Korespondenční volba je cesta k řízené demokracii. A to musí být náš směr!

Pro důkaz blahodárnosti řízené demokracie nemusíme chodit daleko. Maďarsko se pod vedením V. Orbána zbavilo okovů sorosovské liberální demokracie a vydalo se na cestu řízené demokracie natolik zdárně, že nám nezbývá, než závidět!

            Pan Ladislav Pokojný věděl, kde je pravda, nedal se opít propagandou v České televizi, bylo mu jasné, že liberálně demokratický optimismus je jen opiem lidstva.

            A už dávno věděl, komu dá svůj hlas ve předčasných volbách, v nichž se mělo fatálně rozhodnout o budoucnosti naši země.

            Otroctví, nebo svoboda!

            Teror a brutalita, nebo demokracie.

            Nový světový řád, nebo přežití českého národa!

            Nic mezi tím!

            A Ladislav Pokojný věděl, na kterou stranu se dá, protože neměl, díky bohu, vymytý mozek válečnou propagandou, která líčila banderovské vrahy jako mírotvorce.

            Ale pan Ladislav Pokojný šel ve své odvaze ještě dál, neboť se svými názory nijak netajil.

            „Stačilo! Nadnárodní korporace a extrémně bohatí platí nízké daně, proto chybí peníze na služby občanům, zdravotnictví, veřejnou dopravu a jiné.  3

50 miliard korun, které unikají ročně do zahraničí, pro rozvoj českého národního hospodářství a pro občany!

Jsem pro vystoupení ČR z EU a NATO.

            Základním lidským právem je právo na přežití. Tedy právo na život a právo na mír. Právo na ochranu života a právo na obranu míru. Životy lidí musí být chráněny a bráněny. Nikdo jimi nesmí hazardovat v cizím zájmu.

Jsem internacionalista, ale čerpám podporu z důvěry dané mi v této zemi.

Proto hájím naše zájmy, naši zemi, naše lidi, naši budoucnost!

Česká republika je v krizi.!

Politika, opírající se o volnou hru tržních sil a provázená ztrátou právního vědomí a morálky nadobro ztroskotala. Formální a polovičatá řešení, podřízená úzce stranickým zájmům, nevedou k pozitivním výsledkům. Potřeba systémové změny je stále naléhavější. Po čtyřleté všestranné devastaci je nutné  změnit poměry ze dne na den. Cestu k nápravě musíme nastoupit neprodleně.

            Stačilo!

Svět nelze jen vykládat, svět je nutné změnit!“ hlásal pan Ladislav Pokojný své názory a nebál se už ničeho, ani cenzury, ani gestapa, natož pak koček, jejichž žalostné mňoukání se zdevastovanou a zničenou zemí rozléhalo po nocích.

            A pak konečně přišly předčasné volby, zrovna takhle po žních přišly. Takže všude vonělo zrní, které nekonečně dlouhé vlaky kamsi odvážely. Přičemž každému muselo být jasné, že s takovým kvantem zrní, o které jsou okrádáni čeští důchodci, se obranná válka rozhodně nevede, že tolik zrní nemůže sloužit k ničemu jinému, než jen k zásobování armád agresora kdesi v hloubi vnitrozemí napadené země.

            A v tom vzduchu, plného vůně právě sklizeného zrní, dal pan Pokojný dal svůj hlas míru a obnově zničené země, dal svůj hlas svobodě, ne otroctví, národní suverenitě, ne Novému světovému řádu.

            Ale bohužel ani to nepomohlo, aby se porobený národ zbavil svého jha a jařma.

            Jednu chvíli to sice pro český národ vypadalo opravdu nadějně. Bylo sečteno 90% hlasů a ti, co tuto zemi zničili, rozvrátili, ti, co přivedli český národ do otroctví, neměli ani tři procenta, ba dokonce měli míň než Rajchl a Šlachta. Český národ vlastizrádce a kolaboranty navždy poslal tam, kam patří, do kafilerie dějin.

            Všichni kolem se radovali ze znovunabyté prosperity a suverenity, jejíž zárukou je levný zemní plyn, ale pana Ladislava Pokojného tížila chmurná předtucha.

            „Ještě není vyhráno!“ varoval snílky, kteří už věřili tomu, že přestali být otroky, že se stali zase svobodnými lidmi.

            A pan Ladislav Pokojný se bohužel nemýlil.

            Kamióny, které v tu chvíli vyjely z dobře utajených podzemních tunelů, byly plné korespondenčních hlasů údajných českých občanů žijících údajně v zahraničí.

            Ve stejný okamžik vyjely z jiných, rovněž dobře utajených tunelů, obří bagry a zamířily k volebním místnostem.

            „Nabírejte to bagrem a sypte to tam po tunách!“ vydal ministr vnitra Obergruppenführer futer Rakušan rozkaz svým poskokům, a ďábelsky se zasmál, „cheche!“

            A v tu chvíli, kdy se rozchechtal Rakušan, přestali se smát ti, co na chvíli uvěřili, že přestali být otroky.

            „To není možné! Vždyť neměli ani tři procenta, a teď mají devadesát devět celých devět procent!“ třeštili lidé nevěřícně na televizní obrazovky a zatínali pěsti, „to je podvod!“

            Podvod to sice byl, ale právě v tu chvíli vyhlásil Rakušan stanné právo a do ulic se vyvalila americká armáda, aby zajistila klid a pořádek, tj., zlikvidovala všechny ty, kteří se odmítli podvolit světové vládě Sionu a jejich agentů, to znamená, aby zlikvidovala takřka celý český národ.

            Pan Pokojný byl jedním z těch mála šťastlivců, kterému se podařilo republiku ještě na poslední chvíli opustit a tak si zachránit nejen svoji svobodu, ale i celý život.

.           Jen v trenýrkách, bez ničeho přebrodil řeku Moravu. Když vystoupil na její protější břeh, který byl hranicí svobodného světa, kde sice taky mají korespondenční volbu, ale nikoliv proto, aby jí zneužívaly, začala se řeka Morava barvit rudou krví českého národa, jenž přežil všechno, včetně války na Ukrajině, ale korespondenční volbu už přežít nedokázal, i přes svou takřka geniální schopnost pasivní rezistence.

            Nemohla to být náhoda, že prohnilá komunistická a neomarxistická  EU byla největším finančním donátorem palestinského Hamásu. Teď, po drtivém vítězství pětidemolice v předčasných volbách, je už nad Slunce jasné, že vrcholní představitelé EU jezdili do Gazy proto, aby se naučili, jak zakroutit Čechům, kteří tak tvrdošíjně odmítali všechna dobrodiní liberální demokracie i přes zvýšené příděly knedla-vepřa-zela, krkem…