochu zasmát, hihi!“ omlouval se mi rodící robot.

            „Mrzí mne, že vás už brzy sešrotují, jen proto, aby vás nahradil sympatičtější model další generace,“ řekl jsem            „Takový je už úděl nás věcí, mlčenlivých soudruhů. Netrapte se tím, všechno co děláme, děláme z lásky k vám lidem,“ ujistil mne robot a dodal, „takže teď vážně.

            Jaké máte pohlaví?

            Potřebuji vědět, jak vás mám oslovovat, abyste pak nepožadoval po naší porodnici astronomické odškodné kvůli chybnému oslovení. Mám tuto otázku naprogramovánu ve své paměti, jinak bych se vám samozřejmě neptal.“

            „Chápu,“ přikývl jsem a s neskrývanou hrdostí dodal, „jsem pohlaví NGC 6369!“

            „To je ale opravdu nádherné pohlaví!

            Kdybych nebyl robotem, ale člověkem, patřilo by určitě vaše pohlaví do mojí top ten nejoblíbenějších pohlaví!“ řekl robot a pak, zničehonic, vykřikl, „tak a je to venku!“

            „Co je venku?“ nechápal jsem.

            „Vaše dítě!

            Vidíte!

            To je ono!“ ukazoval mi rodící robot křičící uzlíček.

            „Cože, já už porodil?“ divil jsem se.

            „Samozřejmě.

            Od toho jsem tady,“ zubil se rodící robot, dodávaje, „ten knír má vaše miminko po mamince?

            „Ano, knír má po mamince,“ šťastně jsem přikývl a poznamenal, zatímco dítě se mi už přisálo k prsním bradavkám, „to je zvláštní!

Všichni mne před porodem v porodnici varovali, že to určitě nedám a já jsem to dal!“      

„Pohlaví vašeho dítěte jste si vybral sám?“ zajímal se robot.

            „Jo sám, na facebooku. Postupně jsem je třídil, až mi zbyla jen dvě, IC 3568 a NGC 2867. O těch jsem pak nechal hlasovat všechny své přátele, s tím, že mohu výsledek hlasování vetovat. Ujišťuji vás, že to byla docela demokratická volba,“ odpověděl jsem.

            „Vybral jste si dobré pohlaví pro své dítě. Je vidět, že jste vzdělaný člověk a že dokážete o důležitých věcech přemýšlet,“ pochválil mne robot.

            „To dokážu,“ přitakal jsem a zeptal, „kdy mne pustíte domů?“

            „Ještě si vás tady musíme nechat. Pro případ, že byste se přece jen rozhodl změnit pohlaví svého dítěte. Jsme povinni vám nechat zákonem stanovený čas na rozmyšlenou. Ale nebojte se, nebudete na pokoji sám. Bude vás tam víc, přičemž pohlavní mix je namíchán tak, aby plně vyhovoval vašim preferencím, nebude tam žádné pohlaví, které by vás mohlo urážet.

            Kdybychom se už nikdy neviděli, ani po zmrtvýchvstání, tak na shledanou!“ rozloučil se mnou srdečně rodící robot.

            „Na shledanou!“ rozloučil jsem se i já.

            Ale to už byly zpátky svalnaté saniťačky, ze kterých táhlo pivo.

            „Tak jdeme, panstvo!

            Na takové jako vy, jsme tady zrovna zvědavé!“ mrskly mne i s mým dítětem na starý rozvrzaný dvoukolák, aby mě odvezly na pokoj přeplněný lidmi, co rodili, stejně jako já, porodnici, a tam mne z dvoukoláku vyklopily, dodávajíce, „ne abyste psal na facebook, že vás tady diskriminujeme, okamžitě vám to smažeme!“

            No, trochu mne diskriminovaly, protože v úplně rohu, navzdory ujištění rodícího robota, se choulila docela obyčejná žena s dvojčaty, chlapečkem a holčičkou. Ale když jsem si na to stěžoval, tak ji okamžitě vykopli do sklepa a mně už nic nediskriminovalo, a že nás tam na pokoji bylo pohlaví jako máku!