Padesát syrských sirotků? Nebuďme přízemní troškaři a nabídněme nový domov půl miliónu hladovějících jemenských dětí. Bát se ničeho nemusíme, nejsou to uprchlíci
„V tom Jemenu, to je hrůza!
Jen si to představte, lidi!
Půl miliónů jemenských dětí, ano, slyšíte dobře, tam umírá hlady!
No jo, dobře, já vím, že to jsou muslimové, ale to je fakt humanitární katastrofa nedozírných rozměrů!
Ti nebohé muslimské děti tam umírají po desetitisících denně a Evropská unie, fujtabl, to vůbec neřeší!
A ani z České republiky se ta děcka ze strany našich politiků pomoci nedočkají. Nikdo z nich o tuhle situaci neprojevuje zájem. Na ní se totiž nedá poukazovat na dodržování evropských hodnot a dělat předvolební kampaň.
Jemenské děti nejsou přece uprchlíci a takové téma ve společnosti nerezonuje!
Ale já už se to nemůžu na to dívat!
Proto navrhuji, abychom přijali k nám do Česka půl miliónů jemenských dětí!
Prostě si odtrhneme malý kousek od své huby a podělíme se o to s jemenskými dětmi.
Zvládneme to, víc peněz a bydlení pro jemenské děti!
Když sebou pořádně mrskneme, do svatého Václava už může mít půl miliónů jemenských dětí u nás nový domov.
Kdo je pro?“ dokončil předseda SPD Tomio Okamura svůj plamenný projev a vyzval přítomné poslance své strany, aby hlasovali o jeho návrhu.
Zvedl les rukou tak hustý, že nemělo ani smysl ptát se, kdo je proti.
„Hned svoláme mimořádnou schůzi!
Bože, já mám takovou radost!
Vždyť tolik zubožených dětí, které nemají sílu ani plakat, není nikde na světě, a teď je budeme mít u nás!
Jen si to představte, půl miliónů děcek, kam se na to hrabou ty zasrané kvóty, kam se na to hrabe zasraných padesát syrských sirotků!“ třeštil Tomio Okamura radostí.
A radostí třeštila, když se to dozvěděla, i paní Jiřina Lohotová.
„Ták! Jemenské děti půjdou k nám! Čert vezmi Brusel!“ skákala radostí na zahradní trampolíně tak, až se jí do prsů vrazilo mléko, tučné a výživné, prostě mňamka.
To si jemenské děti u nás na něm opravdu pošmáknou!
