Čím míň rozumí ekonomii, tím víc křičí. Jednou větou popírá to, co řekla v předešlé větě, argumenty si vycucává z prstu. Opravdu bych nechtěl vidět stát, ve kterém by o něčem rozhodovala. Ale ještě, že je zde moudrá M. Šichtařová!
Lidé, řekl bych, jsou teď s rouškami mnohem zajímavější, tedy především ženy, i když se ještě donedávna nevědělo, jestli jsou ženy taky vůbec lidé (a jako takovým jim třeba náleží tzv. volební právo, největší mor). Opravdu teď mohu na ženách oči nechat, dávají jim roušky nádech tajemství až mystického.
Ale paní ekonomku Ilonu Š. jsem poznal hned i pod rouškou.
Přikvačím k ní, zachovám však bezpečnou vzdálenost, abych snad nemohl být někdy v budoucnu obviněn ze sexuálního obtěžování, a hned se jí ptám a co a jak, protože mám samozřejmě, jako každý dnes, snad jen kromě islamistů z IS, strach nejen o své zdraví, ale i o svůj příští blahobyt.
„Hm, tak to vypadá, že přece jen ta krize nakonec bude! Všichni říkali, že žádná krize nemůže přijít, a vida, teď už i Šéf centrální banky v St. Louis J. Bullard očekává ve druhém kvartále americkou nezaměstnanost kolem 30 % a pokles HDP o 50 %,“ řeknu a čekám co na to ta ekonomka.
A víte vy, co my ta ekonomka na to řekne?
Řekne mi: „Koronavirus je podle mně mnohem hlubší porucha v tom, že bude mít nejen krátkodobé, ale i dlouhodobé dopady, a to jak na strukturu ekonomik, tak na geopolitiku. Signály zpomalení sice tady byly, ale nepatřím k těm, kteří by za každým rohem viděli krizi a pořád ji předpovídali. A taky bych vůbec netvrdila, že i kdyby nebylo koronaviru, že by se musela ekonomika propadnout.“
Po pravdě řečeno, nevím, co si o tom mám myslet. Vždyť třeba taková M. Šichtařová předpovídala krizi už šest let a podle ní ekonomika už stejně výrazně zpomalovala.
A tak řeknu: „Hlavně ať se do toho nemontuje stát! Protože stát ani nemůže umět takové problémy řešit, za celá stát nikdy nic nevyřešil, vezměte si třeba Čínu!
Tam stát nevyřešil vůbec nic. Státní úředník nikdy nemůže mít tolik informací ani tolik motivace jako ten, kdo provozuje továrnu, hákuje dvojité přesčasy a dělá všechno pro to, aby i v téhle složitější situaci zachránil svůj byznys, třeba Kellner, nebo nějaký nevidomý masér.“
Tuto moudrost nad moudrost jsem samozřejmě pochytil od M. Šichtařové, a kdo jiný by měl ekonomice rozumět než ona?
Ale paní ekonomka mě i teď náramně zaskočí, když řekne: „Já očekávám, že každá vláda něco vymyslí, a s něčím přijde. Nouzová opatření jsou jednoznačná, musíte zachránit klíčovou infrastrukturu, zdravotnictví, zásobování vodou, elektřinou a potravinami a jinak se vám zhroutí stát.
Z ekonomických opatření by vláda měla dělat vše, aby se do problémů nedostali zaměstnanci a živnostníci. To znamená kompenzovat výpadky mezd a pomoc pro živnostníky, potřebují mít doma peníze, protože základní je udržet kupní sílu.“
To už mě dopálí a tak vykřiknu, unisono s M. Šichtařovou: „Pitomost! Šílené to věci. Věci vedoucí pod rouškou populismu k nové Říjnové revoluci. Zkrátka řešením krize je pro vás jen zalití ekonomiky penězi, které státy nemají. Levice nepochopila, že taková politika jen udělá z bohatých ještě bohatší, z chudých ještě chudší, a z ekonomiky jako celku živořící torzo.
Stačí jen snížit daně a seškrtat rozpočet a o víc se starat nemusíte, ekonomika se sama postaví na nohy!
