Lesbička, která se nechá oplodnit mužem, by měla být podle ústavy bisexuálka

Ústava by na to měla brát ohled a zdůraznit nejen to, že manželství je svazek muže a ženy, ale i to, že lesbička, která má pohlavní styk s mužem kvůli dítěti, je vlastně bisexuálka  

            Milovaly jsme se jednou za tři dny oním vášnivým způsobem, který nezná slitování se sousedy ani s nábytkem, není-li ten včas odklizen do bezpečí. Naštěstí nábytku nebylo v našem bytě mnoho a já jsem silná jako býk, před milováním jsem jej popadla a odnesla vždy do velké, docela prázdné kůlny na dvoře.

            Sousedy, lidské bytosti, jsem však do kůlny zavřít nemohla, museli tedy v těch chvílích, kdy jsme se milovaly, trpět naše řádění, ale copak lze lásce poručit?

            Dobře to chápali, byli to inteligentní, byť mnohdy docela prostí lidé, nikdo neřekl z nich proti nám křivé slovo. Dokonce mám dojem, že si časem na to docela zvykli, soudím tak podle toho, že když jsem některé z nich potkala, už neuhýbali svým pohledem jako dřív, když se do hloubi duše hanbili za to, že jim naše milování přináší takové utrpení.

            Nakonec nás i začínali mít rádi, neboť odpovídali na naše pozdravy, zprvu lehkým takřka neznatelným kývnutím hlavy, postupně však i jedním či dvěma, třebaže docela neutrálními slovy.

            Jeden soused, kterého jsme takřka nevídaly, protože bydlel i se svou rodinou o dvě patra výš, a krom toho byl i obchodním cestujícím jakéhosi velkoobchodu osivem, takže býval z domu někdy i celé měsíce, nás pak pozval i na svatbu své dcery, jako jediné ze všech svých sousedů.

            „Bylo by mi náramnou ctí, kdybych vás mohl uvítat u svatební tabule,“ vykládal trochu květnatě, jak mají obchodní cestující ve zvyku, „už jsme to se ženou docela promysleli.

            Posadíme vás do čela svatební tabule, hned vedle nevěsty a ženicha. Nebojte se nic, ženich je slušný člověk. Je zcela srozuměn s tím, že si jej dcera bere z lásky, ostatně věno má pěkné, střádali jsme na něj dobře dvacet let, hned jak dcera začala chodit do školy, i peřiny dostane, nemějte strach.

            To, že budete sedět v čele svatební tabule má svoje nesporné výhody. Budete mít všechny na očích, a taky budete při podávání jednotlivých chodů svatební hostiny obslouženy jako první, na to se u nás v rodině po staletí vždy dbalo.

            Souhlasíte?“

            Souhlasily jsme rády a soused nijak neskrýval, že je štěstím bez sebe. Drkotal zuby a pořád vykřikoval, že je to báječné, že hned musí zavolat ženě a sdělit jí tu novinu.

            Když jí pak skutečně volal, nebyl schopen, jak se mu třásly ruce, zvolit číslo. Pořád se dovolával někomu jinému, zhusta obchodním partnerům, které měl ve svém seznamu, a pak se jim horečnatě omlouval jako by mluvil ze spaní. Nakonec jsme jej dovedly domů, do jeho patra, aby to mohl oznámit ženě osobně.

            Ta, když to slyšela, vrhla se nám k nohám a děkovala nám: „Zaplať pánbůh, ještě by nás lidi v domě pomluvili, kdybyste naše pozvání nepřijaly!

            Lidi v domě jsou jinak hodní, ale tohle by nám nikdy neodpustili, že jste nešly na dceřinu svatbu!“

            A když se náš vztah naplnil, když už jej nebylo kam dál posouvat a nastal čas přátelského rozchodu, nebylo nikoho, koho by to v domě nezasáhlo.

            „Pořád vás budu vidět, jak nesete na zádech skříň do kůlny, jak se pod svým nákladem ani trochu neprohýbáte!

            My se nikdy nemilovali jako vy, že by o tom věděl celý barák, ale teď když je definitivně po všem, vím, jak mi to vaše milování bude chybět.

            Budeme sedět s manželem doma a čekat, kdy to zase začne a ono nic.

            ,Je přece třetí den. Jak to, že není slyšet, že se nic neděje?? zeptá se manžel, a nebude to vůbec myslet zle, protože on je dobrák, brambory by na sobě nechal škrábat.

            ,Bože, vždyť se rozešly, proto není nic slyšet, proto se nic neděje!? vykřiknu a zalomím rukama.

            ,Kurva, to nám tak ještě chybělo! To si budeme muset místo toho pustit televizi. Jak já tu televizi nenávidím!? zakleje manžel.

Ale nebude to myslet vůbec zle!

V takové situaci byl by každý s nervama hyn!“ svěřovala se mi sousedka, přejíc mi, „hodně štěstí v dalším vztahu!

            Jak stará láska odešla, tak zase nová přijde, ještě silnější a vášnivější, moje švagrová je pětkrát rozvedená, ta by mohla o tom vyprávět!

Zase se vdáte za milovanou ženu a budete šťastná.“

            A tak tomu v mém případě skutečně bylo, nová láska brzy přišla, opět jsme se milovaly, jen už v dalším domě, v dalším městě, v další zemi a ovšem i dalším manželství.