Když covid pacient zradí lékaře a udá ho, že jej očkoval jen na oko

Taková zrada, když lékař zradí covid pacienta, třeba když mu nepředepíše invermektin, bolí mnohem méně, než když covid pacient zradí lékaře

            Když odešel náš dlouholetý rodinný lékař v požehnaném věku takřka sta let na zasloužený věčný odpočinek, velice nás to rozesmutnilo. Věděli jsme, že nového rodinného lékaře jen tak nenajdeme, zvlášť když nejsme Němci, natož sudetští.

            A život nám dal za pravdu!

            Hledali jsme všude možně po všech kurnících a vývařovnách pro chudé a pořád jsme nikoho nemohli najít.

            „To by se nám v kapitalismu nestalo!“ věděli jsme dobře, ale co nám to bylo platné, když všemocný stát a jeho polosocialistický zdravotnictví systém skoro všechny lékaře zlikvidoval, nadělal z nich popeláře a instalatéry!

            Až se nám nakonec ozvala na sociálních sítích nějaká žena, že by možná o někom věděla. Okamžitě jsme s ní spojili telefonicky.

            „Vím o někom, kdo by mohl být vaším rodinným lékařem,“ sdělila nám.

            „A jakou má kvalifikaci? Je to opravdu lékař? Není to jen rekvalifikovaný popelář, nebo instalatér?“ vyptávali jsme se, to se ví.

            „Žádný strach,“ ujistila nás žena na druhém konci pomyslného drátu a spustila, „jedná se o  prim. MUDr. toho a toho, s atestacemi II. stupně z chirurgie, urgentní medicíny a všeobecného praktického lékařství, vojenského lékaře na misích AČR v Afghánistánu, poskytující lékařskou péči mj. covid+ pacientům s těžkým průběhem, pan doktor je navíc ředitelem jedné docela soukromé nemocnice a právě si otevřel i rovněž zcela soukormou lékařskou praxi v Zittau, přitom ale nerozlišuje, jestli ošetřuje Čechy nebo Němce.“

            „Cože, pan doktor má soukromou praxi v Zittau, a nerozlišuje, zda ošetřuje Čechy, nebo Němce? Toho bereme!“ vykřikli jsme nadšením.

            A tak se doktor Martin, jak jsme svému novému rodinnému lékaři začali okamžitě familiérně přezdívat, stal naším rodinným lékařem.

            Byla to dobrá volba, protože jsme se mohli chválit před svými známými tím, že náš rodinný lékař má praxi v Zittau. Navíc se doktor Martin ukázal skvělým vypravěčem.

            Například nedávno jsme mu volali o půlnoci, aby nám vytáhl velmi pozdní klíšťata. Přijel bez odmlouvání, stokorunu navíc důrazně odmítl s tím, že pro něj není medicína náboženství, aby za léčení vybíral víc, než mu podle jeho svědomí náleží, a pak se pustil do vypravování, aniž bychom ho museli k tomu pobízet naražením na hodně špičatý kůl.

„Tuhle na uzavřeném facebookovém oddělení ve skupině lékařů někdo zveřejnil příspěvek, jak jakýsi pacient na Slovensku onemocněl covidem, měl těžký průběh a v nemocnici začal vykřikovat, že ho prý jistá lékařka očkovala jen naoko a pak mu vydala certifikát. V ten okamžik se v uzavřeném oddělení strhla řež,“ začal doktor Martin své vyprávění a pak pokračoval, „.lékaři se, to se ví, začali předhánět v navrhování exemplárních trestů, včetně trestu smrti.

Zejména musím zmínit jednoho obzvláště militantního Slováka, který požadoval okamžité vyloučení dotyčné lékařky z lékařské komory, na všechny komory v EU poslat informaci, co je tahle lékařka zač, aby už nikdy nikdevá nedostala práci, a zavřít ji na 5 let natvrdo. Zdůrazňuji, že důkaz proti lékařce neexistoval ani jediný, krom výpovědi onoho člověka, tedy žádný odposlech nedokazoval, že se tak opravdu stalo, natož aby se našlo nějaké video.

Co mě ovšem děsí ještě víc, u tohoto militantního příspěvku se začaly svižným tempem množit lajky, jako by probíhalo veřejné hlasování o popravě Milady Horákové.

,Buď mu měla vakcínu dát a vydat mu certifikát a nechat si proplatit úkon zdravotní pojišťovnou, nebo ji mu neměla dát,  a nevydávat certifikát o prodělaném očkování a nenechat si proplatit výkon zdravotní pojišťovnou a nevzít si od pacienta úplatek za vydání očkovacího certifikátu. Tak vypadáme jako zkorumpované svině, které mají málo a tak ještě kšeftují s očkovacími certifikáty!‘ argumentoval ten militantní Slovák.

,Ano, už i lékaři mají jasno, porušení náboženských pravidel ve jménu dobra a morálky se musí trestat tvrdě a nesmlouvavě. Tohle je přeci ten Virus, tady platí presumpce viny!!!,‘ pomyslel jsem si smutně.