Tak jednoduché a primitivní to je!“
Ale paní ekonomka mi na to odpoví: „Když budete škrtat, pošlete ekonomiku ke dnu.“
Pochopím, že mám v jejím případě co do činění s koncentrátem naprosté hlouposti.
„A kde chcete na to vzít?“ zvolám a opět vděčně cituji M. Šichtařovou, „globální řešení krize z roku 2008 prostě proběhlo špatně. Krize nebyla nikdy vyřešena. Byla jen překryta, zamaskována penězi. Teď se vrací jako bumerang a státy ji chtějí řešit stejně chybně jako tehdy.
Nenechme se mýlit!
Koronavirus není žádná černá labuť; žádná nenadálá událost, která se objeví a má sílu rozmetat funkční ekonomiku. Koronavirus je pro ekonomiku nepříjemný, ale kdyby byly ekonomiky zdravé, krátce by poklesly a pak se zase otřepaly.
Tak tomu ale není, ekonomiky jsou už od roku 2008 nemocné. Zatopené penězi, ale nekonkurenceschopné. Firmy a státy nemají rezervy na přečkání zlých časů. Tahle krize takového kalibru by přišla i bez epidemie; epidemie ji jen urychlila a prohloubila. Do krize jsme ale neochvějně směřovali i bez epidemie, a její kořeny trčí až v nevyřešeném roce 2008.
Stačilo jen tehdy snížit daně, o nic se nestarat, nechat všechno zkrachovat, a dnes by ekonomiku neskolil žádný koronavirus, šlapala by jako čínské hodinky!
Tak je to primitivní!“
Ale paní ekonomka je úplně mimo, protože zablábolí: „Rezervy nemá nikdo, většina zemí si na to bude muset půjčit, což ve stavu, který se podobá válečnému, bývá zvykem. Spousta zemí to bude kombinovat i s netradiční monetární politikou.“
Ale to už jsem měl toho akorát tak dost.
„Vysoký dluh je signálem úpadku civilizace, vždyť v celé středověké Evropě nebylo krále, který by nebyl zadlužený až po chlupy v nose!“ zařvu na ekonomku a natankuji ji, nehledě na bezpečnou vzdálenost, pravý hák, „vy vlastně nechcete krizi vyřešit!
Skutečné vyřešení by vedlo k návratu kapitalismu. Vy nechcete ekonomiku strukturálně uzdravit. Nechcete, aby padly zombie firmy, které žijí jen díky rekordně nízkým úrokovým sazbám. My ještě nevyřešili první velkou krizi, která se nám teď vrátila, a vy už zadělávate na třetí stejného ničivého kalibru.
Problémy ekonomiky jen kupí pod kobercem!
Vezměte si příklad s Markéty Šichtařové, ta jasně říká: ,Zoufalá Evropa mluví o potřebě něčeho jako poválečný Marshallův plán. Tehdy Marshallův plán platili Američané. Jenže i ti jsou už dnes nezdravě zadluženi a i oni jsou koronakrizí zasaženi.
Takže kdo bude záchranu financovat nyní?
Asi takhle. Do Itálie nepřiletěla pomoc z USA, ale z komunistické Číny. Kolonizace Evropy začala.
Kdo si hraje se socialismem, zchudne, kromě Číny, samozřejmě.
Kdo zchudne, je snadno spolknut a zkolonizován, kromě komunistické Číny, samozřejmě.
Tak se s tím, socialisté, smiřte, že je Čína komunistická. Buď se na ten socialismus vykašlete. Anebo se seznamte s novým kolonizátorem, komunistickou Čínou!?
To říká Markéta Šichtařová, která už zvěstuje další, tentokrát třetí velkou krizi!“
Myslíte, že to pomohlo, že ta ekonomka změnila své názory, že přestala být hloupou, že přiznala, že jediné možné řešení v této situaci je snížení daní a seškrtání státního rozpočtu, nikomu a ničemu nepomáhat?
Jestli, jo, tak to se opravdu šeredně pletete.
Ale víte co?
Až potkám Tomáše Sedláčka, tak mu natankuju taky pořádný pravý hák, protože to je taky takový hlupák!
