Včera už jednou nohou skoro na Hradě, dnes hochštapler, který si neumí ani pořádně přečíst zákon, aby si opatřil dostatek senátorů, kteří podají kandidátní listinu s jeho jménem
Mirek Topolánek to uměl.
Uměl být prezidentem.
Dokonce si nechal narůst i vousy, protože věděl, že umí být prezidentem.
Ale jen pouhé vousy k tomu, aby byl prezidentem, nestačily.
K tomu, aby byl prezidentem potřeboval ještě nutně i skupinu dvaceti poslanců, nebo deseti senátorů, která by jej na prezidenta navrhla jako jeden muž.
„Poslanci jsou nevyzpytatelní, nervově labilní. Navíc se nemyjí, jak je volební období dlouhé, pijí samohonku a kouří sečku, domovinu. Raději půjdu za senátory, to je jiná káva. Senátoři se myjí každý půlden, pijí koňak z květních kalíšků a kouří doutníky,“ řekl si Mirek Topolánek, políbil manželku a syna, a pelášil do Senátu.
A štěstí mu přálo. V staré, rozvrzané tramvaji, do které nastoupil prostředními dveřmi, zrovna jela skupina deseti sedících senátorů tak kultivovaných, že srdce při pohledu na ně muselo jásat radostí.
„Chci být prezidentem. Umím to!“ osloví Mirek Topolánek za jízdy skupinu těch deseti senátorů, držící se tyče.
„Líbíš se nám! Líbí se nám tvoje vousy, líbí se nám, jak to umíš! Navrhneme tě jako jeden muž!“ odpoví sborově skupina deseti senátorů.
A když vystoupí z tramvaje, tak skupina jde a jako jeden muž navrhne Mirka Topolánka na prezidenta.
„Mám to v suchu!“ raduje se Mirek Topolánek.
Jenže pak do toho rovnýma nohama vstoupí ústavní právníci.
„Ústava jasně říká, že kandidáta na prezidenta mohou navrhnout jen ti senátoři, kteří udělají kotoul vzad, nebo v dětství vypadli nejméně ze třetího patra,“ tvrdí všichni ústavní právníci a drží se za ruce jako by si hráli na kolo mlýnské, aby demonstrovali svoji jednotu.
Jenže ze skupiny, která podpořila Mirka Topolánka, uměl kotoul vzad jen jeden senátor, a v dětství sice z okna vypadli všichni, ale nanejvýš z druhého patra, a tak Mirek Topolánek na prezidenta kandidovat nemohl.
„Ech, co, lehce nabyl, lehce pozbyl! Však do žní budou prezidentské volby zas!“ mávl nad tím rukou Mirek Topolánek a už na to nemyslel, vždyť musel živit rodinu, ale vousy si nám už nechal, šibal jeden!
