Schválně se zeptejte pan Tomského, jestli mne zná. Vsadím se, o co chcete, že ne! Mraveneček se pustil do lva, hehe!
Jestli by měl někdo mlčet o teologii, o nejvznešenější nauce, které holdovala či holdují taková esa jako sv. Tomáš Akvinský nebo Tomáš Halík, tak jsem to nepochybně já. Asi nikdo víc v celém 3D vesmíru neprokazuje totální a absolutní neznalost teologie křesťanské, o totální neznalosti nejen teologické, ale i filosofické podstaty nauky filosofické.
Budu tedy mlčet.
Mohu si to dovolit, protože nedaleký ústav pro choromyslné, sídlící v nádherné barokní budově, údajně od samotného Santiniho, skýtá dostatek osob, které o těchto tématech jsou ochotny mluvit zcela otevřeně, aniž by se měly za co hanbit.
Stačí mi být tedy něčím jako realistickým malířem krajinářem. Jako takový malíř věrně zachycuje krajinu před ním rozprostřenou hbitými tahy štětce, mohu totéž já činit pouhými, za sebe ve více či méně logických řetězcích řazenými slovy!
„Jsem ateista, haha!“ řekl Jiroušek a dlouze se svému výroku zasmál tak, divže se samým štěstím nepozvracel, „totiž nejsem ateista, ale jsem za ateistu považován těmi, co tzv. věří v boha, tj. ve svůj vlastní věčný život, protože odmítám věřit v to, v co věří oni.
Ovšem jejich víra nemá s bohem nic společného, ba dokonce tito věřící, ví toho o bohu mnohem méně než já.
Jsem pro ně ateista, protože tvrdím, že to v co tak úporně věří, není a ani nemůže být bohem, jak ostatně dokazují jejich svaté knihy.
Jsem pro ně ateista, protože konzistentně tvrdím již od svého narození, že každé monoteistické náboženství je ve své podstatě antropocentrickým materialismem, skutečným žalářem duchem.
Jsem ateista, protože tvrdím, že je třeba odvrhnout všechna náboženství, to jest, materialistické ideologie, a tím se vydat na skutečně duchovní cestu, haha!“
Jiroušek se opět divoce rozesmál a tentokrát se už se skutečně pozvracel.
„Jé, vy jste se pozvracel,“ komentoval to Kafka, který se ocitl z boží vůle ve stejný čas, takřka na stejném místě jako Jiroušek.
„Ano, pozvracel. Ze smíchu. A víte, čemu jsem se tak smál? Hned vám to řeknu!“ řekl Jiroušek, a co slíbil, hned i splnil, „smál jsem tolik sám sobě!“
„Sám sobě!?“ podivil se Kafka, s vážnou tváří dodávaje, „já se nikdy sám sobě nesměji. Jsem přece stvořen k obrazu božímu, a kdybych se smál sám sobě, smál bych se i bohu!
Svých smíchem bych připustil, že bůh mě udělal nedokonalým, což by však odporovalo nejbytostnějším principům křesťanské teologie!“
Kafka při představě něčeho takového zezelenal tak, až se taky pozvracel.
Když ze sebe všechno vyvrhl, řekl Jiroušek: „Abych to dokončil. Jsem ateista, ale přesto teď raději jezdím do Wadowic než do Londýna!
Haha!
Ano!
Totiž, co je v Londýně starosta muslim, tak jsou tam zakázány všechny reklamy se sexuálním podtextem, protože to odporuje islámu.
Řekněte sám, proč bych za této situace měl jezdit do Londýna?
Wadowice, to je přímo ráj!
Na každém rohu velká reklama s nějakou tou šmrncovní kočičkou, a propos všiml jste si, že Polky, zvláště v řeholních hábitech, jsou nejvíce sexy ženy v celé západní civilizaci?
Tamní církev všechny ty sexuální reklamy náramně podporuje. Kardinál Diwizs jezdí každý druhý den do Wadovic a všem těm reklamám žehná a kropí je svěcenou vodou!
Tomu říkám smrtící pravý hák do ksichtu muslimů!
Jak jsem ateista, tak za to má církev u mě jedno velké plus!
A tak se směji, že jsem se zpronevěřil své nevíře, hehe!“
Jiroušek se opět rozesmál, a opět se pozvracel.
Kavkovi se po těch pochvalných slovech na adresu církve vzedmula hruď pýchou.
