Kdybych se narodil před sto léty, byl bych největším Básníkem...

Kdybych se narodil před sto lety, makal bych nejspíš jako vazač knih a celé nádherné dvacáté století, když nepočítám dvě světové války a listopad 1989, bych měl hezky před sebou jako na dlani...

            Varel Chrčálek seděl v čajovně a čučel před sebou.

            Tu ho najednou napadla myšlenka.

            Ta Varlova myšlenka zněla: „Co bych byl, kdybych se narodil před sto léty?“

            A jak to u takových blbů bývá, tak si Varel i sám odpověděl.

            Ta odpověď zněla: „Byl bych největším básníkem!“

            No, tak to určitě, Varle!

            Já ti řeknu, co bys byl, kdyby se narodil před sto léty!

            Kdyby ses narodil přes sto léty, tak bys nebyl největším básníkem, ale vstoupil bys do KSČ a jezdil se do Moskvy učit, jak zakroutit sociálním demokratům krkem!

            Kdyby ses narodil před sto léty, vstoupil bys do NSDAP a likvidoval Židy, dělal dozorce v koncentráku.

            Kdepak největším básníkem!

            Kdyby ses narodil před sto léty, udal bys za protektorátu Větvičku, že poslouchá Londýn a schovává parašutisty z Anglie, ano, byl bys udavač a zachraňoval svým udáváním český národ před zbytečným krveprolitím.

            Kdyby ses narodil před sto léty, sloužil bys v NKVD, střílel polské důstojníky hezky do týla, chytal a likvidoval špiony.

            Kdepak největším básníkem!

            Kdyby ses narodil před sto léty, byl bys důstojníkem StB a mlátil Slánského přes bedra, aby se přiznal ke vraždě, soudruha Švermy.

            Básník je duše vznešená, proto ty, Varle, básníkem nikdy nebudeš!

            Ty buď rád, že nevíš, co by tě čekalo, kdyby ses narodil před sto léty, byl bys jen svině!

            Řekněte sami, copak to jde, aby hovada byla největšími básníky?

            „Co by to pak bylo za poezii, kdyby ji psali udavači, nacisti nebo důstojníci MKVD?“ ptám se a nenalézám slov, abych vyjádřil své zhnusení nad sebou samotným, že mne vůbec něco takového napadlo…