A tak napíšu, zatímco mi na operačním stole leží pacient, ale ten počká, že důležitější je princip, že fanatická víra v silný a trestající stát, v jeho pravidla, v autoritářství a v kolektivní dobro se jmenuje fašismus a že především my lékaři bychom měli být umírnění, opatrní, chápaví a nepřidat se na žádnou stranu.

A sotva to napíšu, ihned nastává lynč.

Jen soukromým messengerem, pacient mi pořád leží na operačním stole, ale ten teď není důležitý, mi vzápětí přichází verbální podpora od dvou lékařek, které se přiznávají, že se mnou souhlasí, když na facebooku oponuji militantnímu lékaři, který by rád bez důkazů svou kolegyni nechal zavřít, ale veřejně vystupují na facebooku neutrálně nebo spíše s většinou.

Chápu je. Mají děti, ty chodí do školy, kde by je druhé děti ukopaly. Lékaři z uzavřeného fóra dobře vědí, kde ty lékařky parkují auta. Nechtějí nic riskovat. Je opět načase říkat na facebooku, co chce slyšet většina, a moc nevyčuhovat. Opět nemít názor. Je načase kolaborovat s většinou.

Ještě se chvíli se agilní Slovák snaží diskutovat: „Je jasné, že doktorka musí dostat pět let natvrdo! Buď měla očkovat, nebo neočkovat. Pokud jsou morálka a zákon v rozporu, musíme si vybrat. Nejsem ani soudce, ani udavač, ani policista; jsem lékař a mám jen svoje krédo: Dobro a přání pacienta, pokud to neškodí nikomu jinému. Zde však není a nemůže být rozporu mezi zákonem a morálkou. To, co udělala ona lékařka, je nemravné i nezákonné.

Je nezákonné vykazovat si výkon, který nebyl proveden a je nemorální inkasovat platbu za výkon, který nebyl proveden. Pokud měl pacient přání, aby nebyl očkován, tak ho neměla očkovat a nevydávat mu očkovací certifikát. Tady není co řešit!‘

Nene, nevtipkoval! Byl vážně skálopevně přesvědčený o tom, že ona údajně falešně očkující slovenská doktorka jednala nezákonně i nemravně.

Chvíli jsem kolegům trpělivě vysvětloval, co je argumentace šikmou plochou (slippery slope), pak jsem jim vysvětloval, co je ,in dubio pro reo‘ (a že nelze trestat bez důkazů, protože tvrzení onoho pacienta, nelze samozřejmě považovat za jakýkoliv důkaz, protože člověk na kyslíku toho namluví habaděj), a pak jsem jim ještě vysvětloval princip proporcionality (tedy že třeba za jízdu v obci rychlostí 60 km/h nemůžeme sekat ruce, nebo tak něco).

Fakt, vážně!

Ti studovaní lidé z toho nepochopili nic. Místo pochopení principu presumpce neviny se spustila poněkud dětinská filozofická disputace, co je nemravné a nezákonné.

Je to pořád to samé. Argumentace morálkou a zákonností. A jakmile se rétorika uchýlí tímto směrem, už víte, že nevedete vědeckou debatu, ale jste až po krk v teologické disputaci. Fiat náboženství. No, a když to celé skončilo skončilo, ta slavná debata na uzavřeném lékařském oddělení na facebooku, už jsem neměl koho operovat, protože ten pacient, co ležel přede mnou na operačním stole, už vlastně žádnou operaci nepotřeboval.

Ale řeknu vám, že nikdy jsem neměl z operace lepší pocit než teď, i když nedopadla, protože ta diskuze na facebooku se mi opravdu povedla.

A proto vám chci říct: ,Dobře si pamatujte, jak se lékař staví k vaší svobodě, k vašim přáním a k vašemu právu nakládat s vaším tělem, protože vy jste klienti a jedině vy o svém těle rozhodujete. A také jedině vy si vybíráte, kterému lékaři donesete takzvanou kapitační platbu tím, že se u něj registrujete.

Vyzývám k témuž i mladé lékaře, kteří sdílejí podobnou filosofii. Pokud se chtějí kvalitně připravit na dráhu praktického lékaře v Německu, mohou se na nás obrátit, všem rádi pomůžeme!‘“

Poslední věta z vyprávění doktora Martina už evidentně nepatřila nám, ale někomu jinému, ovšem i tak jsme panu doktorovi Martinovi slíbili, když se s námi loučil, že si budeme dobře pamatovat, jak se který lékař staví k naší svobodě, k našim přáním a k našemu právu nakládat s naším tělem a jedině my o svém těle rozhodujeme, a proto budete pečlivě vážit, kterému lékaři doneseme kapitační platbu!

„Věřím vám! Držte se!“ povzbudil nás doktor Martin a zmizel ve sněhové vánici, která zuřila bez přestání už čtvrtý den a chrlila každému do obličeje jen sníh a sníh a nic než sníh.