„Alexandr Tomský někde napsal, že my křesťané jsme úplně jiní než ostatní lidé. Že jsme divní, protože jdeme proti proudu, tím, že odmítáme veškeré zemské bohatství, nelpíme na malicherných věcech, a hlavně tím, že ze všeho nejraději nastavujeme svoji tvář,“ řekl hrdě Kafka, jako by byl homosexuál, který se právě veřejně přiznává ke své skutečné orientaci, „ano, jsem křesťan, a ze všeho nejraději nastavuji svoji tvář!“
„Haha! Haha! Haha!“ rozesmál se Jiroušek, ale tentokrát se nesmál už sobě, ale Kafkovi, takže se nepozvracel.
Kafka však už nic nevnímal, než jen sebe, svoje přesvědčení, že už teď vlastně žije věčně, dodávaje: „Alexandr Tomský taky spočítal, že se v koránu na 313 místech mluví o násilí!
Jen si to představte, kolikrát můžeme nastavit muslimům svoji druhou tvář, aby nás do ní uhodili, kolikrát se za ně můžeme modlit, že tak skutečně učinili!
Co bůh činí, dobře činí!
A učinil dobře i v případě islámu!“
Jiroušek se přestal smát a řekl: „Alexandr Tomský je jen příživník a vyžírka, nic víc. Spokojeně si vegetuje, kritizuje všechno, co odporuje jeho křesťansko konzervativní blbosti a přitom je on sám nejlepším ukázkou prohnilosti a zkorumpovanosti toho všeho, co tak vehementně pranýřuje.
Alexandr \Tomský je jen jeden z těch samolibých žvanilů, pevně přesvědčených o vlastní spravedlnosti a dobrotě, jeden z těch, kteří se vidí v bílém rouchu jako družičky na svatbě beránkově, haha!“
Kafka, zanícený jak zadřená tříska, nemluvil však o ničem jiném než o své víře: „Musíme milovat muslimy, neboť skrze ně zkouší bůh pevnost naší víry.
Proč by se jinak Mohamedovi zjevil archanděl Michael?
Ano, bůh zkouší pevnost naší víry, tak jako zkoušel pevnost víry blahoslaveného Joba!
Jsme-li křesťané, musíme si od muslimů nechat všechno líbit, jak nás k tomu nabádá Alexandr Tomský.
Bůh taky Joba nejdříve o všechno připravil, aby mu pak jeho věrnost mnohonásobně vynahradil.
A tak je tomu i nyní.
I nyní nás bůh zkouší!
Nebudeme-li muslimy milovat, pak se zpronevěřujeme bohu, nebudeme-li muslimy milovat, usvědčíme sami sebe ze lži, usvědčíme sebe ze lpění na všem pozemském.
Ale my přece věříme, že až bude nejhůř, tak přijde podruhé Náš Pán, Ježíš Kristus na tento svět a v tu chvíli spadne všem jeho, a proto i našim nepřátelům čelist. Zmocní se jich strašlivý strach před velikostí hněvu Pána Našeho, kdežto nám se budou srdce tetelit z jeho lásky!“
Kafkovi se zalily oči slzami.
Jiroušek však dojetím neplakal, místo toho řekl: „Islám je záchranou křesťansko-židovské civilizace, protože ze všech existujících právních řádu dbá právě šária nejvíce na dodržování slavného Desatera. Tedy nelze o šárii říct, viděno křesťansko-židovskou optikou, že je nemravná.
Každý, kdo nevěří v jediného boha, porušuje první příkaz desatera, a proto musí být potrestán.
Taková je boží vůle, a proto boží vůli nemůže věřící člověk nic namítat, boží vůli se věřící člověk musí bez odporu podrobit, pokud ne, je nevěřící a nemá nárok na spásu.
Ostatně na násilí je postavena každá civilizace, i Západ svého času expandoval díky násilí. A zaniká-li nyní Západ, tak jen proto, že křesťanka Merkelová není Hitlerem.
Každý, kdo mluví o násilí a nebezpečí ze strany muslimů a ohání se přitom křesťanskými hodnotami, jejich ochranou, je pokrytec a zbabělec.
Něco jako Alexandr Tomský, hehe!“
Jiroušek se zase rozesmál, a tentokrát mu byl jeho smích osudný.
Dali ho do svěrací kazajky, kdežto plačícího Kafku jen medikovali, byť důkladně.
Kdo chce kam, pomozme mu tam!
Naštěstí není ale ani jedno slovo, jež zde bylo, vyřčeno není moje.
Každý si z toho může přidávat a ubírat co mu mozek ráčí, boží trest za to odkládá se na neurčito, neboť i jí jsem, kdo jsem!
